V Polsku proběhlo první kolo boje o reformy

V pátek 19. prosince se podařilo s vládě Donalda Tuska s pomocí levice přehlasovat veto prezidenta Lecha Kaczyńského a překonat tím odpor jeho strany Právo a spravedlnost (PiS) a vlivných odborových svazů u reformy předčasných odchodů do důchodu. Novým zákonem ztrácí právo na dřívější odpočinek zaměstnanci z řady oborů. Zároveň však koalice nedokázala přehlasovat prezidentské veto u reformy zdravotnictví. První kolo hlasování o reformách naznačuje, jaké mají ambiciózní plány premiéra Tuska šance.

Současná vládní kolace složená z liberální Občanské platformy (PO) a středově-agrární Polské lidové strany se těší slušné podpoře veřejnosti. Po více než roce vládnutí získávají vládní strany dohromady v průzkumech veřejného mínění 40–55 procent hlasů, zatímco hlavní rival, konzervativní PiS má podporu přibližně 20–25 procent Poláků. Těsně nad hranicí pětiprocentního kvóra potřebného pro vstup do parlamentu pak živoří Svaz demokratické levice (SLD). Velkorysé liberální reformy mají být vlajkovou lodí Tuskovy vlády. Hned v prvním kole však narazily na odmítnutí prezidenta, který v listopadu reformu postavení veřejnoprávních médií a v prosinci především reformu zdravotnictví a důchodového systému vetoval.

K přehlasování prezidentského veta je v Polsku zapotřebí tří pětin poslanců. Těmi koalice nedisponuje a tak se musela obrátit s prosbou o pomoc k levici. Zatímco u nového zákona o veřejnoprávních médiích se vláda a SLD nedohodly a ani k vážným rozhovorům nedošlo, během posledního zasedání Sejmu v roce 2008 se vedla mezi zástupci vlády a levice čilá jednání.

Těžký výběr levice

SLD se ocitla v nelehké situaci. Buď mohla podpořit liberální program vlády nebo jít společně s prezidentem, který rozhodně není mezi elektorátem levice oblíbenou postavou. Nakonec se rozhodla pro pragmatický kompromis, třebaže tím došlo k bouři uvnitř strany. Poslanci SLD potopili návrhy zákonů týkajících se zdravotnictví, neboť ty by, mimo jiné, znamenaly přetvoření nemocnic na samostatné subjekty. U reformy důchodů vyjednali speciální ustanovení pro učitele, čímž jim bude de facto dřívější odchod do důchodu umožněn, na rozdíl od řady jiných oborů.

Jedná se o vítězství současného předsedy parlamentního klubu SLD Wojciecha Olejniczaka, který tento kompromis prosazoval. Předseda strany Grzegorz Napieralski naopak podporoval veto prezidenta a chtěl tím levici přiblížit silným odborům z těžkého průmyslu, které jsou z historických důvodů vůči postkomunistické SLD nedůvěřivé.

Známý odborový svaz Solidarita, který se opírá mimo jiné o pracovníky loděnic, má tradičně blížeji k PiS. Lídr této strany a prezidentův bratr Jarosław Kaczyński hlasitě podporoval odboráře například v protestech proti rozhodnutí Evropské komise o nezákonnosti finanční injekce, kterou ještě jako premiér poskytnul ze státního rozpočtu krachujícím loděnicím v Gdaňsku, Gdyni a Štětíně.

Napieralski směřoval svoji politiku především k Polskému sdružení odborových svazů (OPZZ), v němž mají silné slovo horníci a zaměstnanci v dopravě. Hned po parlamentním hlasování levice s vládou však oznámilo OPZZ přerušení veškerých kontaktů s SLD. Olejniczak chtěl vyjednávat pouze se Svazem polských učitelů, pro které také prosadil v důchodové reformě výjimku, přičemž kalkuloval, že pro vládu tento krok bude představovat snesitelný ústupek, jež nepotopí duch celé reformy. Levice navíc získala příslib společné přípravy nového zákona o veřejnoprávních médiích.

Hlavní reformy až po prezidentských volbách

Zatímco ještě v září koketovala PO s myšlenkou předčasných voleb spojených například s volbami do Evropského parlamentu nebo později s případným referendem o zavedení eura, nyní je již premiér Tusk opatrnější. Podpora vlády je sice vysoká a koalice nemá reálného konkurenta, avšak přesto plíživě klesá a v průzkumech veřejného mínění přibývá nerozhodnutých voličů. Do Polska se navíc blíží hospodářská recese, která v listopadu způsobila po několika letech nárůst nezaměstnanosti. Bezpečná třípětinová většina v Sejmu, která by umožňovala přehlasovávat veta prezidenta, je tak pro současné vládní strany v nedohlednu.

Rozsáhlé hospodářské reformy tedy Polsko nečekají, protože levice nebude ochotná přistoupit na liberální program premiéra. Ani zavedení eura nebude snadné, neboť k němu jsou zapotřebí změny v ústavě vyžadující dvoutřetinovou většinu a tedy i podporu euroskeptického PiS i prezidenta. Nastartování reforem se Poláci mohou dočkat až po prezidentských volbách v roce 2010 nebo pravděpodobněji po volbách do parlamentu v roce následujícím.

Autor je členem Asociace pro mezinárodní otázky.