V domě hrůzy

Agenti firem specializujících se na rychlé půjčky na to místo dojedou i poslepu. V Předlicích na okraji Ústí nad Labem jejich byznys jen kvete. Místní domy obývají z drtivé většiny extrémně chudí lidé, závislí na dávkách, a právě jejich železná pravidelnost tady vždy nabízela dobrou perspektivu.

Nic ale netrvá věčně: dvouapůltisícová komunita předlických Romů právě teď potvrzuje obavu, že česká romská ghetta, na něž sedí úřední titul „sociálně vyloučená lokalita“, ovládnou vedle nezaměstnanosti, prostituce a drog i další problémy. Třeba past beznadějných dluhů, do níž v Předlicích padá stále více lidí. Ústecká radnice, která pád místních v minulosti aktivně podporovala, dnes slibuje, že problém Předlic bude řešit. Přesto není možné tvrdit, že za zmarem bývalé měšťanské čtvrti vykukuje kdovíjaká naděje.

Nájem jako v Praze

Do předlického mikrosvěta to z centra Ústí nad Labem trvá slabých deset minut trolejbusem. Je to ale obrovský skok. Od upravených domů, pestrobarevných výloh a spěchajících Ústečanů se přes průmyslovou zónu s kouřícími komíny, labyrintem trubek a chladnými skladišti prosmýkneme do jiného světa. Většina domů v omlácených ulicích nemá vchodové dveře. Pokud někde zůstaly, je na nich nápis „Zamykejte“.

Na činžáku u místní školy ho střídá věta „Táhněte jinam, drogy neprodáváme“. Je poledne a nikde není ani živáčka. „Je moc brzo. Děti jsou ve škole, chlapi na fuškách a ženské vaří. Ožije to tady tak až kolem páté,“ vysvětluje situaci Miroslav Brož z organizace Člověk v tísni, jejíž terénní pracovníci se v místních ulicích pohybují už dlouhá léta.

Na dvorku jednoho domu si hrají tři asi čtyřletá děvčátka ve vytahaných teplákách. Sedí u velké kaluže a kelímky od jogurtu přelévají vodu do plastového autíčka. „Žádná kaluž, to prosakuje žumpa ze sklepa,“ osvětluje Brož zjištění, že v kaluži plavou kromě nejrůznějších odpadků i fekálie.

Malé tmavovlásky neodpovídají na pozdrav – jejich pozornost právě upoutal asi tříletý chlapeček ve značkové teplákové soupravě. Přesněji řečeno, vyšperkovaný elektrický džíp, který s potěšením řídí. Neběží k němu ani se nedožadují zapůjčení té úžasné hračky, jen s touhou v očích pozorují jeho spanilou jízdu ulicí. „To je dítě Moraváků,“ říká Brož.

Tahle přezdívka se v Předlicích používá od roku 1999 a je klíčem k pochopení mnoha místních problémů. Právě před devíti lety přišly do Předlic z Moravy první romské klany, jejichž členové zbohatli podle hlasu ulice na prostituci, drogách a lichvě, a začaly od radnice skupovat místní nemovitosti. „Nevíme, kolik toho mají, protože domy často píšou na jiné lidi,“ říká Brož.

Na první pohled by se mohlo zdát, že obchodník, který má zájem o padlou lokalitu, musí být blázen. Ale opak je pravdou. Radnice, která se problémových nájemníků ráda zbavovala, domy prodávala za směšné částky (v některých případech se cena za činžák pohybovala v řádu desítek tisíc).

Noví majitelé nevzdělaným a chudým nájemníkům pod pohrůžkou vystěhování vnutili nové smlouvy, které jim několikanásobně zvyšují nájemné. Za jednopokojový byt v Předlicích bez sociálního zařízení se tak platí i deset tisíc měsíčně. Byznys jde dobře, protože zbídačelí – a kvůli barvě kůže okamžitě identifikovatelní – nájemníci mají minimální šanci získat v Ústí jiný byt.

Peníze na předražené nájmy se v Předlicích shánějí různě. K favoritům patří práce načerno. Nezaměstnanost v Předlicích kolísá okolo 90 procent, ale ve skutečnosti pracuje téměř každý – načerno. „Člověk, který má vysoký nájem a dluhy, nemá vůli pracovat legálně za osm tisíc měsíčně. Lepší jsou dávky a práce načerno, “ objasňuje Brož.

Je mi to fuk

A když to nestačí, je tady ještě nová možnost – služby nebankovních společností, jejichž agenti rádi půjčí každému bez zbytečných formalit. Místní neumí odolat lákadlu rychle získaných peněz a zároveň díky fintám ve smlouvách nejsou schopni pochopit, jak nevýhodná jejich půjčka ve skutečnosti je. „Když se opozdí se splátkou, velmi je překvapí, že jim dluh naroste o desítky, někdy i stovky procent,“ vysvětluje Brož. Z desetitisícové půjčky se rychle stává stotisícová záležitost, která dále bují. Firemní exekutoři berou i sociální dávky a dlužníky může spasit jen výhra v loterii nebo smrt.

Celý článek vyjde v pondělním Respektu.