0:00
0:00
Agenda30. 6. 20143 minuty

V čem je rozhodnutí o vině Jany Nagyové špatné

Šéfka Nečasovy kanceláře dostala podmínku za zneužití vojenského zpravodajství

Na tom, zda měli vrchní žalobci z Olomouce právo stíhat v tzv. případu Nagyová exposlance za údajné korupční trafiky, se komentátoři ani právní experti nedokázali shodnout. Ve věci zneužití Vojenského zpravodajství naopak převládal názor, že zde odvedli státní zástupci dobrou práci a kauza by se měla dost k veřejnému projednání před soud, aby se tam prokázala či vyvrátila vina obžalovaných – Jany Nečasové, bývalé šéfky kanceláře a milenky premiéra Petra Nečase, a dvou ředitelů vojenské tajné služby.

Podle státního zastupitelství Nečasová (tehdy ještě Nagyová) zneužila zpravodajce, když nechala z osobních důvodů sledovat tehdejší manželku premiéra a svoji sokyni Radku Nečasovou. A zpravodajci to v rozporu se zákonem měli dělat. Po dnešním dnu je na světě i výsledek: Jana Nečasová byla podle trestního příkazu uznána vinnou a dostala roční podmínku s odkladem na čtyři roky; šéfové Vojenského zpravodajství soudně potrestání nebyli s tím, že jejich provinění jsou údajně méně závažná a měl by je kázeňsky řešit jejich zaměstnavatel, tedy ministerstvo obrany.

Problém není ani tak ve výši trestu, ale v tom, že soudkyně obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová rozhodla neveřejně. Žalobcům neumožnila předkládat důkazy veřejně a vyslýchat před soudem obžalované, obžalovaným neumožnila se veřejně hájit. A veřejnosti pak toto vše v klíčovém případu sledovat a nechat ji, aby si udělala názor, zda státní zastupitelství odvedlo práci dobře, nebo naopak mají pravdu jeho kritici.

↓ INZERCE

Ze zákona má soudkyně Králová na podobný postup právo, ale moderní justice by měla fungovat opačně. V Česku přitom nejde o novinku. V minulosti například kritizoval nadřízený soud práci Jana Šotta s tím, že v případě údajného uplácení poslanců Vítem Bártou soudce vpustil do síně kamery, tedy veřejnost. Ve zdejším hledání spravedlnosti takový přístup není stále obvyklý – což vidíme i nyní v kauze Nagyová.

Naopak můžeme sledovat trend utajování. Ve zmíněné kauze Bárta pak rozhodl nadřízený soud v neveřejném jednání, to znamená bez přítomnosti obžalovaných, advokátů a státního zástupce. Stejně před časem postupoval soudce při procesu s estébáky, kteří zbili disidenta Petra Placáka. V neveřejném jednání proběhl nedávno také soud s bývalým policejním prezidentem Petrem Lessym či s poradcem bývalého ministra Drobila Martinem Knettigem.

Ani soudkyně Králová není zvyklá své rozhodování podrobovat veřejné kontrole - což se neukázalo jen dnes. Jak v minulosti napsaly HN, když řešila vinu bývalého šéfa státní organizace Správa železniční a dopravní cesty Jana Komárka, který mohl podle obžaloby předražit o 439 milionů korun kontrakt na tříletou dodávku elektrické energie od společnosti ČEZ, odmítla svůj osvobozující verdikt v soudní síni zdůvodnit.

Právě kvůli podobnému přístupu veřejnost může ztrácet důvěru ve fungování právního státu s tím, že vše důležité se řeší stejně někde potajmu. Mělo by proto být v zájmu justice a jejích představitelů napříště ukázat, že tomu tak není. Žalobci již v případu Jany Nečasové avizovali, že podají proti rozhodnutí soudu odpor, takže o projednávání online naštěstí tentokrát nepřijdeme.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].