Šmrncovní premiér proruského dvorku

Denis Pušilin tu působí jako zjevení. Všude kolem leží matrace, staré oblečení a špinavé celty, páchne tu kouř i zbytky jídla na plastových miskách. Tenhle dvaatřicátník s pečlivě střiženou bradkou se ale v obsazené budově doněckého guvernéra neobjeví jinak než v obleku a košili. 

Od 6. dubna vede kabinet Doněcké nezávislé republiky, kterou toho dne vyhlásil poté, co dav proruských příznivců přetlačil policejní kordon a obsadil nejdůležitější úřední budovu ve městě. To už se stalo za posledních deset týdnů několikrát, ale tentokrát je – zdá se - okupace trvalejší.

Denis Pušilin, jeho vláda a zhruba tři stovky protestujících shromážděných právě před budovou požadují referendum o nezávislosti Doněcku a jeho okolí na Ukrajině. Jedenáctipatrový dům a malé, barikádami ohrazené prostranství je také jediným územím, které má kabinet pod kontrolou.

Při následném setkání jej neopouští profesionální úsměv; velmi dobře ví, jak zapůsobit. V budově plné mlčících nepřátelských ozbrojenců s novináři vtipkuje a snaží se mírnit napětí. Roli předsedy vlády tenhle nepravděpodobný hrdina národního povstání přivykl rychle.

Doposud věnoval většinu své energie byznysu ve firmě MMM, nástupkyni jedné z největších pyramidových her v dějinách. „Už to dávno není nic nelegálního. Kdyby bylo, seděl bych ve vězení,“ říká a ani při nepříjemných otázkách nevypadává z role.

Stejně tak drží glanc, když novinářům popisuje obavy, aby referendum, které 11. května uspořádá, hlavně proběhlo bezpečně. Všichni v místnosti vědí, že v tu chvíli říká naprostý nesmysl a referendum se konat nebude.
Pokud se tedy situace na východní Ukrajině zásadně nezmění. Jediná změna, která by Denisi Pušilinovi pomohla splnit jeho sen o plebiscitu, je zásah ruských ozbrojených sil na jihovýchodě země.

Online zpravodajství z Ukrajiny najdete zde