Nemají co ztratit, jen své okovy

Titan je skutečně pořízek. Takového „bavoráka“ popadne jednou paží, ve vzduchu ho otočí a pak ho postaví na úplně stejné místo – a přitom se téměř nezachvěje. Přesunovat auta je pro nejsilnějšího robota na světě skutečně hračka. Robot, kterého vyrábí německá strojírenská společnost KUKA, dokáže zvednout až tunový předmět a s vysunutým ramenem je vysoký asi jako žirafa. Využívá se hlavně k přesunům betonových objektů, ocelových odlitků a palet se sklem.

To Partner Robot o výšce 1,4 metru je oproti němu trpaslík – jeho silnou stránkou je však všestrannost, nikoli síla. Tento robot pochází z dílen společnosti Toyota a je humanoidního typu – na rozdíl od Titana není přikován k podlaze, ale dokáže se pohybovat po dvou nohách a jedna z jeho verzí dokonce umí i popoběhnout. Namísto jednoho mohutného ramene má dvě paže zakončené pěti citlivými prsty. S houslemi pod bradou vám docela obstojně zahraje anglickou hymnu. A je natolik obratný, že dokáže ustát i nějaké to pošťouchnutí.

Jakkoli jsou tyto dva stroje odlišné, předka mají společného. Je jím průmyslový robot. První tovární roboti spatřili světlo světa v šedesátých letech 20. století. Tyto první verze přirozeně uměly provádět jen velice jednoduché, monotónní a rutinní úkony, například překládat předměty z jedné výrobní linky na druhou – byli to dříči, otroci, jak je vykreslil Karel Čapek ve své hře R.U.R., která obohatila světové jazyky o další české slovo, neboť „robot“ má svůj etymologický původ v „robotě“, tedy nevolnické práci. V devadesátých letech 20. století už roboti uměli řezat, vrtat, svářet, pracovali na montážních linkách a byli v plném nasazení v distribučních skladech. Prudce šla dolů též jejich cena, až se stali levnější než lidská práce, což jistě přispělo k jejich rozšíření po celém světě – dnes bychom jich napočítali přes milion. Většina z nich se vyrábí v Evropě a Japonsku a zhruba polovina z celkového počtu našla uplatnění v asijských firmách.

Díky obrovskému pokroku ve výpočetní technice jsou dnes roboti osazeni nejnovějšími systémy, díky nimž jsou schopni vidět, cítit, pohybovat se a dokonce i spolupracovat. Konstruktéři robotů to nazývají „mechatronika“, tedy kombinace mechaniky, optiky, elektroniky, počítačů a softwaru. Někteří tovární roboti jsou dnes natolik „inteligentní“, že je možné je opravdu vypustit z bezpečnostních klecí a nechat je pracovat mezi lidmi. Jak jsou roboti chytřejší a zručnější, nacházejí uplatnění i mimo továrny a přesouvají se do kanceláří a domovů.

Robot jako nástroj není definován svým vzhledem, nýbrž způsobem ovládání. Platí jednoduchá rovnice, že čím automatizovanější je a čím samostatněji si dokáže určovat své chování, tím víc je to robot. Mnoho tzv. jednooperačních robotů známe z každodenního života: například automatické vysavače, sekačky na trávu nebo bezpečnostní systémy, které vám hlídají majetek, zatímco jste pryč. V některých nemocnicích se roboti využívají k přepravě lékařské dokumentace a léků anebo třeba k mytí oken. Tisícovky robotů jsou pak využívány v armádách: vyhledávají a zneškodňují miny, podnikají průzkumné lety anebo jsou využíváni přímo k útokům, jako tomu je v Iráku a Afghánistánu. Samozřejmě široké využití mají i při operacích pod mořskou hladinou. Značná část těchto strojů vůbec nepřipomíná člověka a většinou jsou to zvláštní tvary na kolečkách, anebo – pokud jsou používány ve vzduchu – připomínají spíše hmyz. Nicméně přesto jde o roboty.

Partner Robot je takový experiment, jímž jeho tvůrci chtěli naznačit, jak by jednoho dne mohl vypadat multifunkční robot. Zatím se však jeho životní prostor omezuje na vývojovou laboratoř, neboť do doby, než bude možné takového robota – a další humanoidy, jako byl například slavný Asimo sestavený konstruktéry konkurenční Hondy – vyslat za obživou do světa, zbývá vykonat ještě spousta práce. Pravda, již dnes máme roboty, kteří dokážou člověka pozdravit, případně jej provést výstavou, ale to jsou spíše kuriozity, a nikoli stroje, které by si člověk mohl zakoupit a používat v domácnosti. Je nicméně téměř jisté, že jednoho dne humanoidní roboti klec laboratoře prolomí. Zástupci Toyoty i Hondy jsou přesvědčeni, že roboti pro domácnost mají obrovskou budoucnost a že budou plnit roli každodenních pomocníků.

Humanoidním robotům budou mezitím dláždit cestu všelijaké amorfní tvary, hydraulická ramena, případně stroje připomínající pavouky. Lze čekat, že řadu takových strojů uvidíme v brzké budoucnosti v kancelářích i domácnostech, a stejně tak je nepochybné, že řada z nich zvládne víc než jednu funkci. Alespoň takový signál minulý týden hlasitě vyslala konference Automatica, tedy veletrh věnovaný robotům, který se pravidelně každé dva roky koná v Mnichově. Vedle úctyhodného spektra robotů, kteří zastanou většinu práce v továrnách, zde byly k vidění i stroje, jež dokážou létat, přepravovat zboží, mluvit či dokonce provádět chirurgické zákroky. Je jasné, že roboti za padesát let urazili od někdejších továrních otroků obrovský kus cesty. Veletrh se nesl ve znamení čtyř hlavních trendů: roboti jsou čím dál komunikativnější, levnější, snazší na ovládání a bezpečnější.

Celý článek vyjde v pondělním vydání Respektu v rubrice Téma.