Mrzutý strýček Václav

Oběd velvyslanců členských zemí Evropské unie v České republice pořádaný představitelem Francouzské republiky zní jako nanejvýš příjemná událost: inteligentní společnost, dobré jídlo a přepychové prostředí. Nedávný takový oběd však podle všeho moc příjemný nebyl. Postaral se o to čestný host – euroskeptický prezident Václav Klaus.

Na každý zdvořilý dotaz ohledně politiky EU a způsobu, jakým by ji mohla Česká republika ovlivnit po 1. lednu, kdy převezme rotující předsednictví, pokaždé jen zavrčel, že je odpůrcem EU, a nemá tak sebemenší důvod na podobné otázky odpovídat. České předsednictví je podle něj stejně bezvýznamná událost, protože Evropské unii vládnou její velcí zakládající členové.

Velvyslanci Slovinska, které se začátkem tohoto roku ujalo rotujícího předsednictví jako první z postkomunistických nováčků, řekl do očí, že předsednictví jeho země byla fraška sehraná podle scénáře velkých členů EU, jako je Francie a Německo, což přece každý ví.

Tento oběd nebyl teoreticky příliš důležitý. Václav Klaus je sice prezidentem České republiky a zakladatelem vládnoucí středopravicové Občanské demokratické strany, jak ovšem lidé v Praze bez zaváhání upozorňují, jeho úkolem není řídit zahraniční politiku. V rámci předsednictví EU bude hrát jen malou roli (uspořádá možná několik summitů se třetími zeměmi). Při onom obědě se však ukázaly tři nepříznivé skutečnosti, které mohou Čechům šest měsíců v předsednickém křesle znepříjemnit.

Zaprvé je Václav Klaus na hlavu státu mimořádně nezdvořilý. Zadruhé není hloupý: má pravdu, že větší země staré Evropy jsou naladěny na šikanování. Zastánci Lisabonské smlouvy (která uvízla na mrtvém bodě) s oblibou tvrdí, že po nedávných vlnách rozšiřování na východ je životně důležité obnovit v Evropě „efektivní“ rozhodování.

Ve skutečnosti se jedná do značné míry o nepokryté uchopení moci ze strany velkých zemí, oslazené novými pravomocemi pro Evropský parlament. Dvě nové funkce, které Lisabonská smlouva vytváří – funkci stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro zahraniční věci –, by určitě padly do spárů velkých zvířat.

Netrpělivost s rozšířenou Evropou je jedním z vysvětlení záhadného plánu, který nedávno navrhovali vysocí francouzští úředníci, totiž aby francouzský prezident Nicolas Sarkozy pořádal evropská setkání na nejvyšší úrovni i poté, co 31. prosince předsednictví jeho země skončí.

Podle informací z Paříže by tyto summity byly určeny pouze pro šéfy vlád zemí eurozóny (možná s přizváním Velké Británie). K nim ale Česká republika samozřejmě nepatří – detail, který by Sarkozymu umožnil řídit záležitosti i v roce 2009, pokud by čeští vedoucí představitelé během svého předsednictví Evropskou unii „sabotovali“, jak to taktně vysvětlil jeden úředník z Elysejského paláce francouzským reportérům.

Tím se dostáváme přímo k třetí nepříznivé skutečnosti spojené se jménem Václava Klause. Nemá sice formální moc, aby české předsednictví zcela pokazil, už teď mu ale hodně uškodil tím, že dal do rukou trumfy členským zemím EU, které by Čechy s radostí vyšachovaly (přečtete-li si některé evropské deníky, můžete nabýt dojmu, že Václav Klaus je v Praze jediným politickým lídrem). To by byla škoda, protože Češi mají pár dobrých myšlenek.

Celý článek čtěte v pondělním vydání Respektu 50/2008.