Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Agenda

Jak učit o komunistických lágrech a normalizaci

Bezprostředním impulsem k debatě o výuce nejmodernějších dějin byla výzva komunistické učitelky a šéfky pražské KSČM o „vyváženosti“ výkladu dějin.

  • Autor: ČTK
• Autor: ČTK

V debatě o reformě českého školství dlouhodobě doutná problém o výuce dějepisu, především pak o novodobých dějinách. Nejvíce emocí vyvolává období komunismu. Jak se má o něm učit? To co platilo o výuce po pádu železné opony, tedy že se studenti základních a středních škol o nejmodernějších československých dějinách po roce 1945 moc nedozvěděli (učitelé to většinou prostě „nestihli“), platí i po dvaceti letech.

Z šetření Člověka v tísni (ČvT), která v pátek svolala tiskovou konferenci o výuce éry komunismu, vyplynulo, že 60 procent středoškoláků o období 1948–89 neví nic, nebo skoro nic. Přitom o tuto historickou dobu mají často velký zájem. Ministr školství Ondřej Liška (SZ) na konferenci, která poutala značný zájem médií, nicméně slíbil, že ministerstvo připravuje metodický pokyn, který bude akcentovat výuku dějepisu dvacátého století, především jeho druhé poloviny. V platnost by měl vstoupit od nového školného roku, tedy od září.

Objektivní výklad dějin

Tisková konference nepřímo reagovala na výroky předsedkyně pražské organizace KSČM a učitelky Marty Semelové, která je známa svým obdivem k prvnímu dělnickému prezidentovi Klementu Gottwaldovi, na jehož rukou ulpěla krev mnoha nevinných obětí ve jménu třídního boje podle vzoru stalinských čistek. Semelová kritizovala především vzdělávací projekt společnosti Člověk v tísni Jeden svět na školách, v jehož rámci se na školách promítají Příběhy bezpráví a konají se následné diskuse s pamětníky komunistické perzekuce.

Požadovala vyváženost a účast komunistů na těchto diskusích. „Požadujeme objektivní poznávání a výklad dějin. Odmítněme jejich zkreslování v duchu nejhrubšího antikomunismu, provázené špínou a nenávistí," uvedla Semelová ve své výzvě.

Liška v této souvislosti hovořil o „prznění“ dějin ze strany komunistického režimu po 40 let. Ředitel ČvT Šimon Pánek k tomu dodal, že jej iniciativa KSČM, která se pouze kosmeticky od své kriminální minulosti distancovala, nepřekvapuje. „Občasný útok zleva i zprava mě přesvědčuje, že nejdůležitější je držet se faktů. To často úplně stačí,“ zdůraznil Pánek. (O vzdělávacím projektu o neonacismu čtěte článek Ochočte si svého nácka)

Ředitel programu Jeden svět na školách Karel Strachota požadavek komunistů odmítl. „Nedovedu si představit, že by na školách byli účastníci debaty členové nějaké politické strany,“ řekl Respektu.cz Strachota. Dodal, že právě metodický pokyn ministerstva by neblahou situaci na školách mohl změnit. O jejich obrazové materiály, především medailony obětí totality (nejen komunistické), podle něj projevila zájem už čtvrtina všech středních škol.

Ani předchozí generace nic neví

Místopředseda Konfederace politických vězňů František Šedivý, který již několik let se studenty na školách diskutuje, zdůraznil, že i dvě předchozí generace o událostech z padesátých let nic neví. „Moje generace skončila na vysokých školách v letech 1950 až 1951. Pak už se učilo jen o marxismu-leninismu.“ Šedivý tvrdí, že současnému českému školství chybí zanícení učitelů, jak si jej pamatuje z doby první republiky. Díky tomu jeho generace chtěla ochotně bránit demokracii v roce 1938 i později. Členům KSČM připomenul 80 dětských hrobů po novorozencích, kteří se narodili vězenkyním v pankrácké věznici, nemluvě o desítkách potratů mučených žen. „Pak již není třeba hovořit o dalších statisících obětí komunismu.

Iniciativa kantora je rozhodující

Učitel dějepisu Petr Šimíček z gymnázia Olgy Havlové v Ostravě-Porubě tvrdí, že velmi záleží na osobní iniciativě vyučujícího. On od poloviny devadesátých let vede úspěšný seminář o životě v „lidově-demokratickém“ Československu. Kromě dobových pramenů (včetně poezie) pracuje i s pamětníky. „Jsem rád, že se konečně začíná mluvit o tom, jak učit poválečné dějiny.

Obracejí se na něj i ostatní učitelé, aby se inspirovali, jak o moderních dějinách učit. „Problém je, že nejenom ti, kteří učili před rokem 1989, často neví co a jak učit, ale i čerství absolventi pedagogických fakult,“ povzdechl si v rozhovoru pro Respekt.cz. K úrovni vysokoškolské výuky budoucích učitelů se Liška nechtěl vyjadřovat, protože nemá možnost kvalitu pedagogických fakult ovlivnit. Ministerstvo však připravuje standard učitele, který by měl vymezit žádané kompetence pedagoga.

Ministr tvrdí, že se dějepisáři budou muset smířit s tím, že nelze učit všechny historické události stejně podrobně. Zmínil i diskusi o případu udavačství Milana Kundery, který přinesl v říjnu týdeník Respekt. „Debata o Kunderovi ukázala, s jakými dilematy tehdejší generace pracovala.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].