Jak se dělá parta

Skupinka rozpačitých lidí snažící se trefit svého šéfa barevnou kuličkou nebo nejapná veselice v nějakém vinném sklípku. Takhle nějak jsme vždycky byli zvyklí vnímat slovní spojení „teambuilding“. Jenže techniky vedoucí ke zlepšení vztahů a výkonu v nejrůznějších firmách se prudce mění. A Češi jim propadají víc a víc. Co nás na nich vlastně tak nezadržitelně táhne?

Hašlerky v trezoru

Monika s Klárou pumpují jako o život, modrý člun už je skoro nafouknutý, Lucie k němu na obou koncích přivazuje horolezecké lano, Jirka dovnitř upevňuje dvě pádla. Tomáš hned vedle už je navlečený v sedáku, teď si na hlavu připevňuje přilbu. Míla křikne na ostatní: „Jak jste na tom, kocourci?“ a přivazuje k Tomášově sedáku další lano. Druhý konec bere pevně do ruky, aby mohla Tomáše jistit. „Kocourci“ jsou na tom dobře, právě přehodili člun přes zábradlí hráze a opatrně jej spouštějí na vodu, Tomáš plavidlo následuje a za pár sekund už v něm energicky pádluje k červenému kanystru houpajícímu se na vodě o pár metrů dál. „Mám to,“ křikne za chvíli, hodí kanystr na břeh, kde už čeká Jirka. Když se oba vyškrábou z vody, všichni pádí do kopce nad přehradou.

Zpocená, udýchaná, promočená a zmoklá šestice se pak shromáždí kolem mohutné borovice. Poté, co klíčkem, který byl ukrytý v kanystru, otevřou kovovou schránku umístěnou na kmeni stromu a zjistí, že tam je balíček hašlerek, propuknou v jásot. Jirka pak hašlerky rozděluje rovným dílem a šéf týmu Tomáš všechny chválí za „dobrou práci“. Před dramatickým finále musel tým vyřešit spoustu věcí: Jirka se třeba musel trefit šípem do čtyř pytlíků s vodou, aby pro tým získal přístupový kód k pádlům, Monika zase měla podle pravidel dopravit pumpičku na člun ze vzdáleného bodu tak, že se „silnice dotýkala jen jednou nohou“ (problém vyřešili nasazením koloběžky).

A dokonce se jim hru Trezor podařilo dokončit deset minut před vypršením devadesátiminutového limitu. Za to jim tleská a uznale pokyvuje hlavou opodál stojící „pozorovatel“, který šestici při hře pečlivě sledoval, Daniel: „Fakt se vám to povedlo.“

Tohle nejsou děti na letním táboře. Pokud jsou tady u přehrady Soběnov v šumavských Děkanských skalinách nějací teenageři, tak právě teď znuděně konzumují pod střechou zmrzlinové poháry a brambůrky a čekají, až přestane pršet. Máme tu čest se šesticí manažerů mezi šestadvaceti a jedenatřiceti lety z pražské developerské společnosti IMMO Group a hra s loďkou byla jednou z mnoha činností, jež minulý týden během třídenního pobytu na jihu Čech společně absolvovali. Celkově pobyt sice neměl klasický teambuildingový charakter (sami to nazývají workshopem, protože spolu také probírali konkrétní pracovní problémy firmy), ale nicméně právě Trezor je jeho typickou ukázkou. Čeho že? Techniky „budování a rozvoje týmů“, pomocí níž se pracovní skupiny (a je jedno, zda jde o manažery developerské společnosti, učitelský sbor či státní úředníky) vedou k „aktivitě, přebírání odpovědnosti, k vědomí sounáležitosti a odhodlání překonávat překážky“. Tak to alespoň charakterizují v České cestě, nejstarší tuzemské společnosti poskytující teambuildingové služby, která funguje už patnáct let a která zorganizovala i šumavské soustředění, které právě sledujeme.

(Celý článek Silvie Lauder najdete v Respektu 31/08.)