Dáme aerolinie Rusům?
V přednáškovém sále Hospodářské komory ČR na pražské Malé Straně to vře. Náměstek ministra financí Ivan Fuksa právě dokončil přednášku o privatizaci Českých aerolinií a v mžiku se ocitá v obklíčení novinářů.

V přednáškovém sále Hospodářské komory ČR na pražské Malé Straně to vře. Náměstek ministra financí Ivan Fuksa právě dokončil přednášku o privatizaci Českých aerolinií a v mžiku se ocitá v obklíčení novinářů. „Kolik bude zájemců, to nemáte ani žádné odhady? A má Aeroflot největší šanci?“ dožaduje se dáma s poznámkovým blokem, v jejíž řeči je znát silný ruský přízvuk. „Rusové chtějí jak aerolinky, tak i letiště, není to bezpečnostní riziko pro celé Česko?“ skáče jí do řeči vedle stojící bělovlasý muž v obleku. Náměstek se snaží uniknout z obklíčení a bezmocně vrtí hlavou.


Privatizace ČSA nemá za sebou od vládního startu ještě ani týden a už se mění v detektivku. Vyšlo najevo, že za slupkou dohadů o možném mnohamiliardovém zisku z prodeje se skrývají i dvě hodně nepříjemná překvapení. Jednak, že bez potřebné finanční injekce od nového majitele hrozí ČSA v blízké budoucnosti bankrot. A zadruhé, že jediný zájemce, který je ochoten zaplatit za skomírající firmu téměř cokoli, se jmenuje Aeroflot. Firma, kterou ovládá Kreml.
Byl boj na zemi
Otázka rýsující se před českými politiky tedy zní v případě „národních“ aerolinií následovně: neprivatizovat a lepit díry ze státního rozpočtu, nebo pustit na klíčové středoevropské letiště ruský státní podnik, pod jehož krytím – jak tvrdí experti – dorazí do Prahy stovky agentů ruských tajných služeb. Ani jedna odpověď nezní příliš lákavě. A zatím si mezi nimi nechce vybírat ani náměstek Fuksa. „Neumím věštit z křišťálové koule, já nevím, jak to dopadne,“ opakuje několikrát neodbytným novinářům. „O počtu zájemců bude jasno do května. Až pak vláda rozhodne, zda kvůli bezpečnostním rizikům nebude třeba nějakou zemi vyřadit ze soutěže.“
S trochou nadsázky lze říci, že hamletovský výběr mezi Kremlem a bankrotem by si Češi dnes mohli ušetřit, kdyby svého času nevydali ČSA manažerům dosazeným na principu opoziční smlouvy. Šéfové aerolinek totiž za posledních pět let pod dohledem dozorčí rady obsazené politiky ODS a ČSSD prohospodařili většinu majetku. Z firmy dnes zůstala prakticky jen značka, která je pro Aeroflot branou do Evropské unie.
Důvodů, proč se politiky kontrolovaná firma dostala do existenčních potíží, nabízejí politici několik. „Letecká doprava zažila těžké časy, po jedenáctém září utrpěla spousta firem i kvůli nástupu laciné konkurence,“ zní nejčastější vysvětlení. „Management bojoval proti neústupným odborářům, kteří požadovali nereálně vysoké výplaty pro zaměstnance,“ přidává další argument i náměstek Fuksa. Ani v náznaku podle něj nejde o selhání managementu.
Naopak právě o tomto selhání mluví odborníci z řad expertů a bývalých zaměstnanců aerolinek. Politicky dosazovaný management podle nich namísto úspor a profesionálního řízení firmy bez rozmyslu rozhazoval peníze. K pikantním detailům manažerského řízení „made in ČSA“ se však ještě dostaneme.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].