Festivalové vývary

09:40Karlovarské ránoDobré ráno z Karlových Varů! Tedy spíš dopoledne, obzvlášť pro ty, kteří už tři hodiny stojí v tradiční frontě na lístky. Začínáme svou devítidenní reportáž z 49. ročníku patrně nejvýznamnějšího východoevropského filmového festivalu. Nedočtete se tu mnoho drbů o celebritách - tomu se věnuje skoro celý zbytek internetu - ani příliš hluboké rozbory festivalových filmů - od toho je tu kolega Kamil Fila. Pokusíme se místo toho popsat karlovarský festival očima tzv. běžného smrtelníka, který se na večírky do Becher's baru ani do audi či BMW s Markem Ebenem nedostane, a nezabrání nám v tom snad ani novinářská akreditace.K získání čtenářských srdcí použijeme dvě věci: jednak charakteristický laskavý humor, jednak náš nový účet na Instagramu (respektcz, dostupný i bez Instagramu). Přímo v centru dění máme kromě redaktorů samotných také netriviální počet informatorů - řádově asi pět - kteří naši online reportáž jistě rádi v méně intenzivních chvílích ozvláštní. Těšíme se, těšte se.12:03Festivalová upřímnostZatímco redaktoři jiných médií patrně ještě spí (!), nebo dokonce v Karlových Varech ještě nejsou (!!), Respektu se podařilo obsadit tiskové středisko - alespoň tedy jeden z jeho čtyřiceti počítačů.Prostor je příjemně klidný, okolo chodí téměř výhradně autoři festivalového deníku trefně nazvaného Festivalový deník, jen na pozadí Céline Dion teskně pěje, že její srdce půjde dál. Snad by ani nevadilo, že jediným dostupným prohlížečem je tu Internet Explorer - nebýt toho, že se první verzi tohoto textu spontánně rozhodl smazat.Legendární karlovarský klub Aeroport, donedávna příhodně umístěný v centru města, se loni přesunul kamsi do lesů mimo civilizaci. Špatnou dostupnost kompenzuje autobusovým spojením za několik desítek korun a přísným, ale sympaticky upřímným upozorněním. Návštěva bude zvážena.16:19Taje programových příručekPro tu menšinu, která na karlovarském festivalu občas zajde i na nějaký ten film, může být překvapující někdy téměř propastný rozdíl mezi popisky v programové příručce a skutečnou podobou zhlédnutého díla. Sepsat shrnutí více než dvou set festivalových filmů (ve všech významech toho spojení) tak, aby každé z nich aspoň trochu lákalo potenciálního diváka, je nelehký úkol a zaslouží si uznání. Na druhé straně ovšem stojí návštěvník, který je, podlehnuv iluzi jedinečnosti každého z promítaných kusů, nevyhnutelně konfrontován s hořkou realitou.Právě jsem se vrátil z prvního filmu, srbské cyklistické road movie Neposlušní, jejíž neposlušnost se projevuje především absencí dějové linky. Ta je omezená na kostru „mladá žena je smutná - přijede mladý muž a někam spolu jedou na kole - potkají malého chlapce, který se k nim přidá - mladý muž má sex s mladou ženou a odjede“. Většinu doby je přitom naprostá záhada, kdo lidé na plátně vlastně jsou a co se s nimi děje, dokud na scénu nepřijde vypravěč, který divákovi vše nepříliš uspokojivě vysvětlí a místy zaúřaduje jako deus ex machina chudých. Film zčásti vypadá jako točený přes instagramový filtr a jeho rychlost je srovnatelná s aplikací Instagramu běžící na starém telefonu.A jak film popisuje programová brožura? „Dvě postavy se na kolech řítí létem prodchnutou krajinou za zvuku srbských hitů let dávno minulých. Hrají si, hádají se, pobuřují okolí a hlavně si vytváří zmatek sami mezi sebou, který nedokáže urovnat ani postava chápavého vypravěče, pravidelně zasahujícího do děje. Celovečerní debut režisérky a producentky Miny Đukićové je impresionistickým pohledem na vztah, kde spíše než slova hrají roli gesta či prožitek společně narušené maloměstské nudy. Anarchistická hravost je podpořena neobvykle ostrými střihy, vypravěčskou nápaditostí a fascinující kamerou.“Snad budou ostatní filmy anarchisticky hravé a ostře stříhané přece jen o něco méně.19:53Celebrity přicházejí!!!V tuhle chvíli filmy nezajímají nikoho - na zahajovací ceremoniál se totiž po červeném koberci dostavovaly celebrity. Událost roku přilákala všechny čumily z okruhu třiceti kilometrů a aspirující střední třídu dost možná až z Berouna.Zahajovací akci a perličkám ze života hvězd se bohužel nemáme kapacitu věnovat, mediální pokrytí téhle části festivalu je ale více než dostatečné. Třeba Blesk entuziasticky píše: Do hlavního sálu v hotelu Thermal vešel i opálený Mel Gibson, který stále neztrácí úsměv. Svými pronikavě modrými očmi pozoruje, co se kde děje.Pronikavé očmo Respektu vyfotilo pouze ochranku, ohrazený koberec a malou část přihlížejících - nic naplat, v některých aspektech nad námi mají bulvární média prostě navrch.photo1 • Autor: Respekt22:56Chyť si své BMWPrvní den máme bez větší újmy za sebou. Na dobrou noc fronta na limuzíny:11:50Zas ty kastyDruhý den festivalu začíná. Do Thermalu jsme dorazili před polednem a ačkoliv už jsou lístky na zítřek skoro vyprodané, před všemi pokladnami se stojí fronty.Ty se však týkají jen návštěvníků s obyčejnými festivalovými pasy. Těch je tu většina, ale pro dvě další skupiny - novináře a filmové profesionály - existují zvláštní kategorie lístků, které je možné sehnat naopak skoro kdykoliv. Tohle vytváření kast je vůbec průvodním prvkem celého festivalu: kromě zmíněných kategorií existuje ještě mnoho variant akreditací pro personál a festivalové hosty, které umožňují přístup k výhodám od přístupu k videotéce přes vstup do někdejšího překladiště mocných Becher's baru po možnost jezdit festivalovými BMW.Já jako prostý novinář mám výhodu přístupu do tiskového střediska, odkud svoje příspěvky píšu, a na novinářské projekce, tak trochu tragikomická setkání pěti až desíti žurnalistů v jednom ze dvou vyhrazených malých sálů. Z přitomných přitom jeden až dva odejdou během úvodních titulků a do poloviny filmu zmizí nadpoloviční většina; někteří naopak zůstanou i dlouho po konci projekce, neboť v jejím průběhu usnuli. Za chvíli na jednu takovou událost odcházím, bude se promítat film O koních a lidech. Plakát vypadá slibně, třeba se tedy hypotéza, že novináři jsou nejhorší diváci, tentokrát nepotvrdí.De caballos y de hombres 150410650 large • Autor: Respekt16:41O zvířátkáchPo včerejším nepříliš šťastném výběru filmů jsem se těšil na dnešek, který podle festivalové příručky sliboval „cenami ověnčenou komedii s břitkým humorem a vizuální nápaditostí“ a „meditativní dokumentární western s úchvatnými obrazy nekonečných montanských plání“. Proto mě vůbec nepřekvapilo, když se první ze zmiňovaných filmů zaměřoval na koňské penisy a vypíchnuté oči, druhý pak na kastrování telat za doprovodu majestátní hudby a recitace textů Walta Whitmana. Od večerní „jedinečné dokumentární komedie“, kterou mám ještě na programu, tedy čekám hluboce intimní drama a potoky slz.Vypadá to navíc, že vlastně jediný pozitivně laděný film „o zvířátkách“, který tu promítají, je Magický hlas rebelky Olgy Sommerové. Věnuje se životě Marty Kubišové. Její „ať mír dál zůstává s touto krajinou“ ve filmu znělo minimálně třikrát, laskavost prostupovala každou vteřinou a v pofilmové debatě se protagonistka dokonce rozplakala. Pro otrlého karlovarského návštěvníka diváka nuda; pokud ale diváci hledají v záplavě festivalové produkce tzv. normální film, Martu nelze než doporučit. Její fotku mimochodem prodávají v místní bageterii.11:45Nástěnku chci za ženuJednou z frekventovaných festivalových křižovatek je i nástěnka v přízemí hotelu Thermal, kam může kdokoliv věšet inzeráty, nabídky, požadavky a přebytečné vstupenky. Kromě vcelku obvyklého „prodám lístky na kazašské intimní drama“ (pokud možno promítané hodinu předtím, než se na inzerát ozve první zájemce) se lze setkat i s více či méně zdařilými pokusy o kreativitu - od stránky potištěné velkými písmeny nápisu „KOUPÍM LÍSTEK NA COKOLIV“ přes variace na „mladé atraktivní studentky hledají levné ubytování“ po níže vyobrazený obratný pokus o seznámení. Jen těch vstupenek navíc nakonec mnoho není.photo1 • Autor: Respekt13:41Algoritmy láskyVčerejší finsko-německo-bulharský dokumentární film Algoritmus lásky (finsky trefněji Inženýři lásky) o pokusu najít vědecký způsob, jak sbalit ženu, a otestovat jej na čtyřech nesmělých ajťácích a inženýrech, byl zatím nejlepší, který jsem na letošním festivalu viděl. Vzhledem k tomu, že jsem tu před ním byl jen na čtyřech dalších, z nichž ve dvou se prakticky nic nedělo a druhé dva sestávaly víceméně ze záběrů kastrací a umírání hospodářských zvířat za doprovodu majestátní hudby, to ovšem tak velké překvapení není. (To se ostatně nekonalo ani v samotném Algoritmu, jehož pointa byla „láska se nedá spočítat“; nepředpokládám, že by po jejím vyjevení kdokoliv omdlel, ale pokud ano, bylo to spíše kritickým nedostatkem vzduchu v sálu.)
Zatímco se kolega Kamil Fila neohroženě pouští do tříhodinových ruských opusů a v mezičasech polemizuje o Melu Gibsonovi, já se pokouším vybírat filmy spíše stravitelnější. Dnes mě tak čeká výběr krátkých filmů („Proč jsou v Budapešti sedačky na zastávce příměstské železnice tak daleko od sebe?“, „Tragédie s dialogy převzatými z poslechových cvičení na výuku cizího jazyka“, „Chlapec se snaží zabít svou tetu“ a jiné hity), Kalvárie o irském knězi, kterého za týden někdo zabije, a drama Stejná srdce v produkci HBO o homosexuálním aktivistovi, kterého nikdo neměl rád. Bude to hutné.17:02Až za rohFestivalový pas umožňuje mimo jiné i dostat na film bez lístku - pět minut před začátkem projekce neobsazená sedadla propadají a dovnitř se pouští ti, kteří místo dlouhé fronty na lístek vystáli dlouhou frontu na film samotný. Dnes je zájem větší než obvykle, řady se u všech sálů táhnou „až za roh“ a lidí v nich je pomalu víc, než je celková kapacita sálu, kam se snaží dostat. Smysl to ale má: pořadatelé jsou letos benevolentnější a desítky dychtivých diváků pouští sedět na zem po bocích řad sedadel. Tu a tam je možné zaslechnout, že jsou tyhle fronty chytrou manipulací s prodejem lístků vytvářeny uměle, aby festival vypadal prestižněji a významněji. Jsou to ale jistě jen taková zlá, nepěkná slovíčka.22:17InstavaryJedna fotka z našeho Instagramu z chodby u Velkého sálu v hotelu Thermal.   11:39Karlovarský poločasFestival se pomalu přelévá do své druhé, méně mediálně vděčné části. Mel Gibson odjel, Franco Nero i Lech Walesa přijeli, davy návštěvníků se s koncem víkendu zmenšily. O to víc prostoru dostávají filmoví fanoušci vděční za zkracující se fronty na vstupenky i samotné filmy. Neznamená to naštěstí, že by se v ulicích kolem sochy Lenina-Masaryka nic nedělo: vynořují se například lidé v roztomilých kostýmech, kteří určitě, ale určitě nechtějí unést vaše děti.photo1 1 • Autor: Respekt14:48Výkladní skříň národaKarlovy Vary jsou mimo dobu konání festivalu tak trochu bizarním mrtvým městem, v jehož centru jsou navíc Češi oproti Rusům pomalu v menšině. Bylo by zajímavé zjistit, jak je to mimo sezonu s obsazeností hotelů a kinosálů; protože ale na investigativu mezi pobíháním od projekce k projekci nezbývá čas, přinášíme aspoň několik fotek karlovarských výloh, jejichž jedinečnému kouzlu východoevropské maloměstské kreativity nedokáže nepodlehnout ani filmový festival.photo1 2 • Autor: Respektphoto2 • Autor: Respektphoto3 • Autor: Respektphoto4 • Autor: Respekt21:43Filmová náložZase se nějakou náhodou stalo, že jsem viděl několik filmů; protože většinu z nich už zhlédnuli i skuteční filmoví kritici a stihli o nich i napsat, ode mě jen krátká shrnutí.• Kalvárie: irské místy vtipné drama z výběru kritiků časopisu Variety. Nemá zřejmě nic společného s filmem Kalvárie, který se tu promítal před čtyřmi lety. Hlavní hrdina je kněz, kterému na začátku postava hraná tím chlapíkem z IT Crowd, co není Moss, oznámí, že ho zabije, a na konci ho skutečně zabije. To, co se děje mezitím, je až na pár banálních pravd dostatečně zajímavé. Obsahuje také Dylana Morana z Black Books a člověka, který vypadá trochu jako Robert Downey Jr., ale zase ne tak docela.• Autofokus: statická kamera a skryté mikrofony snímají turisty navštěvující jednu chorvatskou kapličku. Zjištění, že turisté fotí spíš sami sebe než místní památku, se za několik minut vstřebá, omrzí a po zbylou půlhodinu se jen opakuje. Zhruba v polovině jsem, přiznám se, usnul, ale soudě podle následné debaty s režisérem se nezdá, že bych přišel o něco zásadního.• Kebab a Horoskop: polský film, statická kamera, úmorná nuda. Člověk, který dělal kebaby, se potká s dalším, který dělal horoskopy, a rozhodnou se stát marketingovými experty. Nepodaří se jim to - stejně jako se filmu nedaří udržet divákovu pozornost, natož být vtipný i po prvních pěti minutách.• Pomník Michaelu Jacksonovi: srbský snílek se rozhodne postavit ve svém maloměstě pomník Michaela Jacksona a zachránit tak místní letiště i vztah s odcházející manželkou. Milý, vtipný, sympatický „feelgood“ film, který bohužel úplně zkazí poslední čtvrthodina s příběhově naprosto zbytečným špatným koncem. Nezávislý evropský film pravda není Hollywood, ale v optimistických komediích by jiný závěr než ve stylu „na město spadne meteorit a přeživší obyvatele pozřou mimozemští dinosauři“ neuškodil.A jedeme dál!00:17Vladimir 49Projekci novozélandského mockumentu Co děláme v temnotách o upírech v době spolubydlení, hudebních klubů a sociálních sítí uvedl ve Velkém sále Thermalu známý rapper, spisovatel, grafik a kdovíco ještě Vladimir 518. Ve svém asi pětiminutovém proslovu se dotknul architektury, postpostpostmoderny i duchu subkultur. Drtivá většina jeho projevu sice s filmem neměla žádnou souvislost, ale aspoň teď víme, že je to chytrý a vzdělaný člověk s velkým rozhledem. A taky MÁME FOTO:10:15Nástěnka žije!Dobré páté festivalové ráno! Pro začátek užitečná informace pro zahraniční filmové fanoušky z už zmíněné nástěnky:14:35Díra u Kongresového sáluVe Varech skončily slunečné dny a začaly lijáky, takže ranní novinářská projekce filmu Miroslava Krobota Díra u Hanušovic byla našlapaná patrně celou českou filmově-kritickou obcí. Přiložený obrazový dokument z fronty před sálem vyobrazuje zleva našeho Kamila Filu, Jindřišku Bláhovou píšící pro Hospodářské noviny a Terezu Spáčilovou z Reflexu, vpravo pak Mirku Spáčilovou z MF Dnes.10464340 1505085213036439 2592992885805025838 n • Autor: RespektSamotná Díra u Hanušovic byla trochu dystopickým vyobrazením moravské vesnice, kde se všechno odehrává rychlostí festivalového filmu a pražští herci mluvijó po hanácku. Jestli to bylo dobré, už nedokážu posoudit; více se jistě brzy dočtete v textech výše zmíněných. Já vyrážím na lov zážitků - pokud tedy už přestalo pršet.22:09Krátký postřeh z kinosálůČest výjimkám, ale zdá se, že většina filmů na letošním festivalu se drží formule:statická kamera + mlčenlivé postavy + dlouhé záběry + neexistující hudba = nezávislý filmPokud se přidá absence přenositelného sdělení, výsledek je opravdu smrtící. I festivalovému diváku zvyklému za ta léta na leccos se několik takových filmů v řadě může přece jen trochu omrzet.Bude zítra líp?13:17Fronty nekončíMáme tu šestý festivalový den, což ale neznamená, že by se fronty čekajících na filmy nějak zkracovaly. Takhle to vypadá pár minut před začátkem Mafie vraždí jenom v noci v Malém sále Thermalu:17:15O mrtvých jen dobřeDen pokročil a je čas na další filmovou svodku. Dnes viděné dva filmy patřily mezi to nejlepší, co jsem za těch šest dní na festivalu viděl.Už zmíněná Mafie vraždí jenom v létě je občas dramatická komedie italského tvůrce Pifa, donedávna především televizního moderátora bez příbuznosti se stejnojmennou komiksovou postavou. Její hrdina vyrůstá v mafiánském Palermu, má svou osudovou lásku a je každodenním svědkem vražd a jiných podlostí v režii Cosa Nostry. Film si na poměry karlovarského festivalu dovolí hodně: protagonista v něm není zastřelen a dokonce se svou láskou nakonec dá dohromady. Přesto některé momenty chytnou za srdíčko a semtam i slzička ukápne. Nelze než doporučit.Zátiší je příběhem městského úředníka, který dohledává pozůstalé po mrtvých, kteří zemřeli sami, obklopeni nanejvýš domácími mazlíčky. Jak už to tak ve filmech bývá, je pro škrty ze svého zaměstnání vyhozen a vymůže si jen dokončení svého posledního případu. Atmosféra je meditativní a posmutnělá, závěr v tradičním slova smyslu nedobrý, přesto optimistický a nutící člověka k zamyšlení - přibližně půlminutovému, na víc před během na další projekci nezbývá čas.Zdá se, že kvalita snímků je tu přímo úměrná počtu mrtvých. Trend budeme dál sledovat.23:30Petriho miska filmuPřed půlnočním filmem ještě v eufemisticky řečeno poloprázdném sále zhlédnut 52 let starý italský film Elio Petriho I giorni contati (bohužel nepřeloženo jako Provařené dny). Měl jsem za to, že jde o italskou novou vlnu, ale jak mi vysvětlil nejmenovaný erudovaný kolega, nic takového neexistuje, protože v Itálii místo nových vln surfovali na post-neorealismu. Nějaký novovlnný film ale natočit, to zas ne, co, Kamile?!Film je (bez titulků) na YouTube; pro ty, co italštinou nevládnou, možno shrnout: chlapík je svářeč, ale ve svých 52 letech se rozhodne přestat pracovat; zjistí, že nemá peníze, a pokusí se vydělat si odškodným za fingované zlomení ruky; zjistí, že na o nemá odvahu, začne znova pracovat a umře. Krása leží v tomhle případě v formě.Nashledanou zítra!08:12Týden u násA jsme v poslední třetině filmového svátku. Vstát na promítání v 8:30 je po dvouhodinovém půlnočním filmu rozhodně skvělý nápad, zvlášť, když chce člověk pokořit festivalové rekordy a stihnout za den šest projekcí. Přikládáme aspoň fotku z prostoru před hotelem Thermal, dokládající množství ranních ptáčat, déšť nedéšť, zima nezima.10:14První z šestiPrvní dnešní projekce absolvována. Frank je o nezávislé kapele větších či menších psychopatů s frontmanem, který nikdy nesundá umělou hlavu. Přiberou klávesistu, který je dovede ke slávě a rozpadu. Na to, že ve filmu umře jen jedna postava, je to překvapivě koukatelné. Příjemná oddychovka.Zatímco před dvěma hodinami nebyla v pressroomu ani noha, už teď si skoro není kam sednout. Fotka je ze zadní řady pro šťastlivce s vlastním počítačem (mám ho půjčený).photo1 3 • Autor: Respekt12:14Druhý z šestiZmínka o rozporech mezi shrnutími filmů ve festivalové brožuře a obsahem filmů samotných se tu objevila už první den. Dnešním příkladem takového rozdílu je Welkome Home, podle příručky „v nejlepším slova smyslu divácky vděčná komedie plná inteligentního humoru a skvěle napsaných postav, která se s patřičnou dávkou nadhledu dívá jak na komunitu imigrantů, tak na americkou společnost“.Možná mi něco uniklo, ale humor ve filmu plynul maximálně z tragické neschopnosti většiny herců hrát a „skvěle napsané postavy“ vznikly nejspíš v mateřské školce při tvůrčím sezení během přestávky na Fridex. S patřičnou dávkou nadhedu bych taky polemizoval - pokud mi neunikla nějaká kosmická ironie ve scénách jako „Arménci pečou ovci“, „Arménci jí“ nebo „Arménci si povídají o životě“, nadhled se u imigrantů skutečně nekonal; na americkou společnost ani s nadhledem být nahlíženo nemohlo, protože ta ve filmu skoro vůbec není. No, nemůže být každá projekce posvícení.15:11Třetí z šestiVydal jsem se na jeden ze dvou bloků krátkých filmů Imagina, promítaný v divadle Husovka vzdáleném od Thermalu asi dvacet minut chůze. Samotná projekce se pasovala spíš na umění ne nepodobné produkci FAMU, necítím se tedy kvalifikován je hodnotit; z pěti promítaných kraťasů nejvíc zaujaly dva, nejpřístupnější Návrat do Adriaportu, mockumentární koláž o socialistickém tunelu z Československa k Jadranu, a nejdelší Ancha es Castilla, tak trochu parodie na animované filmy, v níž dceru dvou bramboroidních objektů posedne duch afrického krále.Nejdramatičtější z celé exkurze do Husovky nebyl žádný ze snímků, ale čtyřicet minut cesty sem a tam bez deštníku - ve Varech už asi den neustále prší v ne úplně příjemné míře. Zatímco se jdeme sušit na další projekci, vy se můžete patřičně vžít do festivalové atmosféry s tímhle buldočkem.17:23Čtvrtý z šestiPřestože fotbalu ostentativně nerozumím, rozhodl jsem se jít na italskou fotbalovou komedii Rozhodčí. Na ČSFD má 87 procent a obratný komentář "V podstatě bych podobných filmů spočítal na prstech jedné ruky. Snímek nabitý vtipem oceníte v době fotbalového mistrovství, byť s mistrovstvím přímo nesouvisí. 1:0 pro Vary." Celá ta legrace je vyvedena černobíle a s milými odkazy na techniky používané ve starých černobílých filmech (plavba lodí jako sezení v kulisách paluby s naklíčovaným mořem na pozadí). Předvídatelný příběh vzhledem k originalitě formy nevadí a humor je občas podobný Okresnímu přeboru. Není to zlé ani pro sportovního troglodyta, skutečně film ovšem ocení fotbaloví fanoušci, nejspíš víc než dejme tomu dvouapůlhodinové drama o dívce bez pupíku.20:08Pátý z šestiStarý Korejec má Alzheimerovu chorobu, terminální stadium rakoviny a tři bratry, kteří chtějí zdědit jeho dům. Mladí Korejci jsou fanoušci ska a zakládají kapelu s cílem natočit album. Jak to s našimi hrdiny dopadne? Získají bratři dědictví a pokud ano, jak si je rozdělí? Dosáhne kapela vysněného úspěchu? A jak zvládá polovinu filmu hrát bez zapojených nástrojů?Nic z toho se ve filmu Zlatý kočár na nebi nedozvíme. Na to jsme na festivalu zvyklí a nevadí to, pokud film vzbudí v divácích emoce.Nevzbudil. Pro tento rok je to doufejme z východoasijské dramatické tvorby všechno.00:46Šestý z šestiPro čtenáře, kteří se tzv. vyznají v filmu: slavný francouzský auteur Bruno Dumont přišel po prokovativních existenciálních dílech jako Život Ježíše nebo Stranou Satana se čtyřdílným komediálně laděným procedurálním dramatem Malej Quinquin, na festivalech uváděným dohromady v jedné projekci. I přes obavy některých kritiků z jisté Dumontovy mainstreamizace zůstává snímek bytostně autorským dílem; zároveň se díky specifickému, pro Dumonta tak netypickému humoru stává miláčkem festivalových diváků po celém světě. Pro laickou veřejnost: Malej Quinquin je dvousetminutová detektivka, v níž se na konci neukáže, kdo je vrah.A tak je to tady se vším.Subverze na dobrou noc:photo1 • Autor: Respekt14:16DojezdAni předposlední den festivalu hotel Thermal nespadl a prezident Bartoška neumřel. Město se zvolna vylidňuje a zklidňuje, fronty jsou s výjimkou českých novinek (ty jsou tu z nějakého podivného důvodu populární) nevelké a i běžný smrtelník se dostane na drtivou většinu filmů. S odlivem návštěvníků zdá se počítá i festivalový program - na zítra jsou zařazeny téměř výhradně nevýrazné filmy, snad až takové nehity. Zbylí přítomní se tak pomalu připravují na návrat do běžných životů bez předražených špatných restaurací, tříhodinových intimních íránských debutů a toho herce z Ulice, co má nejspíš několik dvojníků, protože ho člověk každý den potká tak pětkrát.Viděn a ne zcela doceněn Solaris. Kromě promítané Tarkovského verze existuje i jedna novější od Stevena Soderbergha s poloviční délkou a Georgem Clooneym. Srovnávat nemohu, ale cokoliv bez Clooneyho má navrch tak nějak implicitně.
17:58Nájezd z východuJako by se nám tu náhle rozjasnilo: přestalo pršet, roztrhaly se mraky, vysvitlo sluníčko a lidé zase začali na zahrádkách popíjet kafíčko. Kromě teplého počasí se ve Varech objevily také naše východní sestry - spatřena byla slovenská Hillary Clinton Livia Klausová („víc lidí už do sálu pustit nemůžeme,“ pravili vyslanci pořadatelů, „paní Livie potřebuje vzduch“) i všudypřítomná herečka Vica Kerekes (v dosud promítaných filmech tragicky podobzasená), jejíž přítomnost glosovali v pressroomu i maďarští novináři (bohužel maďarsky). Protože je mi žinantní mávat mobilním fotoaparátem před obličeji slavných - mohli by si mě splést s tou slečnou z extra.cz - níže přikládám Vicu aspoň na plakátu.photo1 1 • Autor: Respekt13:56OdlepPoslední den.Po celém Thermalu, nejvíc na jedné stěně u hlavního vchodu, jsou vylepeny plakáty na festivlové filmy. Jak festival končí, odvážnější návštěvníci si je „nenápadně“ odlepují a berou jako suvenýr. Letos jim ostatně nic jiného nezbude - festivalové logo prasátka je takový hit, že se vyprodaly všechny reklamní předměty od hrníčků po náušnice (říkali to i v televizi). Zde tedy část plakátové stěny ještě před fanouškovskou privatizací.photo1 4 • Autor: Respektphoto2 1 • Autor: Respekt15:13Hity na konecBěhem příprav na odjezd ještě předkládám poslední shrnutí viděného.• Ta zvláštní láska je sympatické drama o starším páru mužů, kteří se po dlouhých letech známosti vzali. Mladšího z dvojice (je mu jen asi 55) kvůli tomu vyhodí z místa učitele hudby na církevní škole; následuje hledání nového bytu za přijatelnější cenu, což v New Yorku podle všeho není tak úplně jednoduché. Během toho žijí oba odloučeně u příbuzných a zažívají všelijaké špumprnákle. Hřejivé.• Chlapectví je ovšem řádově hřejivější. Film natáčený průběžně po dvanáct let vyjevuje osudy malého, později většího chlapce Masona a jeho rodiny. Trvá to necelé tři hodiny, během kterých se neděje nic převratného, nikdo neumírá, neřeší se existenciální tíže bytí - je nám dopřáno sledovat jen dospívací pěnu dní. O to víc se ale ve filmu každý najde, nechá si ho přirůst k srdci a udělí mu pět hvězdiček na ČSFD. Nezapomeňte na něj - vypadá to na hit sezony. • Takový nijaký je na druhou stranu Zátah 2. Jednička byla čistá akční řežba s minimálním příběhem, dvojka naopak rozvíjí sofistikovanou zápletku s válkou zločineckých gangů a všudypřítomnou korupcí. Filmu to neprospělo - příběh zase takový zázrak není a fanoušci ozajstné mlátičky se budou dlouhými dialogy nudit. Bitky jsou velkolepé, ale třeba v té závěrečné jsou několikrát dost jasně patrné střihy. Mohlo to být kratší, čistší a vůbec lepší.• Moje poslední novinářská projekce byla čínská kriminálka Černé uhlí, tenký led. Přes obvyklé chvalozpěvy festivalové brožury šlo o filmový ekvivalent brakové detektivky s předvídatelnou zápletkou a nezajímavým (anti)hrdinou. Vrchol projekce nastal, když se chrápání jednoho seniorního kolegy v sále synchronizovalo s orientální taneční hudbou z filmu a vznikl neotřelý polyrytmus. Jinak bohužel bída.• Norská vztahovka Slepá zase patřila v rámci evropských festivalových filmů k tomu lepšímu. Protagonistka je, jak bystřejší vytuší z názvu, (čerstvě) slepá a hledá cestu ke svému manželovi prostřednictvím obscénní literární tvorby. Od začátku do konce se přitom příběh autorkou psané knihy protíná s její realitou. Mozkové buňky diváků nezakrní, pro ty již zakrnělé jsou připravena také nějaká prsa.  • A úplně poslední zhlédnutý film byl Šílená láska. Depresivní básník někdy na začátku devatenáctého století hledá osudovou ženu, která by s ním byla ochotna spáchat sebevraždu; odůvodňuje to vleklými divadelními dialogy za doprovodu dobové hudby. Všichni nějakou dobu konverzují o vesmíru, životě a vůbec, uvidíme hned několik aristokratických obývacích pokojů a nakonec depresivní básník spolu s osudovou ženou skutečně spáchají sebevraždu. Můžete na to jít, ale stejný zážitek vám nejpíš přinese i partie Solitaire.A to je, přátelé, z filmové části festivalové reportáže vše. Díky za více než týdenní pozornost.20:12OdjezdKaždoroční filmobraní v Karlových Varech nevyhnutelně končí a zatímco se kdejaká celebrita sjíždí na zakončovací ceremoniál, běžní návštěvníci včetně nás za sebou jeden po druhém nechávají na další rok polomrtvé město. Odjíždějící davy ještě zastihují jména letošních vítězů - Velkou cenu získal gruzínský Kukuřičný ostrov, divácká cena patří Olze Sommerové a jejímu dokumentu o Martě Kubišové (těsně druhé skončiy skoro padesát let staré Ostře sledované vlaky - je otázka, jestli to svědčí spíš o festivalovém publiku, nebo o výběru promítaných filmů). S pozváním prezidenta Bartošky na příští padesátý ročník odjíždíme se slzou v oku a dočasnou alergií na filmy v novinářských autobusech směrem k domovu. Jsme rádi, že jste byli s námi, a že jsme mohli být s vámi. Za rok nashledanou!