Ke Kafkovi se přidává nejistý otec s teenagery. V San Sebastiánu budou soutěžit dva české filmy
Nevděčné bytosti režiséra Olma Omerzua jsou opět rodinným psychologickým dramatem
Rekordní účast, a tedy i šance bude mít letos česká kinematografie na filmovém festivalu ve španělském San Sebastiánu. Hned dva tuzemské snímky se nakonec dostaly do hlavní soutěže. Spolu se životopisným portrétem Franz režisérky Agnieszky Holland se bude o hlavní cenu Zlatou mušli ucházet i nový film režiséra Olma Omerzua Nevděčné bytosti.
Absolvent FAMU slovinského původu přitom není v San Sebastiánu poprvé. V roce 2022 organizátoři vybrali do vedlejší soutěžní sekce New Directors jeho Rodinný film. Největším českým úspěchem na jedné z klíčových evropských přehlídek zůstává vítězství dramatu Bohdana Slámy Štěstí v roce 2005.
Nevděčné bytosti jsou – podobně jako Rodinný film – psychologické drama, v němž rodina čelí výzvám, které otestují morální kompas rodičů i pevnost vztahů mezi nimi a jejich dětmi. Na začátku je dovolená, která se nečekaně zvrtne. Rozvedený a nejistý otec se vypraví se sedmnáctiletou dcerou a třináctiletým synem do chorvatského kempu. Konstelace není úplně ideální: muž chce sám sobě dokázat, že alespoň jako otec úplně neselhal, dcera trpící anorexií se začne vídat s místním problematickým mladíkem z bohaté rodiny. Věci navíc zkomplikuje vražda, která má dohru i po návratu do Česka. Omerzu zdůrazňuje, že ho zajímal předně pohled a zkušenost otce.


Snímek se natáčel v Chorvatsku a České republice podle scénáře Olma Omerzua, Nebojši Pop-Tasiće a Kashi Jandáčkové. Do hlavní role otce režisér obsadil irského herce Barryho Warda (film Kena Loache Jimmyho tančírna nebo krimi seriál Des). Jeho děti ztvárnili modelka Dexter Franc a Antonín Chmela. Místo svého tradičního kameramana Lukáše Miloty tentokrát Omerzu sáhl po spolupráci s Kryštofem Melkou. Film stříhal zkušený Jarosław Kamiński, který pracoval například na oceňované Studené válce, válečném dramatu ze Srebrenice Quo vadis, Aida? nebo oscarové Idě.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.



















