Urputně myslím na jednu tradovanou rozhlasovou historku. Moderátora během vysílání stihl infarkt. Spolumoderátor nezaváhal a bleskurychle poskytl kolegovi pomoc. Pořad zkrátka domoderoval, aniž posluchač u svého „radiopřijímače“ poznal, že k nějaké mimořádné události ve studiu došlo.
Možná jsem historku popletla; už také nevím, o koho šlo a kdo mi ji vyprávěl. Smysl však zůstal zachován: ať se ve studiích děje, co se děje, posluchač za žádnou cenu nesmí nic poznat. Nevím, co se tehdy s tím infarktem zasaženým moderátorem stalo. O tom se v historce nemluvilo. Snad mu někdo z režie – technik nebo produkční – zavolal záchranku.
Jednání jeho kolegy mi přišlo krajně podivné. Jenže v rozhlase to krajně podivné není. Říká se tomu profesionalita a velmi se to cení. Já ovšem nechápu, co je na takovém pokrytectví profesionálního. Kdyby mi před očima umíral kolega, asi bych řvala jako tur, posluchač neposluchač. Dobrý rozhlasák nicméně umí potlačit své emoce. Dobrý rozhlasák se umí ukáznit. Dobrý rozhlasák nevynáší z nitra rozhlasu žádné znepokojující informace o jeho provozu.
Možná právě tato sebekázeň a starost o dobrý mediální obraz rozhlasu umožňuje, že se vedení svých neukázněných zaměstnanců tak rychle a bez diskusí zbavuje. V případě dosavadního šéfredaktora stanice Vltava Petra Fischera to však bez diskusí kupodivu nejde. A to je podstatná a velmi zdravá změna.
Přečtěte si více k tématu
Fischer: Můj vyhazov je osobní msta
Na stanici Vltava jsem na plný úvazek pracovala sedm let. Nejprve ve švarcsystému, pak dva roky jako řádná zaměstnankyně. Nejrůznějších „infarktů“ jsem tam zažívala poměrně dost. Změny ve vedení a ve vysílání, cenzurní zásahy, sebevražda kolegy, po němž jsem doslova zdědila židli i jeho stůl… Velká lidská dramata, obrovské konflikty, osobní animozity, stres. Ale do vysílání nesmělo nic z toho proniknout. Vltava dále distingovaně promlouvala k posluchačům a svědomitě sledovala výročí.
Před dvěma lety byl na Vltavu mimo konkurz, kterým záhadně neprošli přední čeští intelektuálové, dosazen filozof a publicista Petr Fischer. Jeho dosazení mi bylo zprvu podezřelé. Brzy mě však přesvědčil, že Vltavu chce vést dobrým směrem. Znělky Ivana Achera narušily a odlehčily rigiditu stanice, najednou jsem slyšela hosty, kteří měli dříve bůhvíproč na Vltavu zakázaný přístup, slyšela jsem četby a adaptace literárních děl, dříve vnímaných jako takřka nevysílatelné pro svou myšlenkovou a jazykovou složitost, provokativnost i humor. A slýchala jsem také řadu kritických diskusních pořadů, kde povolaní hosté nazývali aktuální společenské jevy pravými jmény.
To všechno je teď trnem v oku vrcholovému rozhlasovému managementu, jemuž se Vltava pod vedením Fischera vymkla z opratí. Uspávací funkci Vltavy, kterou úzkostlivě střežil předchozí šéfredaktor Lukáš Hurník, totiž Fischer přestal plnit a vydal se neprověřenou cestou otevřeného hledačství. Namísto krotkého šplouchání a zurčení vpustil do studií občerstvující proud. Jaké bláznovství, pokud si v rozhlase chcete podržet židli! Naštěstí rádcové hledali tak usilovně, až našli penis. Slůvko nepovolené v dopoledním vysílání. Sláva mu! I vztyčil se penis výhružně nad Petra Fischera. Půl roku nato je odvolán.
Zvláštní je také fakt, že už 19. prosince má být oznámeno jméno nového šéfredaktora či šéfredaktorky, vybraného či vybrané, jak jinak, bez řádného konkurzu. Konkurz byl sice v pátek 14. 12. narychlo vypsán, ale to už Radě ČRo a Renému Zavoralovi k důvěryhodnosti nepomůže.
Vltava právě bezpochyby prožívá srdeční záchvat. Moc bych si přála, aby její zaměstnanci i solidární zaměstnanci ostatních stanic a angažovaná veřejnost našli v období, kdy se může ledacos tak pěkně předvánočně zamést pod koberec, odvahu a pokusili se dosavadní Vltavu zachránit - bez ohledu na to, zda tím neohrozí své dosavadní posty, a hlavně bez ohledu na to, zda neznepokojí své posluchače.
Ti, kterým není svoboda slova a tedy i svoboda slova na Vltavě lhostejná a kteří neschvalují normalizační praktiky Reného Zavorala a Rady ČRo, po nich jistě budou požadovat vysvětlení už ve středu 19. 12. od 14 hodin na veřejném zasedání Rady, narychlo zbaběle přesunuté do regionálního studia v Hradci Králové. Těším se na viděnou v Hradci!
Autorka je spisovatelka
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
