Jsou výsledky práce Úřadu vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu (ÚDV) dostačující?

Úřad měl v době svého vzniku ambici postavit před soud nejtěžší komunistické zločince a popsat, jakým způsobem režim lámal životy a charaktery zdejších lidí. Po dvanácti letech jeho působení na české scéně se ale nedokážou při zmínce o něm ubránit despektu ani ti, kteří mu od začátku drželi palce. „Výsledky toho úřadu jsou žalostné,“ říká bývalá disidentka Petruška Šustrová.„Ale říct, že byl k ničemu, to se úplně nedá, už jeho samotná existence prolamovala určitá tabu,“ zmírňuje vzápětí svoji příkrost. „Před soud se dalo postavit daleko víc lidí,“ míní další přední disident Stanislav Devátý. „Vyšetřovatelé se měli zaměřit na velké ryby, na ty funkcionáře KSČ, kteří dávali pokyny. Jim se ale povedlo odsoudit jenom řadové estébáčky.“ Politický vězeň z padesátých let Jiří Stránský se snaží bilanci úřadu vidět optimisticky: „V omezené míře svoji úlohu splnil. V porovnání s politickými poměry, které to umožnily, to vlastně byl zázrak.“

Pokud budeme bilanci úřadu posuzovat jen optikou čísel, může si vlastně gratulovat. Podle statistik se vedlo asi 800 vyšetřování, bylo odsouzeno devět lidí k nepodmíněným trestům, 22 k podmíněným. To je víc než v kterémkoliv jiném státě střední a východní Evropy vyjma bývalé NDR. Slováci nebo Maďaři dodneška neodsoudili jediného komunistického zločince, v Polsku se vyšetřování rozbíhá teprve v posledních letech. Podle bývalého generálního prokurátora SRN v letech 1990–99 Christopha Schaefgena vedli jeho kolegové 62 tisíc vyšetřování, viníci byli odsouzení odhadem v 300 až 400 případech. Na šest let se za mříže dostal například někdejší první tajemník komunistické strany NDR Egon Krenz, k sedmi letům vězení byl odsouzen člen politbyra Heinz Kessler. V čem se však oba státy zásadně lišily, byly podmínky: vyrovnání se s minulostí byly nakloněny všechny politické strany kromě postkomunistické PDS, Němci na rozdíl od Čechů mohli využít zkušené soudce ze západní části země nespjaté s dřívějším režimem.

V sítích českých „Wiesenthalů“ neskončili komunističtí pohlaváři jako Milouš Jakeš,Josef Lenárt, zločinci v talárech jako Karel Vaš ani brutální vyšetřovatelé StB jako Alois Grebeníček. Nedávno odsouzená prokurátorka Brožová-Polednová z případu Milady Horákové je výjimkou, ani ona však, stejně jako další z hrstky odsouzených, neskončila skutečně za mřížemi.

Více k tématu - článek Hledá se nový lovec komunistů.