pátek 13. 10. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ve většině zemí světa nachodí ženy podstatně méně kroků než muži, ale není to tím, že by byly líné. Data o chůzi a pohybu vyhodnotila z chytrých telefonů od více než 717 tisíc účastníků ze111 zemí nedávná studie Stanfordovy univerzity. Zatímco v médiích se objevovaly titulky, v jaké zemi se lidé nejméně hýbají a hrozí tam velké zdravotní problémy, pozornosti uniklo, že i v tom, kolik toho člověk nachodí se objevuje značná nerovnost mezi pohlavími.

Na tu upozorňuje text Paying to stay safe' why women don't walk as much as men od Talie Shadwell pro deník The Guardian. Na jedné straně figuruje Švédsko, kde není takřka žádný rozdíl mezi tím, kolik toho přes den muži a ženy nachodí, druhý extrém představuje Katar, kde žena ujde o 38 % méně kroků denně než muž. „Pokud toho jedna osoba moc nenachodí, tak je nejspíš líná. Pokud ale sta tisíce lidí – a převážně žen – chodí výrazně méně, pak to nemá s leností co dělat. To už je společenský problém,“ říká Tim Althoff, vedoucí standfordského výzkumu.

Reklama
Reklama
Reklama

Ačkoli tu svou roli hrají kulturní zvyklosti dané země i to, že mnohá města nejsou přátelsky uzpůsobená chodcům, zásadní faktor a hlavní důvod, proč ženy chodí méně, je pocit osobní bezpečnosti. Krátká patnáctiminutová procházka přes park – tolik dělí Hannah Geyer z Washingtonu od domu k místu, kde jako dobrovolnice vystupuje ve varieté. Byla by to příjemná cesta, nebýt toho, že Geyer prakticky pokaždé musela v parku čelit skupinkám zevlujících mužů, kteří na ni v lepším případě pokřikovali, v horším rovnou zastoupili cestu a dělali jí návrhy. Od té doby si i na takto krátkou trasu začala objednávat taxi.

Podobnou zkušenost má Natalie Jester, doktorandka z britského Bristolu, která značnou část ze svého rozpočtu dává na městskou dopravu a taxíky, protože se při chůzi centrem města leckdy cítí jako kořist. „Myslím, že muži si vůbec neuvědomují, jak se ženy cítí být v nebezpečí,“ dodává k tomu Jester. Ženy v tomto ohledu neplatí za dopravu, ale za bezpečí, z něhož se stává privilegium, které si ne každá může dovolit. Což pak pro mladé ženy nebo teenagerky může být i překážkou vydat se ven.

012-20f-Katar-CTK1
Katar • Autor: REUTERS

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Už se vám někdy stalo, že jste na Facebooku narazili na příspěvek, který vám přišel urážlivý, potažmo otevřeně rasistický - a ptali jste se sami sebe, proč ho Facebook neodstranil? Anebo jinak: nahlásili jste někdy něčí komentář nebo status, protože vám přišel nenávistný, ale pak jste překvapením zjistili, že s tím Facebook nic neudělal?

Definovat, co už je a co ještě není projev nenávisti neboli „hate speech“, může být někdy velmi složité a hraje při tom roli řada kulturních nebo náboženských specifik. Deník New York Times na svém serveru vytvořil kvíz, v němž si každý může otestovat, jestli dokáže poznat hate speech v podobě, jak jí definují interní dokumenty pro zaměstnance Facebooku.

V kvízu musíte vyhodnotit třeba tato tvrzení: Indové vždycky cítit po curry. Chudí černoši by měli sedět v zadní části autobusu. Bílí muži jsou idioti. Autor tohoto menu uspěl v pouhých padesáti procentech a uznává, že to ve Facebooku nemají lehké.

Reklama
Reklama