čtvrtek 7. 6. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Magazín Forbes zveřejnil žebříček 100 za uplynulý rok. Součet jejich příjmů za posledních 12 měsíců činí 3,8 miliardy dolarů, což je o 23 procent více než loni. Mezi TOP 100 se zařadili sportovci z 23 zemí světa reprezentující 11 odlišných sportů. Seznamu dominují Američané (65 sportovců) a basketbalisté (40), naopak v něm poprvé od roku 2010 zcela chybějí ženy.

Nejlépe placeným sportovcem za uplynulý rok se stal boxer Floyd Mayweather s příjmem 285 milionů dolarů. Na druhém místě se umístil fotbalista Lionel Messi s příjmem 111 milionů dolarů, za ním je se 108 miliony dolarů další fotbalista Cristiano Ronaldo. Čtvrtý je zápasník MMA Conor McGregor, pátý fotbalista Neymar, šestý basketbalista LeBron James. Na sedmém místě se umístil tenista Roger Federer. Tenis měl loni v žebříčku i ženskou zástupkyni - Serenu Wiliams na 51. místě, která si ve sledovaném období přišla na 27 milionů dolarů. Williams ale v září porodila dceru Alexis, takže na kurtech po většinu roku chyběla a z žebříčku se  ziskem 18 milionů dolarů coby jediná žena vypadla.

Reklama
Reklama

Od roku 2010, kdy Forbes seznam rozšířil na nejméně 50 jmen, se v žebříčku objevily ještě další dvě ženy, taktéž tenistky – Li Na a Maria Sharapova. Nynější absence žen mezi stovkou nejvýdělečnějších sportovců planety si všímá Kate O’Halloran, bývalá hráčka kriketu a nyní sportovní redaktorka, která z Austrálie píše pro The Guardian. Ve svém komentáři varuje, že nulové zastoupení žen v žebříčku nejbohatších sportovců poprvé za osm let neznamená jen to, že vrcholový sport má do rovnosti mužů a žen pořád daleko, ale že se situace dokonce zhoršuje.

Platové rozdíly pro muže a ženy jsou prý v mnoha sportech ještě větší než v politice, medicíně, vesmírném výzkumu nebo v soukromém sektoru. Například fotbalista Neymar za angažmá v Paris Saint-Germain prý dostává více peněz než všechny fotbalistky v sedmi nejlepších soutěžích světa dohromady. Za hlavní příčinu současného stavu označuje nedostatečný respekt k ženám - o kterém podle O’Halloran svědčí i vítěz letošního žebříčku.

Boxer Mayweather byl několikrát byl vyšetřován kvůli násilí na ženách a dvakrát shledán vinným – poprvé však byla obvinění nakonec po pěti letech stažena, podruhé strávil 60 dní za mřížemi za fyzické napadení matky svých dětí. Nevadská boxerská komise mu přesto nikdy nepozastavila činnost. Mayweather se letos představil v ringu jen jednou, za jeden zápas si však vydělal rekordních 275 milionů dolarů. Spolu se sponzorskými smlouvami se pak jeho roční příjem vyšplhal na 285 milionů dolarů a Mayweather se počtvrté za sedm let stal nejlépe vydělávajícím sportovcem roku.

I další sportovní novináři a novinářky upozorňují na sociálních sítích na poměr 0:100 v neprospěch žen a na to, že žebříčku bez žen vládne muž usvědčený z násilí na ženách; resp. i na to, že pachatelé násilí na ženách nejsou dostatečně potrestáni, natož pokud to jsou slavní sportovci.

O’Halloran si pak všímá i zmíněné Sereny Williams. Podle ní ukazuje smutnou věc - že ani nejúspěšnější sportovkyně nevydělávají tolik, aby se dostaly do top 100. A přestože jde samozřejmě o výjimečný případ, redaktorka věří, že by americká tenistka mohla pomoci upozornit na rozdíly v platech mezi muži i ženami nejen ve sportu - a také na další problémy v rovnoprávnosti včetně obtížného návratu po přerušení kariéry v mateřství.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Britský deník Guardian věnuje krátké zamyšlení jedné z (údajných) drobných revolucí v pracovním životě: neomezené dovolené. Je to pracovně-právní bonus, který se poprvé objevil v polovině devadesátých let v technologické firmě IBM. Postupně se v technologické branži šířil dál, přijaly ho i některé větší marketingové firmy.

Tedy vesměs firmy v oboru, kde se cení kreativita, případně “kreativita”. Logika je na první pohled průzračná. Zaměstnanci s možností brát si dovolenou teoreticky vždy, kdy se jim zamane, si mohou snáze organizovat život, jsou šťastnější a spokojenější, a tedy produktivnější – takže firma se může těšit na větší zisky. Samozřejmě takový benefit je velkým lákadlem, a tím pádem mají společnosti větší šanci ulovit ty nejbystřejší talenty.

Jenže funguje to tak i jinde než na papíře? ptá se sloupkař Guardianu. A menu se musí přiznat, že podobným směrem se ubíraly i jeho myšlenky. Jak by to asi probíhalo, kdybychom něco podobného zavedli i v tomto časopise, například?

Zmíněný benefit nabízejí hlavně pracoviště, kde se hodně a intenzivně pracuje - a kde panují vysoké nároky. Z hlediska pracovního práva fajn: odjeďte si, když máte pocit, že to potřebujete. Ale je to psychologicky tak snadné? Nebudete mít pocit, že v tom kolegy necháváte? A nebudou mít oni pocit, že se takzvaně ulejváte? A další velmi jednoduchá úvaha: jste-li vedoucí a máte dva podřízené, kteří pracují se stejným nasazením, ovšem jeden z nich třikrát za rok na dva týdny zmizí, zatímco druhý si vyhodí z kopýtka jen jednou za rok a na týden, koho si budete víc cenit?

Přidejme k tomu skutečnost, že v anglosaských zemích, kde je tento benefit nejvíc rozšířený, to zároveň znamená, že za své volno je zodpovědný jen sám pracovník, a ne firma, která ho jinak k dovolené „dotlačí“. V případě klasických dovolených musí část nevybraného volna proplácet a k části musí své zaměstnance jednoduše donutit, jak to nařizuje zákon. 

Takže“neomezené dovolená” je dost možná je podle Guardianu jen taková nepříliš sofistikovaná past, která hezky zní, ale která ve skutečnosti slouží jen a pouze firmám, zatímco zaměstnanci na ní tratí. Dlužno ale dodat, že tvrdými daty to deník nedokládá.

Reklama
Reklama