0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Denní menu16. 2. 20169 minut

Winter Is Coming, předpovídá Kasparov divoký Putinův konec

Garry Kasparov o ochraně před mrazem • Jan Macháček o vlídné tváři Donalda Trumpa • Gideon Rachman o nebezpečí Donalda Trumpa • Izraelský expremiér o tom, proč musí do vězení

Autor: AP

Podle šachového velmistra Garry Kasparova přijdou letos, nejpozději napřesrok, do Ruska velké změny. Putin je u konce s dechem, Kasparov ale o změnách nemluví s nadějí v hlase. “Bude to divoké, bude to násilné, nebude to nic hezkého. Nejsem si vůbec jistý, jestli se Rusko udrží v dnešních hranicích,” nastínil nedávno v rozhovoru pro agenturu Reuters.Nikdo prý neví, čeho je ruský vládce schopen v okamžiku, kdy mu skutečně začne téct do bot - a do bot mu v tuto chvíli kvůli žalostnému stavu ruské ekonomiky již teče.

Kromě toho, že byl dlouho považován za nejlepšího šachistu světa, je Kasparov samozřejmě známá opoziční figura. Teď jezdí po světě a propaguje knihu s příznačným názvem Winter Is Coming (Zima se blíží), v narážce na dnes již notoricky známou frázi seriálu Hra o trůny věštící těžko uchopitelnou dobu, kdy z chladu do civilizace zavane zlo.

Reklama

Co je zlo a odkud zavane, je jasné - a Kasparov upozorňuje, že máme být připraveni. Rád si prý čítával ve Fukujamově knize o konci dějin, jež byla velkým hitem v 90. letech, kdy se zdálo, že studená válka skončila nezvratným vítězstvím liberální demokracie. Dnes vidí, že jsme se mýlili a že chlad proniká každou neutěsněnou škvírou. Na naší přípravě a reakcích prý záleží, jak daleko zlo dosáhne a jak dlouho setrvá.

Kasparov rozhodně není spokojen s tím, jak Evropa a Západ obecně na Putina a jeho vládu reagovali a reagují. Chápe, že Američané se cítili vítězně; má pochopení i proto, že Evropané po historických zkušenostech věří v dialog. Problém je v tom, že v něj nevěří Rusko: “Putin možná vysílal přátelské signály na počátku své prezidentské dráhy, když byl slabý. Když ale konsolidoval moc, všechno se změnilo. Autoritářský režim přímo potřebuje konflikt, aby ospravedlnil své lpění na moci. Neudělá jen to, co mu nedovolíme udělat.“

Kasparov Západ nabádá, aby se soustředil především na posilování vlastních demokratických institucí. V tom je totiž zásadní rozdíl mezi demokracií a autoritářskými státy typu Ruska. Putin je skvělý taktik, umí dělat překvapivé tahy, rozhodně to není snadný protihráč. Síla demokracie je však v dlouhodobé strategii, v tom, že její instituce přetrvají jednotlivé vlády i dílčí neúspěchy. Putin se soustředí na vlastní krátkodobé přežití, ale pokud demokracie brání své instituce, neměla by prohrát.

Předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost Jan Macháček (dříve komentátor Respektu i Hospodářských novin) se na sílu demokratických institucí také hodně spoléhá. Spojené státy podle něj nezabije, vyhraje-li v nadcházejících prezidentských volbách Donald Trump nebo Bernie Sanders. Tito kandidáti jsou v amerických médiích zhusta označováni za populisty a radikály,  Jan Macháček dává přednost označení “nesystémoví kandidáti” - protože je to “hezčí a adekvátnější pojmenování než extrémistické nálepky”.

Donald Trump • Autor: REUTERS
Donald Trump • Autor: REUTERS

I podle šéfa think tanku blízkého hnutí Ano je pravdou, že Trump a Sanders jsou trochu zvláštní kandidáti, už proto, že “z průzkumů je zjevné, že mnoho voličů Trumpa by nakonec volilo Sanderse a naopak”. Americká demokracie je ale “dobře namazaný stroj”, který jen tak něco nemůže rozhodit. Nepřestanou se vybírat daně, nepřestane fungovat státní správa, prezident se obklopí profesionálními poradci a “aby mohl něco změnit, potřebuje k tomu až na výjimky Kongres”. Všechny sliby tedy půjdou hned po volbách stranou, Trump nepostaví zeď ani nebude deportovat jedenáct milionů hispánských přistěhovalců. “Trump jako Newyorčan dobře ví, že by se zhroutila ekonomika New Yorku, protože nikdo jiný než nelegální Mexičané nemyje ve městě nádobí.”

Trump během kampaně proslul hodně ošklivými urážkami cizinců i žen, ale má prý také vlídnou tvář. “Trump se dokáže chovat i velmi normálně a slušně, hezky se například zastal Newyorčanů, když se jim Ted Cruz (Trumpův superkonzervativní protikandidát, poznámka J.S.) vysmíval.“  Zvláštní pochopení má populistický miliardář pro světové autoritáře, ani s tím nicméně nemusí být problém. “Pokud Trump říká, že by se dohodl s Putinem, zní to pro nás děsivě, ale snad chce naznačit, že by nasadil svoje vyjednávací schopnosti byznysmana,“ píše Jan Macháček.

Bernie Sanders • Autor: REUTERS
Bernie Sanders • Autor: REUTERS

Snad. Autor dnešního Menu každopádně doufá, že nebude muset sledovat testování této teorie v praxi. Také si není jistý, že na prezidentských volbách ve Spojených státech opravdu záleží tak málo a že prezident je v podstatě zajatcem Kongresu. Především v zahraniční politice mají šéfové Bílého domu docela volné ruce: stačí se podívat na bezmocný vztek republikánů, kteří sice ovládají jak Sněmovnu reprezentantů, tak Senát, přesto si rvou vlasy při pohledu na Obamovu politiku vůči Íránu, Obamovu politku vůči Izraeli, Obamovu politiku vůči Sýrii, Obamovu politiku vůči Rusku, Obamovu politiku vůči Číně, Obamovu politiku vůči střední a východní Evropě, Obamovu politiku vůči Kubě, Obamovu politiku vůči změnám klimatu - a Obamovu politiku vůbec.

Jestli svět v tuhle křehkou chvíli něco nepotřebuje, je to nevypočitatelný egomaniakální střelec v Bílém domě, který nasliboval nespokojeným lidem horu pitomostí. Jistě, Donald Trump ani Bernie Sanders by Ameriku nepohřbili, ale nás spíše zajímá, co by jejich působení znamenalo pro Evropu. A v našem zájmu je, aby byl v Americe u kormidla někdo čitelný a racionální.

Dodejme, že jistou hrozbu v případě zvolení někoho z dvojice nesystémových kandidátů Jan Macháček vidí. “Zvítězí-li v USA populista, který používá jako předvolební metodu cynismus a hrubé urážky, přestane být americká demokracie na vývoz, přestane být příkladná. A to už je vlastně samo o sobě dosti základní geopolitický a bezpečnostní problém.”

Nadhled nad vývojem ve Spojených státech postrádá komentátor deníku The Financial Times Gideon Rachman. Pokud jde o Trumpovy tanečky okolo Putina, píše doslova tohle: “Pan Trump je upřímným obdivovatelem ruského prezidenta Vladimira Putina, nazývá ho silným vůdcem  a vyhřívá se v paprscích chvály ze strany ruského prezidenta…. Jako zahraničněpolitický ‘realista‘  a člověk, který se podle svého vlastního názoru umí dohodnout, bude pana Trumpa nepochybně přitahovat možnost zaručit prezidentu Putinovi jeho vysněnou ruskou  ‚sféru vlivu‘ ve východní Evropě”.

Favoritka Wall Street a idol mládeže. (Clintonová se Sandersem, debata na Univerzitě v New Hampshiru) • Autor: Profimedia, New York Times
Favoritka Wall Street a idol mládeže. (Clintonová se Sandersem, debata na Univerzitě v New Hampshiru) • Autor: Profimedia, New York Times

Rachman vůbec varuje před představami, že americká zahraniční politika přitvrdí ve chvíli, kdy z Bílého domu odejde “slaboch” Barack Obama. V případě nástupu zmíněných populistů Trumpa nebo Sanderse je pravý opak pravdou. Trumpovo pojetí je čistý izolacionismus ztělesněný slibem vybudovat “krásnou” zeď na jižní hranici USA,  nebo nechat si od Jižní Koreje či Japonska platit za bezpečnostní záruky. Sanders pak odmítá představu, že by USA měly hrát roli “světového četníka” a podobně jako Trump odmítá dohody o volném obchodu. “Ničím neregulovaný volný obchod byl pro pracující Američany katastrofou,“ tvrdí na mítincích.

„Společně pan Trump i pan Sanders těží z rostoucího rozčarování Američanů z globalizace,” píše Rachman. “Krajní pravice i tvrdá levice teď slibují stažení z globalizačních procesů. To ale bude mít zásadní dopady nejen na světovou ekonomiku, ale také na roli Ameriky jako nejmocnější země světa.”

Rachman samozřejmě dodává, že oba populisté to mají do Bílého domu ještě hodně daleko, všímá si ale, jak se pod jejich vlivem musí posouvat i středoví kandidáti. Sázkové kanceláře si stále ještě myslí, že příští americkou prezidentkou bude Hillary Clinton. Nicméně ta už pod dojmem prohry v New Hampshire minulý týden začala prohlašovat, že ekonomika je “cinknutá” ve prospěch privilegovaných elit a začala vystupovat proti dohodě o volném obchodu s asijskými zeměmi (TPP), kterou donedávna považovala za klíčový prvek americké politiky v oblasti.

Pozornosti by nemělo uniknout, že v pondělí nastoupil do vězení bývalý izraelský premiér Ehud Olmert. Sedmdesátiletý politik si odsedí 19 měsíců za účast korupčním skandálu z dob, kdy byl starostou Jeruzaléma. Izrael už dříve poslal do vězení bývalého prezidenta Moshe Katsava (kvůli sexuálnímu deliktu) a před tím ministra financí, ale premiér je přece jenom jiná káva. Server Al Monitor upozorňuje, že Olmert zná státní tajemství, účastnil se mnoha nejcitlivějších bezpečnostních rozhodnutí a může být tedy velmi cenným zdrojem informací. Za normálních okolností má 24 hodin denně přidělenou ochranku, cestuje vládním vozem a jeho dům je pod neustálým dohledem speciálních jednotek. Co ale ve vězení? Izrael musel vycvičit novou ochranku a vybudoval nové vězeňské křídlo, v němž bude bývalý premiér ve styku pouze s předem prověřenými vězni odsouzenými za lehčí prohřešky jako automobilové nehody nebo podvody.

Premiér Olmert, 2009 • Autor: Profimedia.cz / AFP
Premiér Olmert, 2009 • Autor: Profimedia.cz / AFP

Olmert sám považuje své odsouzení za pomstu za ochotu dohodnout se s palestinským vedením. Svého času učinil palestinskému prezidentovi Mahmúdu Abbásovi velkorysou nabídku o stažení Izraele z 94% území Západního břehu (Abbás na návrh nikdy nereagoval) a podle bývalé americké ministryně zahraničí Condoleezzy Rice zašel ve své ochotě umožnit vznik palestinského státu dál než zavražděný premiér Jicchak Rabin.  V Izraeli ale přece jen převládá názor, že premiér za mřížemi je především vítězstvím nezávislé justice, spravedlnosti a - ano - silných demokratických institucí.

Video: Čtenářům, kteří neposlouchají portugalské fado a nevědí, kdo je Mariza (třeba z pražského festivalu Struny podzimu),  tohle asi nebude dávat smysl, autor menu se ale bavil dobře. Mariza zpívá Nirvanu:

Kulturní tip: Evropa, Evropa. ČT art 16.2.2016  21:10. Agnieszka Hollandová přibližuje osudy židovského chlapce Sallyho, jemuž se podařilo přežít stalinskou převýchovu, po drastických zvratech se stal synem pluku ve wehrmachtu a nakonec se ocitl jako nadějný adept Hitlerjugend v elitním nacistickém učilišti.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].