pondělí 24. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V rámci spolupráce s webem demagog.cz vám budeme přinášet novou rubriku, kterou teto projekt odstartoval. Vždy v pondělí v ní najdete tři vážné i méně vážné věci, které factcheck politických událostí v minulém týdnu nejvíc zaujaly. Úvod připadl symbolicky prezidentu Zemanovi, ambicím politických stran v podzimních volbách plus krajskými koalicím. A právě blížícím se parlamentním volbám by se měla rubrika poměrně často věnovat.

Kampaň nekampaň Miloše Zemana

Když Miloš Zeman 10. března oznamoval, že bude znovu kandidovat na prezidenta, řekl kromě dalšího následující: “Závěrem bych vám chtěl říci, že jsem se rozhodl při další kandidatuře nevést žádnou osobní prezidentskou kampaň.”

Od 16. března pak na TV Barrandov běží každý týden pořad Týden s prezidentem, kde má Zeman v podstatě neomezený prostor pro sdělování svých postojů a názorů. Nakolik jde o kampaň, může být diskutabilní. Nicméně v uplynulém týdnu se v souvislosti s pořadem ukázal jeden zajímavý faktor, který jej s kampaní přímo spojuje. Konkrétně FB stránka „Zeman Znovu 2018“ založená již před vysíláním zvala fanoušky ke sledování pořadu, ve kterém se měli dozvědět, jak lze kandidaturu podpořit.

Reklama
Reklama

Nu - a stalo se. Na webu dané stránky lze také kontaktovat petiční výbor, který pro hlavu státu sbírá podpisy. To už na ne-kampaň (slovy klasika) úplně nevypadá. Jako šéfka Zemanova volebního týmu se právě představila jeho manželka Ivana.

 

Kolik procent dostaneme?

Některé subjekty aspirující na volební úspěch už odhalily programy. Tak například Realisté si během tohoto představování poměrně sebevědomě vytkli za cíl získat 20 % hlasů. Nakolik jde o „realistické“ očekávání, lze těžko hodnotit. Nicméně s některými programovými cíli by nemuselo jít o nepřekonatelnou překážku.

Realisté
Realisté

I některé další subjekty již veřejně mluví o metě, jíž chtějí dosáhnout:

TOP 09: “Pod 12 % nejdeme.”

Piráti: “Míříme na 10 %.

Zelení: “Důležité bude, aby se nám do léta podařilo v průzkumech překročit pět procent (…) Pokud se nám to podaří, pak máme reálnou šanci získat mezi sedmi a osmi procenty.”

To jsme tedy na 50 procentech hlasů. Snad zbude něco i na ANO, ČSSD, komunisty, ODS, Lidovce + STAN či Tomia Okamuru. Ti své ambice ještě nekvantifikovali, ale jistě nebudou se nebudou držet při zdi.

 

Nová koalice v jižních Čechách

Představy stran jsou jedna věc, nicméně suverénem je volič a ten v říjnu rozhodne. Na základě těchto výsledků se teprve bude skládat koalice. Ovšem už nyní můžeme třeba v regionech sledovat, nakolik spolu subjekty umějí žít. Kauzy kolem hejtmana Zimoly nastartovaly rozpad koalice v Jihočeském kraji, nicméně podepsána už je koalice nová - a to ve složení ČSSD, KDU-ČSL, Jihočeši 2012 a Pro Jižní Čechy.

Z řady vyjádření celostátních politiků může volič získat dojem, že mezi některými stranami leží nepřekonatelné příkopy. V politické realitě to ovšem tak horké není. Jedno z nejznámějších klišé české politiky zní: “Chodníky nejsou pravicové ani levicové.” Jinými slovy, že na úrovni krajů či obcí vlastně nejsou ideové rozdíly mezi stranami tak podstatné. Aktuálně nepravicové a nelevicové chodníky (nebo tak slovy krajských politiků dvojky a trojky, tj. silnice 2. a 3. třídy) v krajích spravují tyto sestavy.

Středočeský krajANO, STAN, ODS
Jihočeský krajČSSD, KDU-ČSL, Jihočeši 2012, Pro Jižní Čechy
Plzeňský krajČSSD, ODS, Starostové
a Patrioti, Koalice pro Plzeňský kraj
Karlovarský krajANO, ODS, Hnutí
nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst, SPD-SPO, Piráti
Ústecký kraj KSČM, ČSSD a SPD-SPO
Liberecký kraj STAN, ANO, ČSSD, ODS
Královéhradecký krajČSSD, ODS,
Koalice pro Královéhradecký kraj, Starostové a Východočeši, TOP 09
Pardubický krajČSSD, Koalice pro Pardubický kraj, ODS, STAN
Kraj VysočinaČSSD, ANO, ODS,
STAN
Jihomoravský kraj ANO, ČSSD, TOP 09 s Žít Brno, STAN
Olomoucký krajANO, ČSSD, ODS
Zlínský krajKDU-ČSL, ANO, STAN, ODS
Moravskoslezský krajANO,  KDU-ČSL, ODS
Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Ovlivňují teroristické útoky výsledky voleb? Na první pohled je odpověď jasná: nálada se prudce změní, společnost zachvátí panika, ve výhodě jsou strany, které mají v agendě ochranu hranic, posilování domácí bezpečnosti a protimigrační politiku. Po teroristickém útoku před prvním kolem francouzských voleb tomu také titulky odpovídaly. Teroristický útok by mohl pomoci Marině le Pen, napsal Newsweek. I Donald Trump poznamenal, že teroristický útok “pravděpodobně pomůže” šéfce Národní fronty, protože “je nejsilnější v otázce ochrany hranic a nejsilnější v tom, co se ve Francii skutečně děje”.

Dnes už víme, že teroristický útok Le Pen nepomohl, její výsledek byl dokonce o něco slabší, než předvídaly průzkumy. V prvním kole zvítězil s náskokem zhruba 900 000 hlasů Emmanuel Macron, který je programově pravým opakem své národovecké soupeřky.

Reklama
Reklama

Časopis The Atlantic se na problém dívá důkladněji.  Rychle dochází k názoru, že na podporu běžně rozšířeného názoru, že teroristé nahrávají populistickým, pravicovým a konzervativním stranám, vlastně není mnoho dat. Útoky ve Francii v roce 2015 a 2012 rozhodně s předpokládaným výsledkem neudělaly vůbec nic.

Zřejmě nejkřiklavější případ, kdy teroristický útok skutečně dramaticky zasáhl do voleb, nabízí tragédie v Madridu v březnu 2004. Při útoku na příměstské vlaky tehdy ve Španělsku pár dní před volbami zahynulo 192 lidí. Všeobecně se tehdy předpokládalo, že  ve volbách zvítězí pravicová Partido popular (PP) tehdy dosluhujícího premiéra Aznara. Po útocích se ale Španělsko otřáslo, v ulicích propukly demonstrace a vítězem voleb se celkem překvapivě stal socialista José Zapatero a jeho PSOE.

https://www.youtube.com/watch?v=WLB3DVNQ9L4

Autor menu byl před lety ve Španělsku u toho, o dění psal reportáže a může potvrdit to, co tvrdí The Atlantic - že to tehdy bylo trochu složitější. Problém byl v tom, že Aznarova vláda se přidala do koalice George W. Bushe pro válku v Iráku a tento krok byl ve Španělsku hluboce nepopulární. V ulicích demonstrovaly milióny Španělů, autor na vlastní oči viděl stotisícovou demonstraci v Granadě (údaj policie), která má tři sta tisíc obyvatel.

Vláda pak následně naštvala voliče ještě během katastrofy ropné lodi ve vodách Galicie, velká část veřejnosti ji podezírala, že zatajovala informace. Když pak explodovaly madridské vlaky, Aznar a spol. zřejmě ze strachu, že si islamistický motiv útoků voliči spojí s iráckou intervencí, sveřepě tvrdili, že čin spáchali baskičtí separatisté z ETA. Na svém postoji vláda trvala i v okamžiku, když už bylo celkem jasné, že tomu tak není. V tu chvíli teprve propukly demonstrace, voliči přečetli chování vládních špiček jako další lhaní a poslali je od válu.

The Atlantic dodává, že průzkumy již před útokem ukazovaly, že se náskok lidovců rychle snižuje, socialisté tedy z různých důvodů měli vítr v zádech tak jako tak. I když teroristické útoky možná nakonec skutečně zvrátily výsledek, fungovaly v podstatě tak, že jenom podpořily a posílily trend, který již byl nastolen i bez nich. Španělská pravice by snad bez útoku volby těsně ustála, ale nebylo to tak, že by tragédie otočila politický vývoj vzhůru nohama.

Teď ve Francii, kdy se jednalo o podstatně méně spektakulární útok, se politická scéna rozhodně nijak neotřásla. The Atlantic dodává, že “teroristické útoky se staly tak běžnými, že veřejnost alespoň nad těmi menšími už jenom krčí rameny. Vidíme to i na finančních trzích, které už sotva registrují i útoky středního rozsahu”. Takže se vlastně zdá, že aspoň pokud jde o terorismus, chovají se voliči vlastně rozumněji, než by se čekalo.

Reklama
Reklama