Volby jsou pro Spojené království katastrofou
Drama v Británii :: Pokutování ve Finsku :: Špehování ve Francii :: Korektnost ve Švédsku :: Loučení s lesními slony
Je čtvrtek, Britové jdou k volbám a těsnější to být nemůže. Takto vypadá úplně poslední předvolební průzkum: labouristé i konzervativci shodně 35 procent, což naznačuje mírně lepší koncovku pro labouristy, kteří od posledního průzkumu získali 3 procenta.
Přepočteno na poslance to vychází 274 křesel pro konzervativce a 271 pro labouristy. K sestavení většinové vlády je zapotřebí 323 křesel, takže drama je zaručeno. Bájný UKIP se vůbec nechytil a podle posledních prognóz získá jednoho poslance z 650 možných. Když vyjde nad světem pravicových populistů slunce, dostanou se do parlamentu dva.
Fenoménem voleb je Skotská národní strana: nebýt toho, že poprvé prakticky “vyluxuje” Skotsko, byli by labouristé bez problémů na cestě do Downing street.
Zajímavý nástup měli na přelomu roku zelení, kteří zdvojnásobili počet členů a začali fungovat coby jakási anglická alternativa SNP. Pak ovšem přišli s tak nerealistickým ekonomickým programem, že se zase propadli. Kombinovat v zadlužené zemi maximálně rozhazovačný program s požadavkem nulového hospodářského růstu se zjevně vzpírá anglické logice. Dále viz UKIP.
Naděje konzervativní strany se upírá k liberálním demokratům, se kterými by se mohla pokusit vytvořit alespoň menšinovou vládu. Liberálové dostanou velký výprask od voličů, porážka reálně hrozí i jejich šéfovi Nicku Cleggovi. Průzkumy v posledních dnech ale naznačují, že disciplinovaní voliči konzervativců nahází v jeho okrsku hlasy takticky právě jemu a pokusí se tak zachránit Davida Camerona v roli premiéra.
Volby jsou v dlouhodobé perspektivě o tom, jestli se Velká Británie rozpadne a jestli zůstane členem Evropské unie. Mluvilo se nicméně především o zdravotnictví, daňových sazbách a o tom, čí zvolení představuje větší hrozbu chaosu. Analytici a komentátoři nemají z vývoje dobrý pocit. The Economist v podtitulku tvrdí, že “Volby jsou pro Spojené království katastrofou. Možná je odsouzeno k zániku".
The Independent napsal, že “Británie vstoupila do dlouhého období relativního úpadku, kdy větší vliv získávají země jako Čína nebo Indie. Rozštěpit v této situaci zemi, ať prostřednictvím skotské nezávislosti nebo odchodem z EU, by bylo projevem fatální stupidity”.
Reportér Guardianu se těsně před volbami procházel po jednom z klíčových okrsků v Anglii. Nejdříve nemohl sehnat nikoho, kdo by šel k volbám, pak slyšel řeči o tom, že nikomu nejde věřit a že “jestli se k vládě dostanou Skotové, jsme nahraní”. “Great Britain is in trouble,” říká na konci do kamery. Británie má průšvih.
Takto vypadá zdrcující diagnóza (z klávesnice bývalého redaktora The Economist a Finacial Times a dnešního komentátora BloombergView Clivea Crooka): “Britské povědomí smyslu vlastní existence ve světě má sestupnou tendenci. Zítřejší (tedy dnešní) volby nepochybně znamenají nový propad národních ambicí a bude po nich následovat další, pravděpodobně stále rychlejší sestup. Zdá se, že se Britové domnívají, že na postavení jejich země ve světě nezáleží. Ve skutečnosti mají pravdu.”
Britové totiž nejsou pouze na odchodu z Evropské unie. Napínají také prasknutí své vztahy s Washingtonem. Nedávno se - přes námitky amerických spojenců - stali zakládajícími členy čínské investiční banky. Přes odpor Bílého domu snižují drasticky vojenský rozpočet. Také hrozící brexit není Američanům po chuti - výjimečná role Velké Británie po druhé světové válce spočívá ostatně kromě silné armády v jejím přirozeném spojenectví se Spojenými státy, pro které jsou Britové spojkou do EU. Když se s Bruselem rozkmotří, ztrácejí pro Washington značnou část své strategické ceny.
Video: Zavzpomínejme tedy na staré dobré idylické časy, kdy Británie mívala jasnou zahraničněpolitickou vizi. Takto vysvětluje její tajemství legendární státní tajemník Sir Humphry v sitcomu “Yes, Minister”. (Pod videem je transkript). “Teď z toho všeho můžeme udělat kůlničku na dříví," libuje si státní tajemník. Jeho anglický výraz “pig’s breakfast” zní ovšem o poznání zábavněji.
Na britské kampani je nicméně sympatická její nízká cena. V porovnání s tím, co se okolo voleb děje ve Spojených státech, se dají v Británii volby pořídit v podstatě zadarmo - a američtí novináři neztrácejí údiv. Za Kanálem je zakázána televizní a rozhlasová reklama, utrácí se maximálně za billboardy, ale hlavně se kampaň odehrává stále postaru - v jednotlivých okrscích.
Britská strana smí během dvanácti měsíců předcházejících volbám utratit za propagaci 29,5 milionu dolarů, v posledních volbách v roce 2010 to většinou bylo méně. Pro srovnání, souboj Obama - Romney přišel oba kandidáty dohromady na dvě miliardy dolarů! Novým fenoménem britských voleb je samozřejmě internet - a je docela možné, že se jeho masové využití podílí na letošním nezvyklém roztříštění politické scény.
V Česku zahynulo v loňském roce na silnicích 629 lidí. Pro srovnání, ve stejně velkém Švédsku (zhruba deset miliónů obyvatel) to o rok dříve bylo 264 lidí. V Česku zahyne ročně na silnicích přes 60 lidí na milion obyvatel, ve Švédsku méně než 30. (Také se ale pochvalme, až do loňského roku se v Česku situace zlepšovala, vloni se pokles zastavil).
Dvojnásobná pravděpodobnost úmrtí na silnici je jistě zajímavý kontext návrhu poslanců ODS, aby se na některých úsecích dálnice jezdilo stopadesátkou. Na racionální zdůvodnění takového kroku zatím čekáme, můžeme se ale mezitím podívat, proč je na švédských silnicích tak bezpečno.
The Economist tvrdí, že podstatou je systematické plánování. Švédsko především vede za bezpečí na silnicích již několik desetiletí systematickou kampaň. Od roku 1997 na to dokonce mají speciální zákon, který formuluje “vizi nula” - cílem je smrtelná zranění ze silničního provozu úplně vytěsnit. “Komunikace se budují zásadně s ohledem na bezpečnost, a nikoliv na rychlost nebo zajištění co nejkratší trasy pro řidiče. Pomohla nízká rychlost v obcích, pěší zóny a bariéry oddělující auta od cyklistů a dopravy v opačném směru,“ píše britský týdeník.
Součástí opatření je přísný policejní dozor - jízda s alkoholem v krvi pod hrozbou pokut prakticky vymizela. Budoucnost pak patří technologickým vymoženostem: automobilům, které se odmítají nastartovat, když sami detekují alkohol v dechu řidiče, senzorům a počítačům hlídajícím rychlost, setrvání v pruhu a vzdálenost od ostatních automobilů. Švédové jsou přesvědčeni, že technika postupně řidiče do velké míry nebo úplně nahradí a na silnicích se budou prohánět pojízdní roboti.
Na přístup policie k rychle jezdícím řidičům se ještě podívejme do Finska. Podle reportáže v The New York Times tam jistý podnikatel jménem Reima Kuisla nedávno od policie nafasoval pokutu za rychlou jízdu ve výši 54 024 eur (není to překlep, opravdu máme na mysli částku odpovídající zhruba jednomu milionu třem stem padesáti tisícům korun). Nemá jezdit přes šedesát na místě, kde je jasně vyznačená padesátka!
Pokud tomu máte problémy uvěřit, vězte, že
Finové zavedli systém pokut, jejichž výše je odvozena od výše příjmu provinilců
. Jde o to, aby pokuta bolela každého přibližně stejně. Tím se odbourává efekt, kdy chudobný majitel rezavé škodovky trne hrůzou, zda nepřetáhl limit o pár kilometrů v hodině, zatímco uhánějícímu majiteli luxusního vozu je případná pokuta k smíchu. Nikoliv ve Finsku. Stejný prohřešek, různě velká pokuta, proporčně stejný zásah do rodinných financí.
Jak se to ale dělá v praxi? Finové na to mají již tradiční formuli odvíjející se od výše průměrného jednodenního výdělku. Odečtou potřeby dětí a domácnosti a částku vynásobí počtem dní, kdy provinilec přijde o plat. Počet dní se liší podle závažnosti provinění, v případě milionáře Kuisla to bylo dní osm.
Zajímavé je, že výše příjmu se dříve stanovila dobrovolným přiznáním, což nám v Čechách i na Moravě přijde trochu k smíchu. Dnes se však i ve Finsku policisté rychle spojí s finančním úřadem a vyjedou si na mobilním zařízení poslední daňové přiznání hříšníka. Samozřejmě to předpokládá, že se daně platí, daňová přiznání jsou v pořádku, příjmy nejsou odkloněné na Kypr a řidič naleštěné audiny není podle oficiálních záznamů samostatně výdělečná osoba již třetím rokem v mínusu.
“Nevím ve prospěch koho je Finsko řízeno, já se odsud ale stěhuji,” vyhrožoval prý rozlícený Reima Kuisla na Facebooku. Jako případný azyl se jistě nabízí jedna nejmenovaná země ve střední Evropě. Zda bude pan Kuisla, který zbohatl na koňských sázkách a následném podnikání v realitách, Finům chybět není úplně jasné.
Některé věci se opakují a nejsou vůbec vtipné. Autor menu upozorňuje na francouzskou reakci na poslední teroristický útok, v jejímž důsledku teď Francie zavádí zákony posilující pravomoci policie a tajných služeb. Ano, kde jsou ty časy, kdy Francouzi drtivě kritizovali americkou NSA (aby se nedávno dozvěděli, že je podobně špehovali Němci).
Teď budou francouzské bezpečnostní složky bez povolení odposlouchávat telefony a telekomunikační společnosti jim budu povinně odevzdávat vyžádaná data. Samozřejmě se budou shromažďovat veškerá metadata, přesně tak, jako to dělají Američané.
Ti si něčím podobným prošli po teroristických útocích 11. září, když v panice a úzkosti přijali tzv. Patriot Act, na jehož základě rozsáhlá špionáž, na niž upozornil Edward Snowden, probíhá. Následně zjistili, že demontovat jednou zavedené drakonické zákony je politicky téměř nemožné - každý, kdo se k tomu odhodlá, se okamžitě stane terčem bezpečnostních jestřábů a čelí obvinění, že oslabuje bezpečnost země a bude osobně odpovědný za každý další případný útok.
Patriot Act se začíná hroutit teprve nyní, čtrnáct let od schválení, kdy se v Kongresu začíná vytvářet koalice republikánů i demokratů bojující za jeho zmírnění. Proti jsou ale někteří republikánští prezidentští kandidáti, kteří před sebou mají tvrdé primárky a příležitost profilovat se jako skálopevní obránci americké bezpečnosti.
Autora zaujala švédská diskuze, která pronikla i na český Facebook. Jedná se o spor o sochu statečné ženy švédsko-polského původu, která v roce 1985 bez okolků na demonstraci kabelkou přetáhla mladého neofašistu (jmenovala se Danuta Danielsson, byla židovka a její matka prošla Osvětimí). Výsledkem jeslavná fotografie, podle níž se teď sochařka Susana Arwin rozhodla vytvořit sochu.
Jenže ouha. Švédové sochu nechtějí. Městská rada městečka Växjö, kde k incidentu došlo, návrh odmítla s tím, že by se jednalo o propagaci násilí. “Nemůžeme přistoupit na to, že jeden člověk uhodí druhého jenom proto, že s ním nesouhlasí,” zdůvodnila krok jedna z radních. Jiní Švédové to ale vidí odlišně. Na sochách po celé zemi se na protest začaly objevovat dámské kabelky jako symbol ženy s jasným názorem.
Na závěr ještě pozoruhodná reportáž týdeníku The New Yorker. Je ze Středoafrické republiky, kde žije početná komunita tajemných lesních slonů. Mnoho o nich nevíme, protože žijí v hlubokém pralese, kam za nimi téměř nelze proniknout. Americká bioložka Andrea Turkalo je nicméně už několik desítek let pozoruje na zvláštním odlesněném prostranství, kam v houfech přicházejí. Jsou to prý velmi emocionální a společenská zvířata, a když na mýtině po delším čase spatří své sloní příbuzné nebo známé, počurají a pokakají se štěstím. Šťastných chvilek ale ubývá, protože - jak jistě tušíte - slonům zvoní umíráček.
Text popisuje fascinující drzost organizovaných band pytláků, kteří přijíždějí ve velkých kolonách po zuby ozbrojeni a z velké dálky. Jsou to vlastně malé armády; a když se je vládní vojska z rezervace pokusila vyhnat, utrpěla porážku. V obchodu se sloními kly se točí obrovské peníze, zákazníci jsou především v Číně. Kromě toho se k rezervaci blíží dřevorubci. V chaosu, kdy Středoafrická republika existuje spíše na papíru než ve skutečnosti, se kácením a uřezáváním klů živí kde kdo.
Reportáž tak vypráví příběh zřejmě nevyhnutelné zkázy, kdy jediná zapálená žena představuje aspoň nějakou naději, že budeme o zmíněných slonech něco vědět, až se je třeba jednou budeme snažit znovu uvést do přírody - jako to v Evropě děláme třeba se zubry, které se podařilo zachránit v odchovech a zoologických zahradách. I sloni v zajetí pravděpodobně přežijí, zda ovšem přežije také jejich složitá sociální organizace, je spíše pochybné. Drtivý příběh o tvorech, které většina z nás nikdy neviděla a nejspíš to už nestihne.
Kulturní tip: Eugéniové. ČT2 7.5. 20:00. zamyšlení nad hranicí vědy a pavědy v dnešním světě, v minulosti i zítra.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
