čtvrtek 29. 9. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

A teď o válce úplně jinak. Maidiguri leží na muslimském severovýchodě Nigérie, je to hlavní město nejchudší oblasti země a centrum kruté vzpoury Boko Haram. V tomto městě, alespoň podle textu z webu deníku The Guardian, se šíří hédonismus, touha užít si rychle život naplno. V klubech a tancem mladí lidé zapomínají na neustálé riziko teroristických útoků (Boko Haram od roku 2009 zabili dvacet tisíc lidí) – a vydechují po úspěšné armádní ofenzivě minulých měsíců, které extremisty oslabila.

„Pár minut před desátou se každý pátek mladí lidé nahrnou do baru a klubů. Tak, aby to stihli včas před nočním zákazem vycházení. A pak zůstávají vevnitř a tančí až do rána, kdy zákaz vycházení přestane platit,“ píše se na úvod reportáže.

Reklama
Reklama

Maidiguri má dnes dvakrát větší počet obyvatel než před sedmi lety, protože sem, do většího bezpečí, utekli lidé z venkova, kde nigerijský stát nedokázal ochranu vůbec zajistit.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Je velmi pravděpodobné, že jste si na tento článek klikli poté, co jste jej viděli na facebookovém profilu Respektu, případně jej sdílel některý z vašich přátel. Nebo jste na něj přišli tak, že jste si na prohlížeči Google Chrome otevřeli rovnou web Respektu. A je i jistá možnost, že si jej čtete na svém telefonu s operačním systémem od Googlu zvaným Android.

Jinými slovy: vaši cestu k tomuto článku „zajistila“ jedna ze dvou obřích společností, pro něž – jak upozorňuje britský deník The Guardian – přestávají stačit tradiční označení typu technologická firma i méně tradiční slova jako „platforma“. Podle dvojice autorek, právniček z prestižních britských a amerických univerzit, už nestačí dokonce ani „rozsáhlé impérium“, protože podstata firem přesahuje to, co si s tímto výrazem obvykle spojujeme. „Tyto firmy se staly médii, skrze něž vnímáme a chápeme svět,“ píší Ellen P. Goodman a Julia Powles.

Reklama
Reklama

Facebook není pouze sítí, která bez nějaké přidané „agendy“ propojuje lidi, jako se to dříve dělo skrze síť telefonní. Okolnosti našeho spojení s okolním světem jsou nyní někým regulovány a ovlivňovány. Podle autorek tak nestačí k plnému vyjádření vlivu těchto společností ani jejich vymezení coby mocných mediálních firem.

Jak se totiž jasně ukázalo třeba uplynulé léto: síle, s níž tvarují veřejnou debaty nad zásadními událostmi typu Brexit či americké prezidentské volby, nebyla tradiční média schopna čelit. Situace pak dále komplikuje fakt, že samy firmy se hledání nové definice brání a odmítají i jen zařazení mezi mediální společnosti.

Reklama
Reklama