pátek 14. 7. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V příběhu čečenského pogromu na homosexuální muže, který začal letos v lednu, objevil ruský nezávislý deník Novaja Gazeta další děsivé zjištění. Reportéři listu se čečenským událostem věnují dlouhodobě a díky piplavé práci se jim podařilo aspoň částečně zrekonstruovat události z noci na 26. ledna.

Tehdy bylo v Grozném bez soudu zastřeleno a narychlo pohřbeno přinejmenším 27 lidí. To vědí novináři se značnou jistotou. Je však pravděpodobné, že masová vražda byla ve skutečnosti dvakrát větší, byť pro to nemají tak silné důkazy.

Reklama
Reklama
Reklama

Celá reportáž je na stránkách Novoj Gazety zde. Kdo vládne ruštinou: stojí za přečtení. Shrnutí je možné si v angličtině přečíst na mezinárodním webu ukrajinské televize Hromadske.

Čečenské úřady celou operaci - která se nejspíš týká několika stovek homosexuálů, jež policie pozatýkala po celém Čečensku -  popírají. S argumentem, že to není možné, protože v Čečensku žádní gayové nejsou, takže není možné na ně pořádat pogrom.

Hrozivost celé kampaně vyvolala takové pobouření ve světě i v Rusku, že ruské federální úřady přislíbily aspoň předběžné vyšetřování. Je nejspíš bláhové očekávat, že přinese jakýkoliv postih pro vládce Čečny Ramzana Kadyrova – ač prakticky není pochyb, že o vraždění ví. Přesto jde pro ruské ochránce lidských práv jistý, byť třeba symbolický úspěch.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

O životě Liou Siao-pa, který zemřel ve čtvrtek krátce po svém propuštění z vězení na rakovinu jater, přinese Respekt obsáhlý text v pondělí. Páteční menu tedy zatím nabízí postřeh bývalé pekingské zpravodajky britského deníku The Guardian: ta říká, že život a smrt čínského disidenta je zkratkou toho, kam dnes zbytkem světa nadbíhaná Čína směřuje.

Liou Siao-po dostal svůj jedenáctiletý trest za dokument Charta 08 vydaný před devíti lety. Inspiroval se tuzemskou Chartou 77 a spolu s úzkou skupinou dalších čínských disidentů v něm říkal jen velmi jednoduchou věc: stát by měl dodržovat zákony a úmluvy, které si sám předepsal a k nimž se na mezinárodních fórech zavázal. Reakcí na to byl žalář.

V roce 2008 byl takový dokument nadějný. Liou i jeho kolegové tou dobou věřili, že se prostor pro svobodu otevírá. Sice nijak oficiálně, ale přesto. V těžko propustné a kruté čínské diktatuře vznikaly skulinky volné diskuze a možností občanské aktivity, které bezpečnostní aparát okamžitě neucpával.

Čínští vládci si ovšem v té samé době uvědomili, že to nemusí vést k ničemu dobrému, tedy pro ně. Uvěznění a drakonický trest pro slavného disidenta byly prvním takovým symbolickým ucpáním. A byl to jen začátek: od té doby aparát na špehování lidí nabobtnal, do čínského zákoníku se dostaly nové represivní zákony, přituhla cenzura. Unášení a nejspíš i mučení nepohodlných lidí, které nikdy neustalo, se rozběhlo novým tempem.

Kdyby měl Liou Siao-po aspoň trochu obstojnou lékařskou péči, nemusel na rakovinu jater zemřít. A jak píše Guardian, nečtěme smrt známého disidenta jinak než jako jeho veřejné umučení a vzkaz světu: Je nám jedno, co říkáte. Respektive pokud nás budete kritizovat, potrestáme vás. Platí to jak pro čínské občany, tak pro ostatní státy. Když Liou Siao-po dostal Nobelovu cenu, rázem Peking potrestal Norsko obchodním embargem (a dlužno dodat, že Norové se podvolili, při následné návštěvě dalajlámy se s ním nikdo z norských politiků nesešel).

Deník uzavírá, že pokud se někdo pořád ptá, kam směřuje Čína a jestli ji kontakt s okolním světem mění v zemi, která respektuje práva svých občanů, dostal od Pekingu pádnou odpověď. A ta zní Liou Siao-po.

Čtěte také: Správná volba

Reklama
Reklama