úterý 28. 2. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

The New York Times také přináší trochu nostalgie, ale úplně z jiného soudku. Latinskoamerický zpravodaj Simon Romero už byl v amazonském pralese mnohokrát, avšak tentokrát poprvé dorazil do míst, kde se s džunglí utkal slovutný propagátor pořádku a lidské racionality, velký americký průmyslník Henry Ford.

Utopeny mezi červeným bahnem a zelenými liánami uprostřed pralesa přežívají zbytky projektu utopické průmyslové osady, již Ford se skromností sobě vlastní nazýval Fordlandií, tedy Fordovou zemí. Jednalo se o snahu vybudovat v lidmi nepolíbeném kraji civilizované osídlení založené pěkně od počátku podle inženýrských plánů a s vizí lidského rozvoje. Osady měly dodávat kaučuk na americká auta a nahradit divokost přímkami ulic, pravými úhly nároží a spořádaností ušlechtilé lidské mysli.

Reklama
Reklama

Úplně to nevyšlo. Reportáž a pohledné tropické fotografie líčí rozpadlé domy, vybitá okna a zvláštně uhrančivou estetickou kombinaci zašlého betonu a křiklavé zeleně, typickou pro brazilská města v jakémkoliv stavu úpadku či vzestupu. Mezi tím vším žijí zhruba dvě tisícovky Brazilců - část z nich dodnes v domech postavených před sto lety Fordovými inženýry.

Proč přesně to s projektem nevyšlo, je dodnes trochu záhada, kterou neřeší jenom zmíněná reportáž - do hloubky je celý projekt zmapován v knize Fordlandia. The Rise and Fall of Henry Ford’s Forgotten Jungle City (Fordlandie. Vzestup a pád Fordova zapomenutého města v pralese) od Grega Grandina. Plány byly smělé - manažeři přinesli kromě moderních řídících postupů také zřeknutí se alkoholických nápojů, zahradničení, pospolitý život třeba v podobě nácviku tanců a četby americké poezie. Myslelo se na vyspělou zdravotnickou péči a hygienu - běda toulavým psům i kalužím, v nichž se mohli líhnout komáři. Dělníci se povinně podrobovali prohlídkám, aby byly včas zachyceny pohlavní choroby.

51ujR5Va8xL

Všechno ale nelze naplánovat. Kdosi vynalezl umělý kaučuk. Do místní flóry se pustila sněť. Dopravní infrastruktura z odlehlé džungle selhávala. A lidé se z nějakého důvodu nevěnovali pouze práci, zahradničení a četbě poezie. Dnes je Fordlandia běžné, polodivoké městečko na venkově. Fotografie ukazují, že jistě má svou zvláštní krásu, tedy pokud si dokážete přivyknout na vedro, hmyz a nějakého toho krokodýla.

Pro Čechy není bez zajímavosti, že o něco podobného se pokusil i jejich velký rodák Jan Antonín Baťa, který - pravda o dvacet třicet let později a spíše kvůli vlastní tíživé situaci než z idealismu - budoval podobná města v dnešních brazilských státech Mato Grosso do Sul a Sao Paolo. Jmenují se také po něm: třeba Bataypora (Baťova dobrá voda) nebo Batatuba (Otce Baťi). I o tomhle příběhu existuje kniha, byť se ji autor menu trochu zdráhá doporučit, napsala ji totiž jeho lepší polovička. Přesto, zájemci se víc dozvědí třeba zde.

https://www.youtube.com/watch?v=m8zOIBLxb0Q

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Donald Trump se chystá na velký projev před Kongresem a přichází se svým prvním návrhem rozpočtu. Jeho hlavním rysem je dramatické desetiprocentní zvýšení výdajů na zbrojení vybalancované škrty v jiných, dosud nespecifikovaných oblastech. Pokud návrh projde (musí ho schválit Kongres, v němž mají většinu “Trumpovi” republikáni), půjde o nejvyšší navýšení obranného rozpočtu od roku 2008, kdy kvůli válce v Iráku něco podobného předvedl George W Bush. Za Baracka Obamy zbrojní rozpočet USA klesal.

Návrh zcela odpovídá rétorice, se kterou dnešní americký prezident vystupoval během kampaně. Ta se zaměřovala především na obnovení jistot a bezpečí Američanů, k čemuž jistě patří posilování bezpečnostních složek a navýšení jejich rozpočtu o zhruba 54 miliard dolarů. Trump zároveň oznámil, že nebude škrtat v sociálních programech, čímž dodržel další část svých předvolebních slibů. Právě absence reformy sociálních programů je nicméně v rozporu s dlouhodobou politikou republikánské strany a byla během kampaně označována za jeden z originálních rysů Trumpova “pravicového” populismu. Deník Financial Times cituje amerického rozpočtového experta Stana Collendera, podle nějž je Trumpova šance uspět v Kongresu nanejvýš padesátiprocentní.

Reklama
Reklama

Přidávat se tedy bude armádě a policii, nebude se ubírat důchodcům ani se nebudou krátit státní zdravotnické programy. Kde se tedy bude škrtat? Podle britské BBC , která tvrdí, že se USA vrací blízko k “válečnému režimu”, téměř jistě přijde o zásadní balík peněz americké ministerstvo životního prostředí (EPA), ale to vzhledem k pouze osmimiliardovému rozpočtu může i při drastické redukci nabídnout jen drobné.

Jako obětní beránek prý také může posloužit ministerstvo zahraničí, zvlášť šťavnaté porce jeho rozpočtu určené k zahraniční rozvojové pomoci. Jinak jsou škrty celkem nejasné - a jak bývá v podobných případech zvykem, schovávají se za fráze jako “nalezení úspor” a “zefektivnění byrokracie”. 70 procent amerického rozpočtu tvoří mandatorní výdaje určené právě na sociální programy a splátky úroků z amerického dluhu. Tady je porovnání amerického obranného rozpočtu v porovnání s jinými zeměmi světa podle BBC:

eeee

Zde totéž v podání The Wall Street Journal, který připomíná, že vojenský rozpočet USA představuje více než třetinu planetárních zbrojních výdajů. List zároveň upozorňuje, že v očích části republikánů nebude Trumpem navrhované navýšení zbrojních programů dostatečné: John McCain, jinak jeden z klíčových oponentů současného prezidenta na americké pravici, například žádá ještě o 37 miliard dolarů víc.

Trumpovo vládnutí je samozřejmě mírně řečeno rozporuplné. Tentýž The Wall Street Journal však přišel s průzkumem (uskutečněným společně s NBC), který pro prezidenta nevyznívá zase tak špatně. S jeho výkonem je spokojeno pouze 44% Američanů, nespokojeno je 48%, a to z Trumpa dělá prvního poválečného prezidenta, který je v této fázi úřadování v negativních číslech. Deník upozorňuje, že Baracku Obamovi trval pád z povolebního vrcholu na srovnatelná čísla 32 měsíců - tedy téměř tři roky! - Georgi W Bushovi dokonce 44 měsíců. Na druhou stranu, situace je výjimečná už tím, že Trump postupně mírně stoupá, a zdá se, že část Američanů ho začíná nahlížet v lepším světle.

Nový obrázek

Prezident také dost možná vyhrává válku s médii: 53% dotazovaných souhlasilo s výrokem, že média problémy jeho administrativy zveličují a 45% bylo proti. A když Trump prohlašuje, že “zapomenutí” Američané po jeho nástupu do Bílého domu konečně našli svůj hlas, může se také opřít o konkrétní čísla: ve Spojených státech teď výrazně klesá počet lidí, kteří mají pocit, že stávající systém nefunguje v jejich prospěch.

Reklama
Reklama