pátek 7. 9. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

K mání by jich bylo docela dost. Na sociální sítí Twitter například slavil ohromný úspěch požadavek, aby se velké kavárenské řetězce Starbucks a Costa vzdaly plastových kelímků ve prospěch nádobek z kukuřičného škrobu, který se rozkládá snadno, zatímco plast se - jak známo - nerozkládá skoro vůbec.

Málokdo (spíše nikdo) z petentů si ovšem uvědomil, že takové množství kukuřice by se odněkud muselo vzít. Její pěstování by zabralo nějaký kus země, která by se dala použít k pěstování potravin. A navíc - kukuřice je plodina k půdě nešetrná, působí její rozpad. Kromě toho, že její masové pěstování vyžaduje i velké množství chemikálií.

Reklama
Reklama

Kukuřičné kelímky tak možná nejsou lepší než plastové. Možná nejde o materiál, ale o kelímky samy a jejich množství. A možná je úplně jedno, zda jsme uvědomělí, nebo neuvědomělí. Klíčové je, že jsme pořád konzumenti, to je ten problém, píše George Monbiot, známý sloupkař britského Guardianu.

Že lidé ve své mysli zachraňují Zemi pomocí vlastních drobných činů je nerozporně hezké, ale je to také ohromná lež umně vpletená do veřejné debaty. Snížíme koupí bavlněných sáčků na nákup zeleniny a ovoce množství plastů v oceánech? Asi ano. A kdyby to tak dělali všichni, snížilo by se ještě víc. Ovšem navzdory současnému děsu z ostrova plastů, který pluje v oceánech, a nenávisti k mikrotenu na naše koupené cibule pořád jen neznatelně.

Většina plastů v oceánech jsou zbytky po rybolovu, padesát procent tvoří zbytky sítí, valnou část druhé poloviny další rybářské vybavení. V mořích plují i regulérní odpadky, ovšem ty pocházejí hlavně z chudších zemí, kde není rozvinuté odpadové hospodářství. Odpadky ze zemí bohatých tvoří jen nepatrný zlomek - a bavlněné sáčky, rozložitelné kelímky a další výdobytky ekokonzumérství na tom bohužel máloco změní. Což nám nebrání si je ve velkém kupovat – a kdyby je vyráběl Shell, bylo by to geniální.

Tahle cesta je tedy marná, říká Monbiot: je potřeba zvolit nějakou jinou. Je třeba žít jednoduše, což je pochopitelně velice složité. Autor tuto maximu ještě doplňuje revoluční výzvou, že je třeba radikálně změnit způsob, jakým funguje naše hospodářství založené na růstu. To už je trochu komplikovanější než být ekokonzumentem - a ani uvědomělý sloupek George Monbiota na to žádný návod nedává.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Indický nejvyšší soud ve čtvrtek rozhodl, že sex mezi osobami stejného pohlaví není trestným činem. Zrušil tak 157 let starý zákon pocházející ještě z koloniálních dob, který „nepřirozené praktiky“ kriminalizoval. Jedná se o přelomový verdikt a zásadní vítězství pro LGBT komunitu ve druhé nejlidnatější zemi světa, píše zpravodajský server BBC.

Archaický zákon s číslem 377 nekriminalizoval vysloveně sex mezi osobami stejného pohlaví, ale obecně jakýkoli „tělesný styk mezi mužem, ženou nebo zvířetem, který je v rozporu s přirozeným řádem přírody“. Zákon tedy zakazoval například anální a orální sex i mezi heterosexuály, ale policie ho často používala proti homosexuálům. Za porušení zákona hrozilo až deset let ve vězení. Po zrušení zákona tedy indická LGBT komunita slaví: skupina aktivistů před budovou soudu po vynesení rozsudku propukla v jásot a pláč, píše BBC.

Reklama
Reklama

Cesta ke zrušení zákona byla dlouhá. Poprvé ho zrušil soud v Dillí v roce 2009, ale zákon znovu vrátil v platnost Nejvyšší soud v roce 2013 poté, co několik politických a náboženských skupin žádalo jeho obnovení. V roce 2016 se ale nejvyšší soud rozhodl verdikt z roku 2013 přezkoumat. Soudci znovu procházeli stovky stran dokumentace, ve které více než dvacet signatářů petice za zrušení zákona popisovalo, jak tato anachronická legislativa omezuje jejich svobodu.

https://www.youtube.com/watch?v=pJZeOtAEZ54

Členové LGBT komunity se v soudních zápisech svěřovali, jak je život s utajenou sexuální orientací psychicky vyčerpávající. Popisovali, jak se kvůli své orientaci stali terčem vydírání a žili v depresi. Vyprávěli o tom, jak těžké bylo přiznat se k homosexuální orientaci před okolním světem. Někteří signatáři petice za zrušení zákona žili takto v utajení desítky let. „Řekněte mým mladým klientům, kterým je dnes dvacet, že jejich životy budou jiné,“ žádala soud právnička Menaka Guruswamy, která za zrušení zákona bojuje už roky. A 6. září 2018 k tomu došlo.

„Kriminalizovat fyzický styk je iracionální, svévolné a protiústavní,“ pronesl předseda nejvyššího soudu Dipak Misra. Další členka soudu Indu Malhotra řekla, že historie dluží lidem z LGBT komunity omluvu za jejich ostrakizaci. Rozhodnutí nejvyššího soudu je konečné a už nemůže být zpochybněno.

Veřejné mínění ve velkých indických městech sice podporovalo zrušení zákona, nicméně v konzervativních a náboženských kruzích především na venkově má pořád hodně zastánců. Vládnoucí Indická lidová strana v čele s premiérem Naréndrou Modím se k otázce zrušení zákona nevyjadřovala. Indie přitom ve své dlouhé historii nebyla vždy proti homosexualitě. Převažující hinduistické vyznání je vůči sexu osob stejného pohlaví poměrně tolerantní, všímá si New York Times.

Mnoho set let staré hinduistické chrámy často zobrazují erotické hrátky mezi osobami stejného pohlaví, v některých hinduistických mýtech mohou dokonce muži otěhotnět. Jiné zase přisuzují transgenderovým osobám zvláštní postavení. Kultura tolerance se zásadně změnila po příchodu britských kolonistů ve viktoriánské éře, která do Indie přinesla své puritánské zákony.

https://www.youtube.com/watch?v=HncUoS1OvuE

Reklama
Reklama