pondělí 24. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Donald Trump tento týden dosáhne pověstné hranice sta dní v úřadu, o hodnocení tedy v průběhu nejbližších dní nebude nouze. The Washington Post si pospíšil a přinesl již o víkendu rozsáhlý průzkum spokojenosti. Jak je u Trumpa zvykem, výsledky jsou rozporuplné.

Na jedné straně je Trump nejméně oblíbeným prezidentem v této fázi úřadování od začátku podobných měření, to jest od éry Dwighta Eisenhowera. S jeho výkonem je spokojeno 42% lidí, nespokojeno je naopak 53% Američanů  (a z toho 43% silně).  Obama ve stejnou chvíli vykazoval poměr 69 ku 26. Na druhou stranu ti, kteří Trumpa volili, jsou nadále spokojeni a pravděpodobně by své rozhodnutí nezměnili - jen 2 procenta dotázaných litují svého rozhodnutí; naopak 96% Trumpových voličů by ho poslalo do Bílého domu podruhé.

Reklama
Reklama

Výsledek je vlastně pozoruhodný, protože se nedá říci, že by toho Trump během prvních tří měsíců mnoho dokázal. Nepodařilo se mu prosadit jediný významný zákon a jeho pokus o zrušení Obamovy zdravotní reformy spektakulárně ztroskotal. The Washington Post za jediný úspěch označuje jmenování konzervativního soudce Neila M. Gorsucha do Nejvyššího soudu. Když se voličů ptali, kdo za dosavadní neúspěchy může,  svalovalo 47% vinu přímo na Trumpa, 47% na republikány v Kongresu a jen zbývajících 6% na demokraty. Zajímavé také je, že voliči by znovu volili Trumpa  přesto, že ho zjevně nepovažují za důvěryhodného: pouze 38% odpovídá, že je možné věřit tomu, co říká.

Zdá se, že Američanům celkem vyhovují silové postoje prezidenta v zahraniční politice. V otázce Severní Koreje, zřejmě největší a nejnebezpečnější krize těchto dní, 46% Američanů Trumpovy postoje schvaluje, 37% je považuje za příliš agresivní a 7% za příliš opatrnické. Úplně nejvíc se však Američanům líbí Trumpův tlak na americké firmy, aby vyráběly a vytvářely pracovní místa ve Spojených státech. V tomto bodě je s prezidentem spokojeno 73 % dotazovaných, dokonce i 54 % demokratů.

Shrnuto a podtrženo, při sledování hlavních amerických médií může mít člověk snadno pocit, že Trump je úplně mimo, dokonce se začíná rozmáhá termín syndrom trumpovské vyšinutosti (Trump Derangement Syndrome) označující stav postihující komentátory a novináře, kteří propadají záchvatům nepříčetnosti, kdykoliv mají o prezidentovi ztratit slovo. Mimo média však stále přetrvává relativní vstřícnost - navzdory tomu, že z mnoha vyslovených slibů toho prezident zatím moc nesplnil. A kdyby byly volby zítra, nejspíš by Donalda Trumpa Američané zvolili podruhé.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Ovlivňují teroristické útoky výsledky voleb? Na první pohled je odpověď jasná: nálada se prudce změní, společnost zachvátí panika, ve výhodě jsou strany, které mají v agendě ochranu hranic, posilování domácí bezpečnosti a protimigrační politiku. Po teroristickém útoku před prvním kolem francouzských voleb tomu také titulky odpovídaly. Teroristický útok by mohl pomoci Marině le Pen, napsal Newsweek. I Donald Trump poznamenal, že teroristický útok “pravděpodobně pomůže” šéfce Národní fronty, protože “je nejsilnější v otázce ochrany hranic a nejsilnější v tom, co se ve Francii skutečně děje”.

Dnes už víme, že teroristický útok Le Pen nepomohl, její výsledek byl dokonce o něco slabší, než předvídaly průzkumy. V prvním kole zvítězil s náskokem zhruba 900 000 hlasů Emmanuel Macron, který je programově pravým opakem své národovecké soupeřky.

Reklama
Reklama

Časopis The Atlantic se na problém dívá důkladněji.  Rychle dochází k názoru, že na podporu běžně rozšířeného názoru, že teroristé nahrávají populistickým, pravicovým a konzervativním stranám, vlastně není mnoho dat. Útoky ve Francii v roce 2015 a 2012 rozhodně s předpokládaným výsledkem neudělaly vůbec nic.

Zřejmě nejkřiklavější případ, kdy teroristický útok skutečně dramaticky zasáhl do voleb, nabízí tragédie v Madridu v březnu 2004. Při útoku na příměstské vlaky tehdy ve Španělsku pár dní před volbami zahynulo 192 lidí. Všeobecně se tehdy předpokládalo, že  ve volbách zvítězí pravicová Partido popular (PP) tehdy dosluhujícího premiéra Aznara. Po útocích se ale Španělsko otřáslo, v ulicích propukly demonstrace a vítězem voleb se celkem překvapivě stal socialista José Zapatero a jeho PSOE.

https://www.youtube.com/watch?v=WLB3DVNQ9L4

Autor menu byl před lety ve Španělsku u toho, o dění psal reportáže a může potvrdit to, co tvrdí The Atlantic - že to tehdy bylo trochu složitější. Problém byl v tom, že Aznarova vláda se přidala do koalice George W. Bushe pro válku v Iráku a tento krok byl ve Španělsku hluboce nepopulární. V ulicích demonstrovaly milióny Španělů, autor na vlastní oči viděl stotisícovou demonstraci v Granadě (údaj policie), která má tři sta tisíc obyvatel.

Vláda pak následně naštvala voliče ještě během katastrofy ropné lodi ve vodách Galicie, velká část veřejnosti ji podezírala, že zatajovala informace. Když pak explodovaly madridské vlaky, Aznar a spol. zřejmě ze strachu, že si islamistický motiv útoků voliči spojí s iráckou intervencí, sveřepě tvrdili, že čin spáchali baskičtí separatisté z ETA. Na svém postoji vláda trvala i v okamžiku, když už bylo celkem jasné, že tomu tak není. V tu chvíli teprve propukly demonstrace, voliči přečetli chování vládních špiček jako další lhaní a poslali je od válu.

The Atlantic dodává, že průzkumy již před útokem ukazovaly, že se náskok lidovců rychle snižuje, socialisté tedy z různých důvodů měli vítr v zádech tak jako tak. I když teroristické útoky možná nakonec skutečně zvrátily výsledek, fungovaly v podstatě tak, že jenom podpořily a posílily trend, který již byl nastolen i bez nich. Španělská pravice by snad bez útoku volby těsně ustála, ale nebylo to tak, že by tragédie otočila politický vývoj vzhůru nohama.

Teď ve Francii, kdy se jednalo o podstatně méně spektakulární útok, se politická scéna rozhodně nijak neotřásla. The Atlantic dodává, že “teroristické útoky se staly tak běžnými, že veřejnost alespoň nad těmi menšími už jenom krčí rameny. Vidíme to i na finančních trzích, které už sotva registrují i útoky středního rozsahu”. Takže se vlastně zdá, že aspoň pokud jde o terorismus, chovají se voliči vlastně rozumněji, než by se čekalo.

Reklama
Reklama