úterý 6. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Britský stand-up komik John Oliver, který každý týden komentuje v pořadu Last Week Tonight americké i světové dění, se jednom ze svých posledních videí snaží rozkrýt hlavní znaky prezidentování Donalda Trumpa. Video má být také návodem, jak techniky podobných „populistů“ rozpoznat a jak se s nimi vypořádat. Podle něj totiž ovlivňují i to, jak se k sobě chováme navzájem.

Útočení na důvěru v média: Donald Trump podle Olivera napadá novináře už od počátku své kampaně, protože se tím chce vyhnout nepříjemným otázkám. A z pozice prezidenta Spojených států amerických označuje většinu médií přímo jako „fake news“ (dezinformace, lži). Není jediným takovým státníkem. V Maďarsku tak činí premiér Viktor Orbán, na Slovensku premiér Robert Fico, u nás prezident Miloš Zeman i premiér v demisi Andrej Babiš. Cílem všech těchto útoků má být delegitimizace role novinářů ve společnosti, a tedy snaha vyhnout se kontrole ze strany médií.

Reklama
Reklama

Trolení: souvisí s přecházejícím bodem. John Oliver označil Donalda Trumpa za prvního trolla, který byl zvolen prezidentem. „Trollové“ chtějí „jen“ naštvat své nepřátele. Trump tak využívá svůj účet na Twitteru především k útokům na média jako CNN nebo The New York Times.

Whataboutism: stará strategie SSSR prvně pojmenovaná už za studené války. V post-sovětském Rusku pak byla technika zpočátku používána při upozorňování na porušování lidských práv či na nízkou životní úroveň. Název vznikl z anglického spojení „what about…?“ (a co třeba…?). Jádro techniky spočívá ve změně tématu rozhovoru: respondent na každou otázku odpovídá tím, že „druhá strana“ dělá něco špatně. Oliver jako příklad uvádí odpověď Trumpa na otázku, proč neodsoudil útoky neonacistů v Charlottesville, kdy dvacetiletý příslušník neonacistické skupiny Vanguard America najel autem do skupiny protestujících. Trump na to reagoval otázkou, proč se nikdo nezajímá o druhou stranu, a jestli je úplně bez viny; jinak na dotaz neodpověděl. Za minulého režimu se při kritice komunistické strany její představitelé snažili zpochybnit Masarykův odkaz otázkou „A co Masaryk, který nechal střílet do dělníků?“. Oliver doplňuje, že takové otázky jsou samozřejmě legitimní a je potřeba na ně hledat odpovědi, ale neměly by se používat jako protiargument v diskusi na úplně jiné téma.

https://www.youtube.com/watch?v=1ZAPwfrtAFY

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Autorka těchto řádků se v rubrice Denní menu pravidelně věnuje ženské otázce v arabském světě, případně v zemích s výraznou muslimskou komunitou. V posledních měsících se totiž v tomto ohledu udála řada více či méně významných změn. Přičemž proces, který by bylo možné nazvat revolucí, se odehrává zejména v Saúdské Arábii - a to zejména proto, že ženy jsou stále v tamní společnosti dramaticky diskriminovány.

Před časem přišla zpráva z Íránu, že režim uvolňuje pravidla pro nošení hidžábu, šátku zahalujícího vlasy, krk a ramena. Přesněji teheránská policie oznámila, že nebude ženy za porušení pravidel zatýkat, ale „jen“ posílat na zvláštní školení; na „recidivistky“ měl ovšem dál platit přísný metr. Plán nicméně nebyl přetaven do reality, jinak by nyní nechodily opačné zprávy, podle nichž tamní ženy protestují proti (stále) povinnému zahalování, které dopadá na dívky po dosažení třinácti let věku.

Reklama
Reklama

Na přelomu roku několik žen (a prý i jeden muž) zahájilo v ulicích Teheránu veřejné protesty, během nichž si dotyčné demonstrativně sňaly z hlavy šátek a mávaly s ním napíchnutým na tyči coby zástavou. Protestujícím přinesl happening oplétačky s policií a řada z nich skončila ve vazbě, jak ale informuje íránská sekce Rádia Svobodná Evropa, podařilo se jim v zemi rozproudit debatu o smyslu povinného zahalování - v níž na jedné straně znějí požadavky na vyhlášení referenda, na straně druhé volání po dalším zpřísnění pravidel.

Viceprezidentka pro ženy a otázky rodiny Massoumeh Ebtekar pak přišla s revolučním prohlášením, což je s přihlédnutím k tamnímu kontextu míněno neironicky, že by měly zaznít různé pohledy na věc a že by přivítala co nejméně zatčení. Jeden ze zpravodajských serverů pak v komentáři vyzval k neméně revolučnímu kroku – zeptat se přímo žen.

Reklama
Reklama