Tehdy nebylo zvykem, aby televize svá živá vysílání zaznamenávala, natož archivovala. Christine Chubbuck, moderátorka pořadu Suncoast Digest, však 15. července 1974 měla na jednoho technika ve studiu nadstandardní prosbu, zda by nemohl její dnešní pořad nahrávat. Odmoderovala pár minut, načež přečetla zvláštní prohlášení, z pod desky stolu vytáhla revolver, jehož hlaveň si přiložila za pravé ucho a stiskla spoušť.
Sebevražda devětadvacetileté, depresemi sužované Chubbuck je jedním z nejzáhadnějších mediálních příběhů a zároveň zmíněná nahrávka patří k jedněm z nejhledanějších televizních záznamů. Pátrání dodnes probíhá bezvýsledně, ovšem sám příběh Chubbuck posloužil za námět jak dokumentárnímu, tak hranému filmu - které byly oba aktuálně uvedeny na festivalu Sundance.
Spíše než o výsledcích pátrání vypovídá článek na serveru Vulture o neutuchající fascinaci smrtí a o tom, jak pátrání přitahuje už druhou generaci. Rok do roku se vynořují pochybnosti, jestli vůbec existuje. Kromě pak text přináší zamyšlení, k čemu by nám vlastně dnes ten záznam byl – kromě toho, že by jistě měl na síti obří sledovanost.
Tinder je mnohem více než aplikace pro snadné seznamování. Je to metafora, jak nás zrychlené a mechanizované rozhodování mění v binární stvoření, která se mohou snadno vyhnout základním a podstatným otázkám a pocitům; místo nich sáhnou po čemkoli, co je v danou chvíli příjemné.
Tinderizace citu zní titulek eseje, kterou o tom společně napsaly novinářky Alicie Eler a Eve Peyser. Všímají si v ní zásadního fenoménu digitálního věku, kdy logika binárního mechanismu, jenž nabízí jen polohy ano - ne, prostupuje do čím dál většího množství oblastí našeho života a možnosti volby se smrskávají na vybírání si možností.
Skutečná volba – a to nejen v milostném životě - znamená nasazení velkého množství emocionální energie, a to může být v jistém smyslu vyčerpávající. S „tinderizací“ rozhodování ovšem ubývá prostor pro „možná“ - nejistotu, pochybnosti a další obtížně pojmenovatelné pocity neurčitosti, jež přitom tvoří základ každé komplexní lidské bytosti.
„Porod, to je z devadesáti procent práce matky,“ říká Erykah Badu. „My jenom chytáme nebo koučujeme.“ Čtyřiačtyřicetiletá zpěvačka, rapperka a vítězka Grammy, dnes kromě úspěšné hudební kariéry pracuje také jako dula a patří k jedněm z nejviditelnějších propagátorů přirozených porodů ve Spojených státech.
Nejen o tom, jak se dá spojit kariéra zpěvačky s prací duly, jež běhá za klientkami podle potřeby, vypovídá profil Erykah Badu Delivers od Matthew Tramella pro New Yorker. Kromě toho, jaké to je asistovat rodičkám, popisuje Badu, která je sama matkou osmnáctiletého syna, i nástrahy výchovy dětí v online prostředí, kdy je prakticky nemožné, aby měl rodič vliv na přísun informací, které jeho potomek konzumuje.
Kdybyste hudebnímu fanouškovi v roce 1976 řekli, že Iggy Pop přežije Davida Bowieho, nejspíš by si pořádně ťukal na čelo. V souvislosti s chystaným albem Post Pop Depression, na němž Iggy Pop spojil síly s muzikanty z řad Queens of the Stone Age nebo Arctic Monkeys, si Benjamin Scheim na serveru Pitchfork všímá nejen toho, jak blahodárný vliv na Popovu kariéru Bowie měl.
Nachází jiný důležitý moment, který praotci punku zajistil nesmrtelnost, a tím je soundtrack ke kultovnímu Trainspottingu od režiséra Dannyho Boylea z roku 1996. Trainspotting rehabilitoval Iggy Popa v očích generace taneční hudby, která v něm tak maximálně spatřovala relikt sedmdesátých let. Pozoruhodná jsou i čísla: během šesti měsíců po vydání úspěšného soundtracku, měl Pop – jehož kariéra opět spíše skomírala – náhle dvacet různých žádostí o použití jeho písní v dalších filmech nebo reklamách.
Video: Klip The Wheel natočený v Kosovu několikanásobným držitelem World Press Photo Seamusem Murphym předznamenává novinkové album PJ Harvey chystané na duben.
Kulturní tip: Radio 1 slaví 25 let, Divadlo Archa, Praha, 6.2. 2016. Debutové EP kapely The Ecstasy Of Saint Theresa vyšlo ve stejný rok, kdy bylo spuštěné pražské Radio 1, a kapela s ním byla vždy úzce spojená. Proto je více než logické, že se formace vrací na koncertní pódium po pětileté pauze právě u příležitosti oslav čtvrtstoletí unikátní rozhlasové stanice. V Arše je doprovodí čím dál vyhranější a suverénnější Manon Meurt.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
