středa 21. 2. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Nedávno schválený polský zákon zakazující užívání termínu „polské koncentrační tábory“ či domácí debata o koncentračním táboře v Letech jsou pouze nejčerstvější příklady toho, jak složité dodnes je pro většinu národů vyrovnat se s temnými obdobími vlastní minulosti. Tématem se zabývá i nejnovější číslo Foreign Affairs – americký magazín přináší portréty šesti zemí, na kterých leží stín genocidy (Německo, Rwanda), rasové diskriminace (USA, Jihoafrická republika) či masových politických čistek (Čína, Rusko).

V některých státech se zodpovědná a kritická reflexe vlastní minulosti staly oficiální politikou, jinde jsou naopak zločiny popírány a dějiny překrucovány. Právě Rusko může sloužit jako příklad státu, v němž mnoho politiků včetně prezidenta Putina historii používá jako nástroj k dosažení vlastních cílů, jak píše Nikita Petrov.

Reklama
Reklama

Ruský historik se věnuje zejména vnímání osoby Josifa Stalina dnešní ruskou společností. Snahy o rehabilitaci diktátora jsou v posledních letech na vzestupu. Navzdory milionům mrtvých, které za sebou Stalin zanechal (Petrov uvádí 10 až 12 milionů obětí politických čistek, kolektivizace či hladomorů), narůstá počet Rusů mluvících o Stalinovi jako o „velkém státníkovi“, který zemi dovedl k vítězství nad nacistickým Německem. Právě toto vítězství má ospravedlnit a legitimizovat Stalinovy represe, potažmo celý sovětský režim jako takový.

Výrok Michaila Gorbačova z roku 1987, že Stalin spáchal „ ohromné a neodpustitelné zločiny“ by v dnešním Rusku nebyl možný, píše Petrov. Ruští politici se vyhýbají jasnému odsouzení Stalinových zločinů a namísto toho hovoří o „chybách“. V podobném duchu jsou psány i školní učebnice – mluví se v nich o „omylech“ a nikoliv „zločinech“ sovětského režimu. A třeba Stalinovy velké čistky z 30. let jsou někde dokonce prezentovány jako snaha o vymýcení „páté kolony“ a pouze suše doplněny o počty obětí. „Tak to prostě tehdy bylo“, říkají dnes mnozí Rusové-a bezděky přejímají oficiální linii o nezbytnosti čistek. Než aby z nich vinili Stalina a jeho vládu, vnímají je jako něco podobného přírodní katastrofě.

Když se v roce 2000 prezidentského úřadu ujal Vladimir Putin, prohlásil, že „ruské dějiny mají svá tragická i vynikající období“. A podobná polovičatost je dnes pro ruské vyrovnávání se s historií typická. V roce 2017 byl sice v Moskvě otevřen památník obětem sovětské totality (tzv. Zeď smutku), nicméně kritici namítají, že vláda a politici stále veřejně nedostatečně přiznávají minulé zločiny. Společně s faktem, že se dodnes v Rusku nekonalo oficiální soudní či vládní zúčtování s bezprávím sovětského režimu, to podle Petrova přispívá k současnému nárůstu Stalinovy popularity.

Pro kritickou a upřímnou diskuzi o vlastních zločinech dnes není v kremelské propagandě místo. Kreml používá vítězství nad nacistickým Německem jako záminku k rehabilitaci sovětského režimu, potažmo nových mocenských ambicí - a snaha podněcovat v Rusech patriotické smýšlení příliš neladí kritickou historickou analýzou.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Kartou občas platíme všichni, nicméně mít po kapsách nebo v peněžence hotovost stále patří k výbavě moderního člověka. Ve Švédsku ovšem roste počet míst, kde je to zbytečné a kde si s nimi ani neškrtnete – což vám cedule „Nepřijímáme hotovost“ na dveřích obchodů, restaurací, muzeí, či dokonce veřejných toalet připomene ještě před vstupem. Hotovost už nenajdete ani v polovině tamních bankovních poboček a velkou popularitu získává mobilní aplikace Swish, která propojuje telefon s bankovním účtem a kterou nyní používá šedesát procent Švédů.

Jak píše server Bloomberg, ze severské země se rychlým tempem stává světová „bezhotovostní země“ číslo jedna. BBC už ve starším textu zmiňuje, že pouhé jedno procento z celkové hodnoty obchodních transakcí se tu odehrává skrze hotovost. A jak dodávají majitelé švédských obchodů či restaurací, bezhotovostní provoz má řadu výhod: od zrychlení servisu po minimalizaci rizika krádeže.

Reklama
Reklama

Aplikace typu zmiňované Swish usnadňují situace, kdy se lidé kupříkladu potřebují podělit o účet v restauraci. Jeden zaplatí a ostatní mu během několika sekund převedou na účet svůj podíl. Další výhody přidává analýza Bloombergu. V bezhotovostní společnosti se hůře perou špinavé peníze a je obtížnější se vyhnout placení daní.

Ale zároveň upozorňuje na možná rizika, kterých také není málo. Když platíte cash, nezůstane po tom – na rozdíl od kartových transakcí – záznam. V digitálních ekonomikách mají vlády a centrální banky mnohem větší moc nad finančním životem občanů. Jedním zneužitelným rozhodnutím je mohou připravit o peníze.

To bylo mimochodem působivě ukázáno v televizní adaptaci dystopického románu Margaret Atwood Příběh služebnice, kde teokratický režim zbaví ženy přístupu k jejich penězům prostě tak, že zneplatní jejich platební karty. Bezhotovostní společnost je také zranitelnější vůči hackerům či výpadkům energie.

A konečně – prohlubuje sociální nerovnost i generační propast, neboť starší lidé častěji spoléhají na hotovost. Právě zmiňovaná rizika jsou důvodem, proč švédské instituce světové prvenství příliš neoslavují. Vznikla dokonce zvláštní parlamentní komise, která má prozkoumat dopady tohoto vývoje na společnost.

Výsledky jejich práce budou známy v létě. Už dnes je nicméně jasné, že prudký rozvoj bezhotovostní společnosti je poháněn hlavně byznysem – a půjde těžko změnit bez výraznějších regulací.

Reklama