Slovutná univerzita vděčí za existenci obchodování s otroky

Drama číslo jedna se v těchto dnech odehrává v Brazílii. A pokud se člověk ptá, proč nás svrhávání prezidentky na opačné straně zeměkoule má zajímat, odpověď je následující: Brazílie a některé další latinskoamerické země na vlastní zkušenosti celkem názorně ukazují, kolik to dá práce, když se snažíte z diktatur vybudovat demokratickou společnost - a přitom vám (s prominutím) za zadnicí nestojí vyspělá Evropská unie a nediktuje vám přijetí baterií osvědčených zákonů.

Vyjasněme si několik základních bodů. Prezidentka Dilma Rousseff je oficiálně odvolávaná kvůli tomu, že před volbami manipulovala se státním účetnictvím. Ona sama tvrdí, že je to záminka, a v tomto bodě má v podstatě pravdu. Brazilská ústava z roku 1988 je špalek, do kterého si různé strany po pádu diktatury nadiktovaly všechno možné.

Vláda musí například podle ústavy udržovat více méně vyrovnaný rozpočet, ale stejně tak má předepsáno mnoho povinných výdajů - třeba důchody, které se v brazilském státním sektoru vyplácí v plné výši původního platu a třeba také už od padesáti (opravdu, dvaapadesátileté penzionované ředitelky škol s plnou doživotní rentou nejsou v Brazílii ničím výjimečným). A co má vláda dělat, když se ekonomika propadne do recese a není z čeho vyplácet? Půjčí si a nezanese půjčky do státních účtů, což je přesně to, za co teď prezidentka půjde podle všeho oficiálně od válu. Dělali to před ní i jiní.

Skutečným důvodem impeachmentu je ekonomický propad Brazílie, bezbřehá korupce a prostě fakt, že z Dělnické strany (PT) se stal odpudivý mocenský moloch. Nic z toho v žádném případě nelze hájit, hříchy Dilmy Rousseff, jejího předchůdce Inácia “Luly” dobře popisuje například The Guardian. I tady je ale dobré postavit věci do kontextu.

O odvolání hlasovalo v neděli večer 513 brazilských poslanců. Z toho je zhruba 300 samo vyšetřováno v souvislosti s korupcí nebo manipulací volebních výsledků. Jedním z obviněných je i šéf dolní sněmovny parlamentu Eduardo Cunha, který je hlavní hybnou silou pokusu o impeachment. Odvolání hrozí také viceprezidentovi Michelovi Temerovi, který by měl prezidentku Rousseff podle ústavy nahradit. Tweet “Odstraníte Rousseff, dostanete Temera. Odstraníte Temera, dostanete Cunhu. Co je tohle za zemi?” patřil v neděli k nejoblíbenějším.

Korupce má v Brazílii kromě obvyklých příčin i jednu institucionální. Dvousetmiliónová země je obrovským chaotickým slepencem, který drží jen obtížně pohromadě. Většina politických stran jsou spíše “lokální” základny podnikatelských lobby (uvozovky používáme proto, že obvykle ovládají jednotlivé státy větší než Česká republika). Díky ústavě, která stanoví velmi nízko práh vstupu do parlamentu, je jich v dolní sněmovně zastoupeno více než dvacet.

Když světový tisk píše o tom, že v Brazílii vládne Lula nebo Dilma Rousseff, myslí tím ve skutečnosti, že vládně slepenec 13 - 15 stran v čele se zvoleným prezidentem. A slepenec se udržuje pohromadě úplatky;  odtud známý skandál “mensalão” neboli velká měsíční výplata, který málem položil právě Lulu.

Co tedy devátou největší světovou ekonomiku čeká? Na věc je možné se dívat zvesela i v temných barvách. Země je hluboce rozpolcená, což dobře symbolizoval více než kilometr dlouhý plot, jejž vztyčila policie v neděli v hlavním měst+ Brasilia, aby od sebe oddělila znepřátelené skupiny demonstrantů. Dobrá zpráva je, že část demonstrujících Brazilců překážky využila a začala přes zeď navzdory politickým rozepřím pinkat volejbal.

Zosobněním paradoxů situace v Brazílii je pravděpodobný budoucí dočasný prezident Michel Temer. Málokdo ho i v Brazílii zná. Jeho podpora se pohybuje na úrovni 1–2%, takže Dilma Rousseff, stále ještě oblíbená u osmi procent Brazilců, je v porovnání s ním vlastně milovaná. Temer stojí v čele jedné ze stran, která nemá velký ideologický obsah a může tak v podstatě vládnout s jakýmkoliv programem.

Analýza think tanku Stratfor právě na tom staví naději. Až Rousseff padne, bude moci Temer provést neoblíbené reformy - stejně prý nemá co ztratit. V takovém případě se může stát, že demonstranti žádající odchod dnešní hlavy státu budou nemile překvapeni: většinou jde o příslušníky střední třídy, kteří si rozhodně nepředstavují, že demonstrují za radikální “utahování opasků”.

Jsou ale i horší možnosti. Brazílie se upíná k volbám v roce 2018, jež by mohly situaci stabilizovat. V těch znovu kandiduje dříve milovaný Lula, ale hrozí mu zatčení a vězení. Mnozí se obávají, že pokud padne on, brazilská chudina skutečně vyrazí do ulic. Další možnost je, že bude odvolán i Temer a země se propadne do politického chaosu. Mezitím se brazilská ekonomika ocitla ve volném pádu. A za tím vším možná i někdo organizuje blížící se olympijské hry v Rio de Janeiru…

Na pravděpodobnou rozloučenou s Dilmou Rousseff vybíráme jednu z nejkrásnějších skladeb brazilské bossa novy. Je to o zradě a odpuštění a brazilská nostalgie je v tomhle kousku se vším všudy, i když je zpěvačka z Portugalska a na klavír hraje Kubánec.

V Česku se ji podařilo řádně zdiskreditovat, ale ve světě solární energie začíná prožívat boom. Nejnovější vydání britského týdeníku The Economist věnovalo jejím nástupu hned dva texty, jeden z úvodníků a hlavní článek v rubrice Business.

Podstatou je skutečnost, že se cena solární energie v posledních několika letech prakticky zhroutila: solární panely, vyráběné téměř exkluzivně v Číně, se cenově propadly o 80 %. Celosvětově se vloni do rozvoje solární energetiky investovalo 161 miliard dolarů, což je prý dvakrát tolik, než tvořily investice do plynu a uhlí dohromady. Výroba elektřiny z paprsků slunce přitom přestává být koníčkem bohatých a přesouvá se tam, kam nejvíce patří - do rozvojových zemí v podnebných pásmech, kde slunce peče a mraků se nedostává.

Vloni rozvíjející se země poprvé přilákaly více investic než ty rozvinuté. Na solární energii stále více sází státy jako Chile, Čína nebo Jordánsko. V prosluněnějších zemích už není zapotřebí dotací: nejnovější sluneční elektrárna v Mexiku vyrábí elektřinu levněji než elektrárny spalující uhlí nebo plyn, v Indii má být solární energie levnější než “klasická” do roku 2020. “Je to dobrá zpráva prakticky pro každého, byť ropné společnosti by k tomu možná měly své výhrady,“ píše The Economist.

Hlavní článek pak začíná nadšenou reportáží z výstavby solární elektrárny v jordánské poušti, jejíž výkon se rovná zhruba jednomu ze čtyř bloků chvaletické elektrárny na uhlí. Jordánsko jako jedna z mála arabských zemí neobdařených ropou vynakládá na nákup potřebných surovin z nestabilního regionu 10% svého HDP. Slunce je tady v poušti řešením, které v podstatě a doslova spadlo z nebe.

Byť samozřejmě ani zjevně progresivně naladěný The Economist nelakuje vše na růžovo. Varuje před nedomyšlenými investicemi v odvětví, v němž panuje nefalšované nadšení. Především ale upozorňuje, že kromě výstavby solárních elektráren musí rozvíjející se země masivně budovat další energetickou infrastrukturu. “Nestálost slunečního záření zůstane problémem,” píše jinak nadšený týdeník. “Pokud ovšem bude cena za uchování energie i nadále klesat, možná kombinace baterií umístěných na zemi s “bateriemi” zářícími z oblohy se může stát neporazitelnou.”

V takovém případě se ovšem ocitáme v novém světě: množství sluneční energie, které dopadne na naši planetu za hodinu a čtvrt, by stačilo k pokrytí veškerých současných energetických nároků lidstva na rok.

“Georgetown University (Georgetownská univerzita) je nejstarší římskokatolická univerzita ve Spojených státech amerických se sídlem v Washingtonu D.C. Je známá jako elitní škola především díky výuce diplomacie, mezinárodních studií, politických a ekonomických věd na Fakultě zahraniční služby (School of Foreign Service), která patří k nejlepším na světě, a dále i ve výuce medicíny, práva a byznysu,” praví Wikipedie. Víkendový text v The New York Times dodává, že slovutná univerzita za dnešní existenci vděčí obchodování s otroky.

Univerzita byla v roce 1838 na pokraji bankrotu a po uši v dluzích. Její dva tehdejší prezidenti se rozhodli situaci řešit hromadným prodejem 272 otroků, kteří byli v majetku školy na jejích farmách v Marylandu. Prodej je popisován jako dramatická a tragická záležitost, při níž museli být otroci odtrhávaní od svých rodin a vlečeni na přistavené lodě násilím. Jezuité, kteří školu provozovali, také podvedli své nadřízené v Římě, jelikož slíbili, že otroci budou moci i nadále praktikovat svou katolickou víru, že nedojde k roztržení rodin a že utržené peníze (více než tři miliony dolarů v přepočtu na dnešní hodnotu) nepůjdou na úhradu dluhů.

Univerzita se dnes snaží hříchy odčinit. Sestavila výzkumný tým, který se snaží událost podrobně popsat a vystopovat potomky nešťastných černochů. Studenti si stávkou vloni na podzim vymohli, že jména obou prezidentů, kteří kšeft zorganizovali, byla vymazána z plaket na univerzitních budovách.

Několik potomků se skutečně podařilo nalézt. V reportáži vystupuje paní Maxime Crump, jež se teprve nyní ve svých 69 letech dozvěděla, jak se její předkové ocitli v Louisianě a kdo vlastně byl legendární prapradědeček Cornelius, o němž se v rodině vypráví nejasné legendy. Deník ženu, která sama proslula jako první černošská televizní hlasatelka ve zmíněném jižanském státě, vyfotografoval uprostřed třtinové plantáže, na níž byl malý Cornelius kdysi prodán.

Hledání pokračuje, hlavní otázka ale zní, zda je možné minulost odčinit. Univerzita uvažuje o oficiální omluvě, vybudování památníku nebo zavedení stipendií pro potomky otroků, jimž „vděčí“ za existenci. Maxime Crump na oficiální omluvy příliš nedá, stipendium pro děti potomků by uvítala -  stejně jako zvěčnění jména svého předka na zdech univerzity. Hlavní je pro ni prý ale seznámení s vlastními kořeny. “Její předkové, dříve amorfní a neviditelní, pro ni dostávají jasné obrysy. Říká, že jí to přináší radost,” píší reportéři. “Jsou pro mě každým dnem skutečnější a skutečnější,” vysvětluje žena cestou na katolický hřbitov, kde by měl být Cornelius pohřben. Hrob skutečně naleznou: Cornelius se dožil svobody i dlouhověkosti, zemřel v roce 1902.

Video: Ve snaze pochopit složité vědecké problémy se obvykle neobracíme na komiky, možná ale děláme chybu. Stephen Colbert si do pravidelného pořadu The Late Show pozval teoretického fyzika Briana Greenea a ten mu následujícím způsobem vysvětlil nedávný objev gravitačních vln.

Kulturní tip: Vzpomeň si.Od čtvrtka v kinech.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery