středa 27. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V Saúdské Arábii si konečně vzali k srdci univerzální radu T. G. Masaryka, který prohlásil, že země, která nevyužije polovinu svého potenciálu, bude o polovinu chudší. Zejména z ekonomických důvodů totiž ultrakonzervativní pouštní království proslulé mimořádnou ignorancí k základním právům žen konečně zrušilo jedno ze svých nejnesmyslnějších nařízení, jež bránilo ženám v řízení.

Zároveň jde o další zprávu o tom, že v muslimském světě - byť jde samozřejmě o značně nepřesné označení zahrnující velmi rozdílné země - v posledních měsících dochází k vcelku zásadním změnám týkajícím se žen. Mění se zákony týkající se rozvodů (v Indii zakázali tzv. trojitý talaq, tedy zvykové právo mužů rozvést se s manželkou pouze trojnásobným vyslovením zmíněného slova) i manželství (tuniské muslimky dostaly stejné právo jako tamní muži – provdat se za osobu nemuslimského vyznání). Díky vytrvalé práci feministických aktivistů a aktivistek i umělců se více mluví o dětských nevěstách i sexuálním násilí.

Reklama
Reklama

Problémů k řešení zůstává nicméně řada – od přístupu ke vzdělání či zdravotní péči po postavení před zákonem. V řadě zemí s převažující muslimskou populací kupříkladu stále platí zákony, podle nichž zůstává nepotrestán pachatel znásilnění, pokud si oběť následně vezme za žen. A konkrétně v Saúdské Arábii ženy mohou dělat jen málo rozhodnutí bez mužského příbuzného – nejprve otce, posléze manžela, ale často také syna. A to včetně banalit typu založení bankovního účtu.

https://www.youtube.com/watch?v=sowNSH_W2r0

Přesto lze změnu v Saúdské Arábii považovat za zcela přelomovou. Ukazuje totiž, že uměle udržovaná nerovnost mezi muži a ženami je nejen nespravedlivá, ale prostě ekonomicky nevýhodná. A také neudržitelná v globálním kontextu - kromě ekonomických důvodů zmiňuje královský výnos, který byl zveřejněn v úterý a začne platit od června příštího roku, také mezinárodní reputaci země, již zákony jako zákaz řízení dlouhodobě poškozovaly. Podle deníku The New York Times přežíval v saúdsko-arabské společnosti široký vějíř argumentů, proč by neměly ženy usednout za volant - a řada z nich mimochodem připomíná argumenty, jimiž se v minulosti bránilo ženám v možnosti volit, studovat či pracovat. Jistý klerik tvrdil, že řízení ženám poškozuje vaječníky, další varovali před kolapsem tradiční rodiny či promiskuitou, kterou to přinese, jiní měli obavy o soustředění a celkovou kondici mužských řidičů.

O změnu se snažila řada aktivistek, některé z nich za porušení zákazu dokonce skončily ve vězení. Týdeník The Economist přináší portrét jedné z nich. Manal af-Sharif strávila v roce 2011 ve vězení devět dní za projížďku městem Khobar, u níž ji natočila její přítelkyně. „Někdo musel jít příkladem, někdo musel ukázat, že to jde,“ říká na videu Economistu – během řízení.

Její příběh mimochodem ukazuje, jak problematický je argument, který brání příchodu muslimů do Evropy či Spojených států s poukazem na jejich nerovné a nespravedlivé zacházení s ženami. Coby zaměstnankyně ropné společnosti okusila svobodu a nezávislost spojenou s řízením během pobytu v Americe – a tuto zkušenost pak přenesla do své domoviny.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Magazín Wired přináší v obsáhlém textu portrét mimořádně zajímavé ženy, jejíž průlomové objevy pomáhají vyhledávat a trestat sexuální predátory zaměřené na děti. (V tomto textu se vyhneme pojmu pedofil, přestože Wired pojem hojně používá. Jak je ale známo z řady studií, zdaleka ne všichni lidé zneužívající děti jsou pedofilové.)

Sue Black působí jako profesorka antropologie na univerzitě ve skotském Dundee a před jedenácti lety stála u zrodu zcela nové metody identifikace pachatelů trestné činnosti. Šlo o případ dívky, která tvrdila, že ji v noci zneužívá její otec, a protože jí matka nevěřila, nainstalovala si v pokoji webovou kameru. Osmisekundové video, na němž je vidět čísi ruka, pak u soudu figurovalo jako důkaz obžaloby, že nočním predátorem skutečně byl dívčin otec (k jeho odsouzení nicméně nevedlo, protože dívce nakonec neuvěřila porota). Forenzní antropoložka byla – mimo jiné během práce s kosovskými oběťmi balkánských válek - zvyklá identifikovat těla z malých pozůstatků kůže či kostí a věděla, že strukturu žil má každý člověk jedinečnou. A to včetně jednobuněčných dvojčat.

Reklama
Reklama

Přestože ji při pohledu na záběry zneužití obcházela hrůza („Byla to jedna z nejděsivějších věcí, co jsem kdy viděla,“ řekla magazínu), pečlivě je nastudovala a následně našla shody mezi rukama na videu a rukama dívčina otce pořízené policí. Od té doby pomáhá policii v případech dětské pornografie a zneužívání dětí pravidelně. Na videích jsou totiž často k vidění právě ruce (či genitálie) pachatelů.

Pomohla k usvědčení řady odpudivých pachatelů, třeba Angličana jménem Richarda Huckle, jež během let 2006 až 2014 zneužil na dvě stovky dětí v Malajsii, kde se vydával za učitele angličtiny a filantropa. Jeho „produkce“ byla sdílena na trhu s dětskou pornografií. Kromě videí vyrobil také šedesátistránkový manuál, v němž radí, jak vybrat a „vychovat“ vhodnou oběť mezi dětmi z chudých a nefunkčních rodin. Huckle původně tvrdil, že na videích, která policie našla na jeho laptopu, není on, avšak tváří v tvář evidenci založené právě na porovnání rukou se doznal. Byl odsouzen k dvaadvaceti trestům doživotí.

Tým forenzních antropologů pod vedením profesorky Black pomáhá s třiceti až padesáti kauzami ročně, asistuje FBI, Interpolu či Europolu a postupně buduje databázi rukou; dnes je v ní více než tisíc „vzorků“. Podle Wired jde o fascinující přehlídku jizev, mateřských znamínek, poranění, specifických tvarů prstů. A také o nový nástroj pro boj s jednou z nejodpornějších druhů trestné činnosti.

https://www.youtube.com/watch?v=o2UgIMQ_lII

Reklama
Reklama