Proč jíst brouky a nemít sex

O filmech se dá přemýšlet z různých úhlů pohledu a web magazínu Time zvolil netradiční přístup – nechal lékařské experty posoudit, do jaké míry jsou filmové hity loňského roku relevantní v otázce zdraví. Není to vlastně až tak překvapivé.

Zkoumat, jak moc jsou zdravotní tvrzení založená na důkazech, je v módě; nedávno američtí lékaři takhle porovnávali dvě populární televizní show, které mimochodem nedopadly moc dobře. Loňský rok byl bohatý na filmy se zdravotní tématikou, dva z nich – životopisný příběh Stephena Hawkinga Teorie všeho a drama o nástupu Alzheimerovy choroby Still Alice - jsou nominované na Oscara.

Jak to tedy dopadlo? Film popisující Hawkingův život se vzácným degenerativním onemocněním, jež nese název amyotrofická laterální skleróza, dostal jedničku za skvěle zachycené příznaky nemoci i frustraci pacienta; pokulhává prý jen v zobrazení sdělování diagnózy lékaři. Příběh Alice dostal dvojku za to, že v něm demence postupuje nereálně rychle, diagnostika neodpovídá běžné praxi a většina postav reaguje na nemoc příliš vlažně.

Velmi dobře dopadly i další dva filmy – romantický Hvězdy nám nepřály o lásce dvou teenagerů s rakovinou a Obvious Child o neplánovaném těhotenství a interrupci mladé ženy. Závěr: filmařům se ve věcech zdraví dá věřit, mimo jiné i díky standardní účasti odborných poradců při psaní scénáře a natáčení.

Možná už jste to někde četli, ale některé věci je třeba připomínat: jezte brouky, nic lepšího pro sebe a tuhle planetu stejně udělat nemůžete. Poté, co globální výzvu ke konzumaci hmyzu vydalo loni v květnu OSN, přidává se nyní i internetový magazín Vox. Hmyzem se živí dvě miliardy lidí na planetě a svůj odpor prý brzy překoná i odtažitý Západ – mladá firma v Brooklynu už prodává tyčinky vyrobené ze cvrčků s borůvkovou, kakaovou a vanilkovou příchutí. Vědecký novinář Joseph Stronberg teď uvádí šest jasných důvodů, proč se do hmyzu pustit s chutí:

1. Je to ekologičtější, protože chov cvrčků zatěžuje životní prostředí mnohem méně než drůbeží nebo prasečí farmy
2. Je to výživné, hmyz má stejně vysoký obsah proteinů jako běžně konzumovaní savci a navrch spoustu minerálů
3. Hmyz podle vědců pravděpodobně necítí bolest, takže porážku přijímá s větším klidem
4. Pocit nevolnosti, který pravděpodobně cítíte, se dá překonat, ostatně cvrčci mají vývojově blízko ke krevetám
5. Hmyz má jemnou chuť, nic výrazného - připomíná trochu tofu
6. Stejně už hmyz jíme, protože ve zpracovaném jídle je ho spousta

Magazín Wired se věnuje stále populárnějšímu tématu asexuality. Jde o celkem mladý fenomén, o němž se mluví až od nového tisíciletí. Lidé, kteří necítí potřebu sexuálního kontaktu, si stěžují, že zažívají výsměch a nepochopení okolí. Touží, aby jejich přístup k intimnímu životu byl považován za sexuální identitu, a nikoli patologii.

Výzkumů je zatím jen málo, ale ty první naznačují, že asexualita nesouvisí s poruchou produkce hormonů. Mezi asexuály se vyskytuje vyšší procento lidí s psychickými problémy, což může být ovšem stejně tak důsledek jako příčina jejich nezájmu o intimní život.

Reportér Wired navštívil komunitní univerzitní centrum, v němž se lidé bez zájmu o sex potkávají, a zjistil, že pole sexuálních orientací se dále rozrůzňuje a různých subidentit přibývá. Tři mladí studenti, které zpovídal, se charakterizovali jako heteroromantický demisexuál, aromantický asexuál a panromantický šedo-asexuál. Je zjevné, že hledání sebe sama v 21. století není jednoduchá věc.

Úzkost je jedním z velkých strašáků západního velkoměstského života a také jedním z důvodů rostoucí spotřeby psychofarmak, o níž jsme v Respektu nedávno psali. Jde o emoci, kterou nezažíváme rádi a máme tendenci se z ní co nejrychleji dostat. Profesor Washingtonské univerzity v St. Louis Charlie Kurth se na téma v eseji v magazínu Aeon pokusil podívat jinak.

Chápe úzkost nikoli jako nežádoucí patologii, ale coby diskomfort, který nás nutí situace eticky promýšlet. Má na mysli zejména morální úzkost, pocity obav, které se objevují, máme-li před sebou nelehké dilema a bojíme se, zda se zachováme eticky. Jejich nedoceněná hodnota je podle něj v tom, že zvyšují energii investovanou do hledání správných rozhodnutí.

Jeho esej je osvěžující, i když místy trochu zjednodušující. Pro některé typy úzkosti platí, jinde Kurthova základní myšlenka trochu skřípe. Nicméně v jednom ohledu připomíná autor důležitou věc - emoce nejsou v našem životě proto, abychom se jich snažili rychle zbavit. Vždycky nesou nějaký vzkaz a je dobré se snažit ho přečíst.

 Oliver Sacks umírá na rakovinu, má metastázy ve dvou třetinách jater. Slavný neurolog a popularizátor medicíny to sám oznámil v pátek ráno v dojemném článku, který otiskly The New York Times. Za svůj život napsal dvanáct knih, třináctou bude jeho autobiografie, která vyjde na jaře. Řada knih se stala bestsellerem a těší se značné oblibě i u nás – Muž, který si pletl manželku s kloboukem, Antropoložka na Marsu nebo Noha, na které si stojím. Sacks dokázal ve čtenářích vyvolat fascinaci neurologií ještě v době, která nebyla mozkem tak zaujatá jako ta dnešní.

Umí skvěle psát, zároveň vždy zůstával věcný a střízlivý. I v aktuálním oznámení své blížící se smrti: „Cítím najednou soustředění a jasnou perspektivu. Nezbývá žádný čas pro nepodstatné věci. Musím se soustředit na sebe, svou práci a přátele. Nebudu se už dívat na zprávy každou noc. Nebudu věnovat pozornost politice nebo sporům o globální oteplování. A není to ode mě lhostejnost, ale odloučení. Pořád mi hluboce záleží na blízkém Východě, globálním oteplování, rostoucí nerovnosti – ale tyhle věci už nejsou moje starost, náleží budoucnosti. Raduji se, když potkávám talentované mladé lidi – jako byl ten, který mi dělal biopsii a diagnostikoval metastázy. Cítím, že budoucnost je v dobrých rukách.“

Video: Podívejte se, jak Oliver Sacks před pěti lety na TED Talks mluvil o fenoménu halucinací:

Kulturní tip: Boris Vian: The Jazzy Life. ČT art, sobota 21. února, 20:20. Ač Boris Vian zemřel v devětatřiceti letech na zástavu srdce, stihl toho hodně. Byl prozaik, novinář, hudební skladatel, dramatik, herec, malíř, trumpetista, kritik, překladatel, scenárista a člen Collegia Pataphysicum -  tedy společností bojující satirou proti hlouposti a inspirované dílkem Alfreda Jarryho Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika. O tom všem je 60minutový dokument z roku 2003.