0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Denní menu22. 4. 20168 minut

Proč je těžké na Facebooku truchlit za Prince

VW není v pohodě • Třikrát Prince • Čína pozorná • Kdy se svěřit • Hezké jméno • Hezká ústava

Prince • Autor: Profimedia, Uppa entertainment

Pokud se někomu zdálo, že skandál koncernu Volkswagen (do nějž patří i česká Škoda) se softwarem naprogramovaným k podvádění při emisních zkouškách utichl, respektive utichá, pak nemá pravdu. Trvá dál, roste, pouze méně bombasticky a už mimo pozornost světového tisku.

Připomeňme, že loni v září vyšlo najevo, že firma VW u některých svých naftových motorů naučila palubní počítač poznat, že jsou k němu připojena měřící zařízení, a dočasně snížit emise oxidu dusíku. Motor tak měl v běžném provozu menší spotřebu, vyšší výkon - a také více špinil vzduch, ale na to se při zkouškách nepřišlo.

Reklama
Autor: Globe Media /  Reuters
Autor: Globe Media / Reuters

Jádro problémů koncernu je ve Spojených státech, kde jsou na dusík tradičně citliví, zatímco Evropané jsou víc nervózní z oxidů uhlíku. Tam také VW nově nabízí svým zákazníkům odkup šidících vozů. Má jít zhruba o půl milionu aut. Sečteme-li jejich cenu a ještě slíbený bonus za nepohodlí, dojdeme k opravdu vysoké částce.

A to může být jen začátek. VW prodal za posledních osm let 11 milionů vozů s nezákonným softwarem. Odkup není jediná možnost, jsou tu i další a spojuje je jediné: všechno to bude hrozně drahé. A k tomu žaloby.

Pokuty ze zákaznických žalob mohou dosáhnout až dvaceti miliard dolarů;  trestní stíhání a další finanční postihy mohou přijít záhy, protože VW porušil zákon o ochraně ovzduší a také reklamní zákon, neboť zákazníkům lhal. Prodeje jsou nižší, především v USA o zhruba patnáct procent. Evropané jsou přece jen víc v klidu a svým Němcům věří, dusík nedusík.

Banka Credit Suisse odhaduje, že v průběhu následujících mnoha let tahle avantýra bude VW stát 86 miliard dolarů. To je v přepočtu zhruba jeden roční příjem našeho státu. Ovšem v jiném měřítku je to také jen třetina ročního příjmu Volkswagenu za rok 2014.

https://www.youtube.com/watch?v=1Lmq6RDn5O8

Včera zemřelého Prince uctíme několika postřehy. Za prvé to byl muzikant s těmi nejbláznivějšími a nejbáječnějšími kytarami v dějinách popu, myslí si server Quartz. Je třeba dát mu za pravdu. Prince měl styl, ať šlo o úplně šílené fialové tvary nebo starou dobrou fenderovou klasiku.

Prince byl prý navíc i pionýrem úsporného textovkového psaní, které už dnes, v době mobilních komunikačních aplikací dává trochu menší smysl. Ale když stála SMS pět korun, každé písmenko jste si dvakrát rozmysleli. Článek je zde, po přečtení můžete napsat, jestli U do think so 2.

A za třetí: Prince ze záhrobí komplikuje dnes tak oblíbenou sociálně síťovou tryznu, kdy truchlící sdílejí odkaz na Spotify nebo na YouTube a k tomu se připíše cosi jako “léto 1999” nebo “R.I.P.” nebo cokoliv jiného. Je to pohodlné, sebedojetí se dostaví rychle a bez většího úsilí i komplikací. Kvůli posedlosti kontrolou nad svým dílem totiž Prince najdeme na internetu vlastně překvapivě málo. Takže jak píše Dan Kois na serveru Slate, lidé sedí u počítače a píšou své vlastní vzpomínky na slavného zpěváka. Jinými slovy - opravdu truchlí.

Číňané, bděte! vyzývá své občany čínská vláda. A tak vydala při příležitosti Dne národní bezpečnost komiks, kde okouzlující Anglosas David vytáhne z nic netušící úřednice Li státní tajemství. Naštěstí Davida zatknou dva bdělejší policisté, takže dobré. Druhý díl, kde tři dny v kuse bdícího, nikoliv už bdělého Davida vyslýchají, vláda zatím nevydala.

Na druhou stranu: cizí špionáž je samozřejmě riziko a Středoevropané (i Češi) by o tom měli vědět své. Do jaké míry dělá komiks ze svých občanů idioty, je druhá otázka. Spíš je nefér, že za husu je tu úřednice. Když se podíváme na zjištění z Panama Papers, většina hříšníků, kteří moc nedbají o dobro vlasti, jsou čínští muži. Opravdu by tihle lidé dokázali - náchylní k okrádání státu a životu na hraně, jak víme - odolat svodům nějaké, řekněme, Samanthy? A kdy nějaká krásná Anglosaska svede tajemníka KSČ?!

Zde je zpověď člověka, který stál před dost častým dilematem nemocných lidí - respektive lidí trpících nemocí, jež postupuje pomalu, plíživě a není na první pohled zjevná. Alzheimer, Parkinson, roztroušená skleróza. Má to říct svému okolí, své rodině, svým kolegům a nechat je žít v nejdéle v nevědomosti? Nebo se svěřit hned na začátku, i když nemoc nemusí být ještě znát?

Julianne Mooreová ve filmu Still Alice jako žena, jež onemocní Alzheimerem • Autor: Sony Pictures Classics
Julianne Mooreová ve filmu Still Alice jako žena, jež onemocní Alzheimerem • Autor: Sony Pictures Classics

Autor textu Geoff Hill zvolil variantu mlčet, zhruba jako třetina podobně nemocných lidí. A jak sám říká - byla to chyba. Člověk se velmi snadno chytí do vlastní pasti, kterou si dlouho není ochotný připustit. Nemoci postupují, postupně mění nás a naše chování. Máme pocit, že všechno máme ještě pod kontrolou, hlídáme se, nikdo si ničeho nevšímá. To je samozřejmě zhoubné. “Nechtěl jsem, aby si lidé všimli, že je něco v nepořádku, a tak jsem se s nimi nepouštěl do kontaktu, když jsem nemusel,” líčí Hill nenápadnou proměnu ze společenského muže v podivína.

Co nevidíme my, zaznamená však naše okolí, protože nás vidí z odstupu. Nemoc se projevuje, nevysvětlitelnou změnu ještě umocňuje podivného chování nemocného - a to devastuje mezilidské vztahy. Nemocný není divný, odtažitý, nepřestal se o své děti zajímat a svého partnera milovat. On je jen nemocný.

“Kdybych svému okolí řekl o své nemoci hned na začátku, ušetřili bychom si všichni několik pokažených let,” píše Hill. Boj s degenerativními nemocemi nejde vyhrát, ale jde ho hrát se ctí, abychom se drželi válečného slovníku. A nikdy to není snazší, než s blízkými lidmi na vaší straně.

Zeptat se lidí, co by chtěli, je skvělý nápad, který ovšem zpravidla dopadne všelijak. Britský výzkumný ústav požádal veřejnost, aby vybrala jméno pro zbrusu nový ledoborec, který už vbrzku rozšíří naše vědomosti o polárních oblastech. Co mohlo vyhrát jiného než Boaty McBoatface - takže něco jako “Loděnka Loďáková”.

Ústav říká, že tohle jméno vědeckému výzkumu těžko pomůže, spíš ho zbrzdí a je to směšné. Bude tak nejspíš nahrazeno něčím přijatelnějším. Zvědavost, Hrdost, Pochodeň či tak. Ale to je špatně, namítá mnoho lidí. Když už se ptáte lidí a výběr není zločinný, ale prostě jen legrační, anebo - dle vkusu – naopak stupidní, respektujte jejich volbu.

Jisté otrávení vědců pochopit lze. Humor na sociálních sítích, kde všechno je především LOLec a je třeba trollit, má přece jen omezený limit zábavnosti. Myslí si tedy alespoň autor menu). Na druhou stranu, Boaty McBoatface je vlastně půvabné jméno. Možná, že to hlasující mysleli smrtelně vážně. Ale asi ne ten, kdo jméno navrhl jako první. Už se omluvil.

Eskapádu s britskou lodí by měli pozorně sledovat v Mexico City. Tam jsou totiž ještě ambicióznější. Vyzývají své občany, aby spolu crowdsourcingově navrhli novou ústavu města. Mexiko City si totiž po dlouhém snažení vymohlo značnou autonomii na zbytku země a nyní si musí sepsat základní zákon.

A je to vlastně fascinující idea. Starosta sestavil zvláštní ústavodárnou komisi. A návrh kteréhokoliv občana na k tomu speciálně určené stránce, který získá alespoň 5000 podpisů, musí komise projednat. Autor návrhu, který získá 10000 podpisů, má i právo na setkání s členy komise. A autor návrhu s 50000 podpisy má právo setkat se a probrat své nápady s celou komisí.

Je to nebanální a promyšlené - pro lidi bez přístupu k internetu je k dispozici 300 veřejných internetových kiosků. Je to vpravdě demokratické, a přitom je dobrý nápad, že komise není nucena populární návrhy přijímat, nýbrž jen je brát v potaz.

Zatím nejpopulárnější návrh zní, ať jsou zastupitelé placení od hodin, kdy opravdu pracují, a ne stálým platem, protože stejně jen spí nebo si hrají na tabletu. 3500 podpisů. Ale je to trochu nespravedlivé, protože projekt je jen na začátku.

Dinosauři začali vymírat už dávno předtím, než přilétl osudový asteroid, zjistili vědci. Ale je to komplikovanější. Jiná studie zase říká, že vymírali ti známí - masožraví dravci, dlouhokrcí býložravci, naopak jiné druhy (především takzvaní “kachnozobí” dinosauři) začali vzkvétat. Osud tyranosaura tedy asteroid jen zpečetil, ale třeba takový herrerasaurus tady mohl klidně žít s námi, nebýt toho proklatého vesmírného kamene.

Video: Dnešní videokoutek se bude krýt s fotbalovým. Italský klub AC Milán se rozhodl pomoci svému sponzorovi, výrobci kosmetiky, takže herci oblečeni v týmových dresech ACM předvedli novozélandský bojový tanec haka, kterým je proslavený tamní rugbyový tým. Autora menu baví fotbal nepoměrně víc než rugby, ale tohle… tohle se prostě tak nějak nepovedlo.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].