Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Společnost

Příčinou depresí je práce bez hlubšího smyslu a spoluodpovědnosti

Autor: Profimedia, Alamy
Autor: Profimedia, Alamy

„Bylo to jako chemický polibek,“ popisuje švýcarsko-britský novinář Johann Hari okamžik, kdy poprvé ještě jako teenager polkl tabletu antidepresiv. Okamžitě pocítil úlevu, ovšem po několika měsících se jeho bolest opět vrátila. Následovalo zvýšení dávky z 20 miligramů účinné látky na 30 miligramů. A pak ještě, dokud se nedostal na 80 mg, kde setrval po několik let, aniž se však depresí zcela zbavil. Začal se ptát sám sebe: Jak je možné, že mám stále deprese, i když dělám naprosto vše, co mi lékaři radí? Zjistili mi nižší hladinu serotoninu v mozku, zvyšují mi ji – ale já se přesto stále cítím mizerně.“

Tahle otázka odstartovala pátraní, které Hari popisuje ve své čerstvé knize Lost Connections: Uncovering the Real Causes of Depression – and the Unexpected Solutions. Výňatek z ní přináší deník The Guardian. Hari poukazuje na prudce rostoucí spotřebu antidepresiv v západním světě – v Británii se za posledních deset let polykají v dvojnásobném množství, každý jedenáctý člověk tu bere prášky, aby se srovnal se svými pocity. Podle Hariho to nemůže souviset jen chemickou nerovnováhou v mozku, to by byla zvláštní epidemie - musí to mít spojitost s celkovým stylem života, který vedeme.

Novinář procestoval celý svět, hovořil s předními vědci, ale také s lidmi, které překonali depresi nečekanými způsoby – od Amišů v Indianě po obyvatele brazilského města, kde zakázali reklamu. Hari si všímá nejen toho, jak farmaceutický průmysl manipuloval s daty, aby výsledky léčby pomocí antidepresiv působily úspěšněji, než tomu ve skutečnosti bylo. Popisuje také to, že lidé mají jisté psychologické potřeby – pocit, že někam patří, že jsou v něčem dobří a že jejich budoucnost je jakžtakž zajištěná. Tyto potřeby se ale na Západě nedaří naplnit – proto lidé propadají depresím a úzkostem. A týká se to především práce.

Gallupův ústav provedl v letech 2011 až 2012 zevrubný výzkum týkající se práce, z nějž vyplynulo, že 87 procent lidí není ve svém zaměstnání spokojeno. Další výzkum zase přinesl překvapivý výsledek, že vyšší hladiny stresu v práci nemají pracovníci na vedoucích pozicích, kde by člověk čekal vyšší tlak a odpovědnost, ale naopak ti na místech podřízených, kteří nemají práci pod kontrolou a mají omezený vliv na to, co budou dělat. Právě práce bez hlubšího smyslu a spoluodpovědnosti je jeden ze zásadních faktorů pro zvýšenou úzkost, nespokojenost a depresi.

Hari to ilustruje na půvabném příkladu. Skupinka lidí z baltimorského obchodu a opravny kol byla dlouhou dobu nespokojená s podmínkami na pracovišti. Pouze poslouchali nařízení svého šéfa. Když to bylo už neúnosné, rozhodli se založit si vlastní podnik Baltimore Bicycle Works – ovšem s tím, že firmičku budou řídit demokraticky. Všechna rozhodnutí se budou řešit kolektivně a sdílet se budou ty nejpodřadnější i nejlepší činnosti. Individuální práce se příliš nezměnila, opravovali kola předtím a opravují je i nyní, ale ve firmě vládne mnohem lepší atmosféra bez úzkosti, frustrace a ponižování, k němuž obvykle svádí vertikální struktura.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].