pondělí 16. 7. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V neděli uteklo deset let od okamžiku, kdy se americký dolar dostal na nejhlubší dno. Kurz spadl pod 63 eurocentů za jeden dolar: nikdy předtím ani potom nebyl horší. Důvodem propadu byly obavy o zdraví amerického finančního sektoru, které se brzy ukázaly jako oprávněné. Na jaře 2008 padla banka Bear Stearns a v září potíže vyvrcholily krachem Lehman Brothers, jenž následně vedl ke globální finanční krizi.

Kurz dolaru se obvykle vyjadřuje převráceným číslem, tedy kolik dolarů je třeba zaplatit za jedno euro. Intuitivně mají lidé oslabování měny spojeno spíš s tím, že číslo vyjadřující kurz by mělo klesat, ale v tomto pojetí je to naopak – čím slabší dolar, tím víc dolarů je třeba za cizí měnu platit, a číslo tedy naopak roste. Podobně jako když koruna oslabí třeba z 25 na 27 korun.

Reklama
Reklama

Ze zprávy CNN z 15. července 2008 lze vyčíst, že kurz tehdy oslabil až na 1,6038 dolaru za euro. Titulek, že dolar spadl na nové minimum, platí dodnes – americká měna už na tom od té doby nikdy hůř nebyla.

Dnes stojí jedno euro kolem 1,17 dolaru, což je z historického pohledu zhruba průměr. Výkyv na opačnou stranu přišel naposledy předloni na Vánoce krátce po zvolení Donalda Trumpa, kdy dolar posílil a kurz k euru se vyrovnal skoro na úroveň jedna ku jedné (přesně 1,0364 dolaru za euro). Bývaly doby, kdy byl dolar ještě pevnější. V listopadu 2000, na vrcholu internetové bubliny, kdy se na americkou burzu stahoval kapitál z celého světa, kurz americké měny posílil až na 0,8252 dolaru za euro (euro už tou dobou existovalo, byť jen jako virtuální měna).

Nový obrázek

Rekord, kdy byl dolar vůbec nejsilnější, padl v roce 1985, kdy Spojené státy bojovaly proti jevu jménem stagflace (propad výkonu ekonomiky kombinovaný s růstem cen) zvýšením úrokových sazeb až na devět procent - což zvedlo atraktivitu měny a přilákalo do USA kapitál zvenčí. Kdyby tehdy už existovalo euro, stálo by jen 0,6228 dolaru.

Donald Trump letos v lednu v Davosu překvapil svéráznou prognózou, podle které se Spojeným státům vede tak úžasně, že dolar bude dál posilovat. A že i on jako prezident by si přál, aby dolar byl silný. Lze těžko uhodnout, zda šlo o seriózní ekonomickou úvahu, nebo jen o politický komentář, kterým chtěl domácím publikum ujistit, že plnění slibu udělat Ameriku opět silnou pokračuje bez problémů.

Trump tehdy otočil na hlavu den staré vystoupení svého ministra financí Stevena Mnuchina, který v souladu s ekonomickými učebnicemi prohlásil, že pro USA by bylo výhodnější mít naopak slabší dolar. Vývozcům se při oslabení měny lépe vyváží a Trumpova administrativa by se tak mohla snáze dopracovat k tomu, co si vytkla za svůj další cíl, tedy podpořit ochabující průmysl a snížit převis dovozů nad vývozy.

Z hlediska ekonomické teorie je sice konzistentnější to, co říkal Mnuchin, ale dolar poslouchá spíš Trumpa. Loni oslaboval, letos naopak posiluje. Jedním z důvodů je to, co s Trumpem nemá moc společného, a sice politika nezávislé centrální banky, která už v USA ukončila dekádu tištění peněz a začala i zvedat úrokové sazby.

To se zatím v eurozóně nekoná, a tak má dolar oproti euru výhodu v tom, že investorům dává větší výnos. To se po normalizaci měnové politiky v eurozóně (třeba v Česku už sazby také rostou) mělo změnit. Jenže co bude s kurzy měn dál, nyní nikdo netuší – mimo jiné kvůli eskalaci obchodních sporů a zavádění nových cel, které mohou být nyní, deset let po začátku velké finanční krize, předehrou k něčemu podobnému.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

 

Shůzka Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem dostala v pátek, tři dny před svým konáním, nečekanou zápletku. Americké ministerstvo spravedlnosti oficiálně obvinilo 12 Rusů, kteří podle dokumentu měli před volbami 2016 podíl na hackerských útocích na štáb Demokratické strany.

Reklama
Reklama

Jde o nejdetailnější obvinění, jaké v případu ruského vměšování do amerických voleb zatím padlo. Dokument je výsledkem pátrání, které od loňského května vede zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller a je věnováno právě tomu, jakou Rusko před volbami hrálo.

„Od falešných mailů rozeslaných s cílem získat přístup k pracovníkům Demokratické strany přes praní špinavých peněz až po pokusy nabourat se do státní volební komise. Žaloba vykresluje úpornou a rozsáhlou snahu nejvyšších ruských vojenských zpravodajských služeb sabotovat kampaň Trumpovy soupeřky Hillary Clinton,“ píší o výsledku Muellerova vyšetřování New York Times.

Trump dosud celé vyšetřování soustavně odmítal jako „hon na čarodějnice“, za kterým stojí jeho političtí odpůrci, kteří se jen snaží najít ex post výmluvu, proč Hillary Clinton prohrála. Naposledy ještě v pondělí po cestě do Helsinek na setkání s Vladimirem Putinem si na Twitteru postěžoval, že kvůli „bláznovství a hlouposti USA a nyní kvůli zmanipulovanému honu na čarodějnice“ nebyly vztahy s Ruskem nikdy horší než nyní.

https://twitter.com/realDonaldTrump/status/1018738368753078273

Za Putinem tedy americký prezident jel v kuriózní situaci, kdy aparát jeho země Rusy obviňuje z nevídaných věcí, ale Trump se od těchto zjištění distancuje a po celou dobu staví spíše za tu verzi, kterou uslyší od Putina – tedy že Rusko samozřejmě v ničem nemělo prsty.

Trump už minulý týden v Británii před cestou do Helsinek upozornil, že se Putina samozřejmě na angažmá 12 obviněných Rusů zeptá, ale že by bylo pošetilé od toho něco čekat. „Samozřejmě to vytáhnu. Ale nemyslím si, že přijde něco jako Jejda, udělal jsem to, dostal's mě,“ poznamenal Trump v pátek na tiskové konferenci v Británii. A dodal ujištění, že nepřijde nic a la Perry Mason – s odkazem na legendární televizní postavu amerického právníka proslulého tím, že obviněné vždy přiměl k doznání.