pátek 4. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

„Někdy mi pozdě v noci mi volával odněkud ze svých cest. Z města duchů v Texasu, z odpočívadla u Pittsburghu nebo ze Santa Fe, kde právě zaparkoval a poslouchal, jak vyjí kojoti." Těmito slovy začíná vzpomínkový dopis zpěvačky Patti Smith adresovaný dlouholetému příteli Samu Shepardovi. Jeden z nejvýznamnějších dramatiků své generace, kterému kritici přezdívali renesanční kovboj, zemřel v pondělí ve svém domě v Kentucky.

České nekrology připomínají zejména jeho účast v mnoha filmech a nominaci na Oscara za roli ve snímku Správná posádka. Už podle reakcí nejvýznamnějších postav světového divadla i osobností Hollywoodu je ale zřejmé, jak všestrannou a pro americkou kulturu podstatnou osobností Shepard byl. Ve svých divadelních hrách odkrýval temné stránky rodinného života na americkém Západě - sám prožil dětství na farmě v rozpadající se rodině a složitým vztahem k alkoholickému otci - a svým autorským přístupem přinesl nový pohled na skryté problémy společnosti. Právě o tom svědčí ocenění Pulitzerovou cenou za drama Pohřbené dítě z roku 1979, ve kterém spojuje tradici amerického realismu s mytickými archetypy antických her.

Reklama
Reklama

O Shepardovi lze bez nadsázky říct, že splňoval definici renesančního umělce. Kromě 44 divadelních her psal básně, povídky, figuroval i jako úspěšný scenárista – je třeba autorem scénáře k filmu Zabriskie Point Michaela Antonioniho. V osmdesátých letech se čtenář Prousta prosadil jako herec, předtím se významně se zapsal do historie hudby jako bubeník v country-rockové skupině Holy Modal Rounders (jejich skladba zazněla i v Bezstarostné jízdě) a coby spolupracovník Boba Dylana.

„Sam byl rád na cestě," popisuje ho Patti Smith v osobní vzpomínce, kterou zveřejnil New Yorker. „Rád se sbalil a prostě jen tak odjel někam na Západ. Rád se dostával do situace, která ho přivedla někam, kde třeba vůbec nechtěl být, ale ve které do sebe mohl nasávat všechno to neznámé." Zpěvačka se se Shepardem poprvé potkala na začátku sedmdesátých let. Jak popisuje ve své knize Just Kids, poprvé se viděli, když Shepard bubnoval ve zmíněné skupině Holy Modal Rounders. V té době neměla tušení, že je renomovaný divadelní autor, nicméně už nedlouho poté se z nich stali důvěrní přátelé a spolupracovníci. Vytvořili společně divadelní hru Cowboy Mouth a byl to právě Shepard, který ji povzbudil, aby svoji poezii zhudebnila.

https://www.youtube.com/watch?v=_vmvmxpDp-Q

„Jednoho dne se spontánním cestováním přestal. Od té doby jsem ho navštěvovala, pořád jsme něco četli a bavili se, ale většinou jsme pracovali. Pracně jsme se snažili dokončit jeho poslední rukopis. Sam se stále snažil najít v sobě energii, se kterou vždy čelil výzvám, jež mu osud naservíroval. Jeho ruka s vytetovaným půlměsícem mezi palcem a ukazováčkem odpočívala na stole. Byl to suvenýr z našich mladých let," popisuje Smith poslední návštěvy na Shepardově farmě v Kentucky.

Zpěvačka a básnířka v osobním dopisu vzpomíná i na momenty, které pro ni vystihovaly jeho komplikovanou osobnost. Na procházku v Dublinu, při které z hlavy citoval dlouhé pasáže z knih Samuela Becketta, na to, jak jí posílal dopisy z Bolívie, kde právě natáčel western Blackthorn, nebo jak ji slíbil, že ji ukáže americký jihozápad. Kvůli nemoci ALS (amyotrofická laterální skleróza) už ale tento slib nesplnil.

V poslední pasáži si zpěvačka představuje okamžik jeho odchodu a to, jak se s ním loučí rodina -  a následně pak líčí, jak se o smrti svého přítele dozvěděla, když byla ve švýcarském Lucernu. „Viděla jsem samu sebe, jak sedím u jeho kuchyňského stolu a sahám po jeho potetované dlani," představuje si Smith, že stojí na jeho farmě v Kentucky. Dopis zakončuje snem o koních, se kterým se jí Shepard svěřil – a doufal prý, že nikdy neskončí. „Mířila jsem k francouzským hranicím, na černé obloze zářil půlměsíc. A já se loučila s kamarádem, volala jsem ho uprostřed temné noci," loučí se básnířka s přítelem.

https://www.youtube.com/watch?v=V4LftqJUz2M

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Kdo má pocit, že Donald Trump má až příliš vřelý vztah k putinovskému Rusku, toho muselo v jeho podezření utvrdit vyjádření amerického prezidenta k podpisu nového zákona, jenž rozšiřuje americké sankce proti Rusku. Chladný přístup se dal očekávat, nicméně prezident spolu s podpisem zákona zpochybnil dokonce jeho ústavnost. Mírněji pak dodal: „Tím, že tento zákon limituje možnosti exekutivy, ztěžuje Spojeným státům vyjednávat dobré dohody pro americké občany a povede ke sblížení Číny, Ruska a Severní Koreje.“

Zákon prý podepsal v zájmu národní jednoty, nicméně neopomenul připomenout, že „on vybudoval opravdu velké firmy v hodnotě miliónů dolarů“ a „umí dělat mnohem lepší zahraniční obchody než Kongres“. O den později pak na svém účtu na Twitteru obvinil Kongres ze špatných vztahů s Ruskem.

Reklama
Reklama

Trump neměl příliš na výběr, musel zákon podepsat. Jelikož návrh získal v Senátu 98 hlasů pro a pouze 2 proti a v Sněmovně reprezentantů 419 pro a 3 proti, Prezidentské veto by v tomto případě bylo k ničemu. Kongres by ho snadno přehlasoval.  Nové sankce proti Rusku rozšiřují opatření Obamovy administrativy a trestají Kreml za jeho snahu - prezidentem Trumpem neustále zpochybňovanou - zmanipulovat loňské americké prezidentské volby.

The New York Times píší, že opatření odráží hlubokou skepsi, kterou kongresmani napříč politickým spektrem chovají vůči Trumpovu přátelskému přístupu k prezidentu Putinovi.  Chtějí zabránit tomu, aby Trump nechal Kremlu projít anexi Krymu, intervenci na Ukrajině i vměšování do voleb. Sankce jsou zaměřené především na prezidenta Putina a jeho kruh blízkých, soustředí se také na ropný a těžební průmysl Ruska.

Senátoři jsou výrokem o protiústavnosti poněkud zmateni, nicméně hlavní podle nich je, že prezident zákon podepsal. Experti na ústavní právo se shodují, že nový zákon o sankcích dává Kongresu právoplatnou možnost kontrolovat exekutivu. Ta mu náleží i v případech týkajících se národní bezpečnosti, přestože to prezident zpochybňuje.

Ovšem Trump může mít aspoň z části pravdu, když se rozčiluje, že přišel o část výkonné moci, píše David Ignatius ve svém komentáři: „Kdyby se jednalo o kteréhokoli jiného prezidenta a jiného protivníka než Rusko, možná by Trumpův výrok získal větší podporu“.

Na ruské straně nový zákon vyvolat očekávatelné negativní reakce. Premiér Dmitrij Medveděv na svém účtu na Facebooku napsal, že nový zákon je počátkem „plnohodnotné obchodní války“ a že „naděje na zlepšení vztahů s novou americkou administrativou jsou u konce“. Ve stejném příspěvku prezidenta Trumpa, že se nechal zahanbit a „impotentně“ předal výkonné pravomoci Kongresu. Mluvčí Kremlu ve čtvrtek na tiskové konferenci varoval, že „nikdo by neměl pochybovat, že Rusko bude chránit a bránit své zájmy“ a současně označil sankce za „krátkozraké a beznadějné“.

Putin již před tím oznámil, že tamní americká ambasáda musí do 1. září snížit počet zaměstnanců o 755 lidí. Americká vláda zatím neoznámila, o jaké pozice se bude jednat, ale budou nejspíše propouštět ruské občany pracující na ambasádě. Mnozí to přirovnávají až ke studené válce, ale Daniel Treisman, profesor politologie na UCLA, říká, že k tomu má situace ještě daleko.

Sankce však vskutku přicházejí ve velmi nevhodný čas. Blíží se volby plánované na rok 2018, a Putin proto doufal ve zlepšení ekonomické situace i vztahů s USA. Nicméně přijatý zákon mu tuto snahu značně ztíží, a ruský prezident tak postupně ztrácí víru, že si touto cestou domácí pozici napraví, dodává Treisman.