pátek 27. 10. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Americký prezident Donald Trump zveřejnil několik tisíc dokumentů vztahujících se k atentátu na jeho předchůdce Johna F. Kennedyho -  což je mezi globálními konspirátory jeden z nejoblíbenějších zločinů celých dějin. Jde vlastně o dozveřejnění. Valná část dokumentů z celé sbírky je dostupná od konce 90. let, Trump zpřístupnil veřejnosti poslední zhruba desetinu. Existují však ještě asi tisícovka dokumentů, které zůstávají tajné.  Podle amerických médií Trump ustoupil tlaku CIA i FBI. O zablokování části dokumentů rozhodl na poslední chvíli - kvůli obavám o národní bezpečnost.

tento zbytek dokumentů bude podle Bílého domu uvolněn postupně, nejpozději do 26. dubna 2018. Teď bude následovat přezkoumání, na jehož konci by měly být dokumenty utajené jen ve výjimečných případech. Zbylé spisy jsou z velké většiny výsledky vyšetřování z pozdější doby, konkrétně ze 70. a 90. let. Utajovány jsou hlavně kvůli ochraně zdrojů. „Rozhodně tam jsou složky týkající se zdrojů a metod, které tyto úřady žádají ponechat v utajení,“ cituje agentura AP představitele americké Národní bezpečnostní agentury NSA.

Reklama
Reklama

Každopádně kdo čeká převratný objev a odpovědi na otázky, kdo „vedl“ ruku vraha Leeho Harveyho Oswalda, bude zklamaný.  Žádnou z teorií odtajněné dokumenty nevyvrátí, ale ani nepotvrdí, předpovídají odborníci podle AP. A další znalci skepticky dodávají, že ani utajovaný zbytek zřejmě neobjasní, kdo byl v pozadí atentátu.

https://www.youtube.com/watch?v=k_vnSKdha18

Nicméně deník Guardian, který se dokumenty probírá, přináší i tak výběr toho (zatím) nejzajímavějšího. Takže například: FBI věděla, že Lee Harvey Oswald je hrozbou, ale nepodařilo se jí ho dostihnout včas. Stejně tak věděla, že Oswaldovi hrozí po atentátu smrt; informaci předala dallaské policii, ale ta atentátníka neochránila - Jack Ruby ho dva dny po jeho zločinu zavraždil.

Sami Sověti (jedni z mnoha podezřelých) měli podle dokumentů obavu, že za atentátem stojí organizovaná skupina. A Oswald - o kterém zdroje amerických služeb v SSSR mluvili jako o “neurotickém maniakovi, neloajálním ke své zemi i čemukoliv jinému” – byl jen její součástí. Vážně uvažovali i o tom, že za vraždou stojí tehdejší viceprezident Lyndon B. Johnson. A také měli obavu, že rozjitřené Spojené státy vyšlou směrem k sovětskému území jadernou nálož. Pokud chcete pátrat sami, máte možnost: Dokumenty jsou k dispozici zde.

Dokumenty, které byly zveřejněny, pochopitelně analyzují i americká média. Některé se týkají snahy CIA a FBI získat informace o kontaktech střelce Oswalda s komunisty. Konkrétně pak se sovětským a kubánským velvyslanectvím v mexické metropoli Mexico City v září 1963.  Zároveň jsou mezi spisy odposlechy amerických komunistů a úvahy vyšetřovatelů, že za atentátem může stát Kuba - tentokrát v odvetě za plán USA na likvidaci kubánského lídra Fidela Castra.

V odtajněných dokumentech je i údaj o odměně, kterou kubánští exulanti v USA byli ochotni vyplatit za zabití havanských revolucionářů. Za smrt Fidela Castra to bylo 100 000 dolarů, za zabití jeho bratra Raúla a za smrt revolucionáře Ernesta Che Guevary po 20 000 dolarech. Podle televize CNN dokumenty potvrzují, že atentát na Fidela Castra se začal připravovat už v prvních dnech Kennedyho úřadování v Bílém domě. Ve spisech je však zároveň zpráva amerického Kongresu, která uvádí, že teorie o smrti Kennedyho jako odplatě za pokusy zabít Castra jsou nepravděpodobné.

Lee Harvey Oswald zastřelil prezidenta Kennedyho v Dallasu 22. listopadu 1963. Pátraní nevedlo k žádnému výsledku a účast Moskvy či Havany na atentátu nikdy nebyla prokázána. Z odposlechů však vyplynulo, že Oswald hovořil v mexické metropoli se sovětským diplomatem Valerijem Kostikovem, který byl pracovníkem KGB. Od roku 1959 žil Oswald v Minsku. O tři roky později se vrátil do USA s odůvodněním, že realita života v Sovětském svazu nesplnila jeho očekávání.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Polsko - německé vztahy jsou v posledních měsících pošramocené. Protiněmecká rétorika vládnoucí strany PiS, německé výhrady k jejím krokům, především polské reformy justice, která podle kritiků nepřípustně podřídí soudy vládě, a nakonec polský vládní požadavek na vyplacení reparací za okupaci za druhé světové války. To vše obrátilo tři roky starou idylku vzhůru nohama. Jak ale píše polský list Rzeczpospolita, los se opět obrací. Pomalu, jemně a nijak dramaticky, přesto obrací.

Němci zjevně sázejí na prezidenta Andrzeje Dudu. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier mu před svou návštěvou v Moskvě zavolal, aby se přeptal, jaká případná témata, na nichž Polákům záleží, má tamnímu prezidentovi Putinovi přednést. Zároveň přislíbil, že dá po návratu Dudovi vědět, jak pochodil. Rzeczpospolita, respektive její berlínský zdroj, to vykládá jako (po dlouhé době první) signál, že Němci chtějí v některých důležitých tématech s Poláky zůstat v úzkém kontaktu, všem sporům navzdory.

Reklama
Reklama

Podle polského deníku Dudu zajímalo, jak si Putin představuje případnou mírovou misi OSN na východní Ukrajině - a samozřejmě chtěl, aby Steinmeier Putinovi připomněl, že Rusové pořád ještě mají vrak letadla z katastrofy u Smolensku z roku 2010.

Steinmeier má ostatně ve vstřícnosti k polským politikům jistou tradici. Při ukrajinské revoluci z přelomu let 2013 a 2014 vystupoval tehdy ještě německý šéfdiplomat bok po boku se svým  tehdejším polským protějškem Radosławem Sikorskim. Že tentokrát oslovil prezidenta Andrzeje Dudu, souvisí samozřejmě s tím, že sám od té doby ústavně povýšil – nicméně i němečtí vládní politici v Dudu již delší dobu vkládají naděje, neboť některé kontroverzní návrhy zákonů o soudech vetoval, a postavil se tak domovské straně PiS.

Reklama
Reklama