NYT: Svobodné matky jako další forma rodinného soužití?

Britské volby a jejich výsledky hned tak neopustí přední strany novin. Už proto, že nečekaně jasným vítězstvím konzervativců Britové jednou nohou vykročili z Evropské unie. Pokud by to skutečně udělali, negativně se to dotkne nejen jich samotných, ale celé EU včetně Česka. Horkým tématem ovšem zůstává stále i otázka, proč se mýlily předvolební průzkumy.

Andrew Cooper z agentury Populus se na stránkách The Financial Times vlastního oboru mírně zastává, když připomíná, že nemířili vedle ve všem: drtivý úspěch skotských nacionalistů i propad liberálních demokratů předpověděli přesně.

Pak ale volá po otevřené debatě po metodách a zásadách zjišťování názorů veřejnosti. Nebyla by to nakonec první podobná debata vyvolaná chybami. Zásadní debatu absolvovaly agentury již v roce 1992, když podobně jako letos zcela podcenili konzervativce a přecenili labouristy.

Tentokrát by se podle Coopera mělo mluvit zejména o ochotě jít volit. Výzkumníci se na ni obvykle ptají jednou otázkou (Američané hned několika) a zdá se, že Britové cepovaní od dětství vědomím občanské povinnosti zkrátka svoje volební plány nadsazují. Podobný problém máme nakonec i v Česku. Průzkumy, které netřídí odpovědi podle ochoty jít volit, jsou spíše anketou popularity než reálnou předpovědí volebního chování. Mluvit by se mělo rovněž o rozdílech mezi telefonickým dotazováním a výzkumem na internetu, byť tam zatím Cooper nenabízí vysvětlení, proč tyto dva nástroje přinesly rozdílná data.

Jeden fenomén, který bere v potaz, rovněž známe z Česka: sociologové dlouhodobě upozorňují, že roste počet lidí rozhodujících se na poslední chvíli, často až v den voleb. Tato rozhodnutí nemají průzkumy šanci zachytit. „Existují důkazy, že ke konzervativcům se takto na poslední chvíli řada voličů přiklonila,“ píše spoluzakladatel jedné z největších britských agentury Populus.

Anglicky psaný ruský deník The Moscow Timesinformuje o analýze z pera ruského opozičního politika Alexeje Navalného, který si posvítil na finanční toky obestírající motorkářskou organizaci Noční vlci. Navalnyj zdokumentoval, že Vlci obdrželi z peněz daňových poplatníků za poslední rok a půl celkem šestapadesát milionů rublů (více než milion dolarů).

Část z peněz byla určena na představení, která tito podporovatelé prezidenta Putina pořádají pro dětské publikum a jež jsou jasně propagandistického rázu: západní země v nich představují coby nepřátele Ruska plánující zotročit, či dokonce vyvraždit nejen Rusy, ale Slovany obecně.

S dětskou show motorkáři objíždějí Rusko zejména během nejrůznějších svátků a otevřeně mluví o tom, že jejich cílem je „vychovat“ novou generaci Rusů v názoru vyhovujícímu pohledu Vladimíra Putina. „Naším cílem je vytvořit alternativu k zahraničněpolitické dominanci,“ prohlásil jejich vůdce Alexander Zaldostanov podle The Moscow Times v lednu. „Velmi nám záleží na tom, aby naše představení vzdělávala.“ Celou zprávu je možné si v ruštině přečíst na Navalného webu. 

Také považujete stoupající rozvodovost a rostoucí počet dětí narozených mimo manželství za alarmující projev časů, v nichž žijeme? Autorka odhaduje, že mezi čtenáři Respektu takový názor nebude úplně vítězit - nicméně pokud ano, máme pro vás dobrou zprávu. Jako řada dalších rozšířených společenských mýtů i tento v posledních letech ztrácí oporu v realitě.

Rozvodovost oproti statistikám z devadesátých let klesá i v Česku - a 

jak ukazují The New York Times

, podobný trend zaznamenali i v Americe, kde statistika padá posledních dvacet let. Vrchol rozvodovosti Američané zaznamenali v sedmdesátých a osmdesátých letech. Naopak Sedmdesát procent manželství uzavřených v 90. letech oslavilo patnácté výročí svatby a sezdaní z nultých let se zatím drží ještě lépe.

Důvody jsou podle listu nejrůznější: od zvyku brát se v pozdějším věku a žít spolu před svatbou přes pozitivní dopady antikoncepce a tolerance vůči svobodným matkám, díky níž se tolik neuzavírají těhotenstvím vynucená manželství, až po proměnu rolí mužů a žen.

Podle statistik totiž iniciují dvě třetiny rozvodů ženy. „V dlouhodobém pohledu se zdá, že prudký nárůst rozvodů v 70. a 80. let představoval spíš anomálii,“ píší NYT - byť nezastírají, že statistiky ovlivňuje také fakt, že stále méně lidí vstupuje do manželství.

Podobné zprávy podle NYT hlásí statistiky i z dalšího ranku tradičně obestřeného předsudky a mýty: děti narozené svobodným matkám. I tady čísla rostla od osmdesátých let, vrcholu ovšem dosáhla v roce 2008 a od té doby klesají.

Mimořádně dobrou zprávu pak představuje strmý propad u žen, u nichž mívá těhotenství mimo manželství dramatičtější dopady na ně i dítě - u náctiletých či méně vzdělaných matek. Naopak stále více Američanek starších 35 let rodí děti „za svobodna“ a stále častěji jde přitom o vzdělané a nadprůměrně vydělávající ženy, které si tuto cestu volí samy. List předvídá, že tyto trendy mohou ovlivnit to, jak se na svobodné matky díváme. Tedy že se z fenoménu reprezentujícího nestabilitu a neuspořádanost rodinných poměrů stane další standardní forma rodinného soužití.

Německý týdeník Der Spiegel upozorňuje na katastrofu, která se nenápadně odehrává v rumunských Karpatech. Tamní prales – jeden z posledních „panenských“ pralesů v Evropě a největší souvislý pás lesa ve středoevropském regionu – se stal cílem dřevařských firem, které v něm těží děsivým tempem a v ohromujících objemech. Podle studie organizace Greenpeace z roku 2012 zmizí každou hodinu ekvivalent tří fotbalových hřišť osázených stromy.

Problémy se vymkl kontrole kvůli kombinaci několika faktorů. Prvním jsou agresivní a – podle množících se důkazů pořízených aktivisty a novinářů – korupci se nebránící dřevařských firem. Zejména jde o několik rakouských společností: podle Greenpeace začaly stromy dramaticky ubývat zejména mezi lety 2000 a 2011, tedy přesně v době, kdy do země přišly velké rakouské firmy a rychle ovládly trh.

A pak je tu nečinnost rumunských úřadů. Ministerstvo pro vodu, les a rybářství sice zřídilo horkou linku, kam mohou občané hlásit podezřelé případy těžby dřeva. A lidé ji skutečně využili: za prvních šest měsíců obdržel úřad sedm tisíc telefonátů, přičemž zhruba dva tisíce se týkaly nelegální těžby. Navzdory záplavě tipů se ovšem úřady rozhoupaly k akci pouze v jediném případě.

Na problém upozorňují rumunští aktivisté, kteří ovšem v konfrontaci se zástupci firem často riskují zdraví: jako Gabriel Paun z organizace Agent Green, který minulou zimu stopoval nákladní auto vyjíždějící s nákladem dřeva z národního parku Retezat až k pile, kde bylo zpracováno. Zaměstnanci pily ho tu fyzicky napadli a nastříkali mu do úst a očí pepřový sprej. Paunovi se však incident podařilo natočit – a roztřesené video pověšené na YouTube pak vyvolalo mezinárodní zájem. Boj o rumunský prales ovšem zdaleka nekončí.

Video: Dovedeme si představit, že dětské trauma člověka provází zbytek života v podobě nejrůznějších potíží a že tyto potíže budou zejména psychického rázu. Jak ovšem dokládá americká dětská lékařka Nadine Burke, traumata mají vážné dopady i na fyzickou kondici a zdraví.

Kulturní tip: Dälek. Podnik, Praha, 11. 5. Po pěti letech spánku se na scénu vrátilo uskupení, jež v průběhu první dekády tohoto tisíciletí bořilo v rámci hip hopu snad všechny žánrové bariéry. Experimentální přístup amerických Dälek vždy stál na temné, atmosférické hudební složce, která čerpá z industriálních vlivů i hlukových vrstev, jež leccos dluží shoegazeu a My Bloody Valentine. Nad tím vším se vznáší nekompromisní rap. O nezařaditelnosti uskupení, které svou zatím poslední desku vydalo v roce 2010, svědčí i to, že v minulosti bez problémů koncertovali jak s tvrdými kytarovými kapelami, tak hiphopovými spolky.