středa 27. 6. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Donald Trump začal úřadování zákazem vstupu do země pro občany vyjmenovaných muslimských zemí (později doplněný o nemuslimskou Severní Koreu a Venezuelu). Prezidentský dekret se setkal s odporem, byl periodicky napadán u soudů a Trump ho musel pod tlakem žalob dvakrát změnit. V úterý však americký nejvyšší soud nadělil Donaldu Trumpovi dárek: definitivně rozhodl v jeho prospěch, když prohlásil, že je zcela v rámci prezidentských pravomocí takový zákaz vznést.

Zákaz vstupu tedy platí - a to ve chvíli, kdy se přistěhovalectví stává opět hlavním tématem amerických voleb - tentokrát podzimních voleb do Kongresu, které rozhodnou o tom, zda si Trump udrží v zákonodárném sboru dostatečnou podporu, jež zabrání pokusům o jeho odvolání. Dodejme, že soud rozhodl těsnou většinou - a že konzervativní převahu v něm soudci drží díky tomu, že republikáni rok blokovali obsazení uprázdněného křesla liberálnějším kandidátem navrhovaným Barackem Obamou.

Reklama
Reklama

Liberální média také nenesou rozhodnutí lehce. Spor je v podstatě o to, zda soud potvrdil zjevný rasistický a předsudečný obsah prezidentských dekretů, nebo pouze přitakal jejich správnému formálnímu provedení, a zachoval tak základní pravomoci amerických prezidentů.

The New York Times upozorňuje, že soud rozhodl “navzdory tomu, že Trump dělal, co bylo v jeho silách, aby zemi přesvědčil, že jeho skutečným záměrem je diskriminovat na základě náboženské víry”. Ještě jako kandidát v roce 2015 ostatně volal po totálním a kompletním zákazu vstupu muslimů do země. V červnu 2017 označil vlastní druhou verzi prezidentského výnosu za “naředěnou, politicky korektní verzi” a později ještě dodal, že zákaz “by měl být rozsáhlejší, tvrdší a specifičtěji zaměřený - to by ale ze stupidních důvodů nebylo politicky korektní”.

Trump chtěl v původní verzi dávat přednost křesťanským občanům vyjmenovaných zemí před muslimy. Deník se zároveň pozastavuje nad argumentací, že prezident má právo činit národně bezpečnostní rozhodnutí v migračních otázkách - je to prý sice pravda, není ale jasné, v čem Trumpovy výnosy zajišťují bezpečnost více než již platné zákony. A znovu upozorňuje na často opakovaný argument, že v posledních dvou desetiletích se ani jeden občan ze zemí, kterých se zákaz vstupu týká, nezapletl do žádného významného teroristického činu na území USA.

Trump holds a meeting on steel and aluminum tariffs at the White House in Washington
Donald Trump • Autor: REUTERS

Editorial končí konstatováním, že opatření odráží Trumpovu osobnost, a vyjmenovává doložené případy jeho rasistických předsudků: od odmítání pronajímat byty černochům přes kampaň tvrdící, že první černošský prezident není Američan, po falešná tvrzení vznášená během kampaně o tom, že jistý americký generál popravoval na Filipínách muslimy kulkami namočenými v prasečí krvi. “Rasové obavy bělochů byly vždy v jádru Trumpova pohledu na svět. Na úterním rozhodnutí Nejvyššího soudu je nebezpečné to, že nyní implicitně posvětil využití této strategie jako politického nástroje a vládnoucí filozofie.“

The Washington Post se pak obává, že soudci, z nichž ani jeden nikdy nezastával volený úřad, podcenili míru, s níž jejich rozhodnutí pokřiví politický systém země. Text se vysmívá argumentaci soudu, podle níž prezidentské výnosy nejsou diskriminační, protože neobsahují slovo muslim, a nařízení jsou tak “vnějškově vůči náboženství neutrální”. Časté Trumpovy výroky proti muslimům označil soud za “nepodstatné výroky”. Komentátor The Washington Post k tomu píše, že v této logice by „antisemitský prezident mohl zakázat vstup všech Izraelců do země, kdyby přitom nepoužil slovo Žid”.

Server Bloomberg v textu s příznačným titulkem Rozhodnutí, jež bude žít v hanbě, tvrdí, že se jedná o nejhorší rozhodnutí nejvyššího soudu od dob “hanebného případu Korematsu”, v němž v roce 1944 Nejvyšší soud potvrdil zadržování amerických i neamerických občanů japonského původu v internačních táborech během 2. světové války: “Podobně jako tehdy i tentokrát soud zdůrazňuje formální stránku věci, aby se vyhnul podstatě, které každý rozumí - konkrétně předsudečnému uvažování.“

Shrnuto a podtrženo, velká část amerických médií nadále považuje Trumpovo rozhodnutí za diskriminační a rozhodnutí soudu za formalistické cvičení politicky motivovaných soudců. Na opačné straně nicméně stojí The Wall Street Journal, podle nějž “pět soudců Nejvyššího soudu (kteří hlasovali pro zachování dekretů) prokázalo zemi službu tím, že se drželi Ústavy a zákona o výkonu exekutivní moci místo toho, aby podlehli pokušení pokárat pochybné politické rozhodnutí neoblíbeného prezidenta”.

Deník s prezidentskými výnosy nesouhlasí, zákaz vstupu podle něj není nezbytný, ale to prý Nejvyšší soud neposuzoval. Rozhodoval pouze o tom, zda takové rozhodnutí spadá do prezidentských pravomocí. “Jedná se méně o vítězství pro Donalda Trumpa a více pro schopnost prezidentů bránit zemi,” píše The Wall Street Journal a rekapituluje celý průběh: od původně zcela zmatečného výnosu podepsaného těsně po nástupu do úřadu, který neměl před zrakem zákona šanci uspět, k formálně vycizelovanému textu, jenž pečlivě zkoumá  procedurální otázky a bezpečnostní rizika a nařizuje každého půl roku rozhodnutí přezkoumat (Čad mezitím z vyjmenovaných zemí právě na základě přezkoumání vypadl).  The Wall Street Journal neskrývá podezření, že soudy nižší instance (především ten Havajských ostrovech, rodišti Baracka Obamy), jež výnosy pravidelně napadaly, si ve skutečnosti vyřizovaly s prezidentem politické účty.

Na druhé straně, Donald Trump touží roli soudů z migrační problematiky co nejvíce vytěsnit. V posledních dnech se opakovaně vyjadřuje proti právu přistěhovalců na řádný proces. “Musíme najít systém, kdy nebudeme potřebovat tisíce soudců na hranicích. Jiné země se na nás dívají a myslí si, že jsme se zbláznili,” prohlásil hned po ohlášení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Již zmíněný The Washington Post dodává: “Ano, autokratické země mají tendenci si myslet, že spravedlivý zákonný proces je šílenství.“

https://www.youtube.com/watch?v=5UkBBudqKgo

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

„Vedoucí oddělení zábavy BBC oznámil, že stanice nepustí do vysílání novou komedii Monty Pythonů. Jejich komedie o šesti býlích [sic] chlápcích je prý příliš málo multikulturní.“ Tak začíná článek na Parlamentních listech. To není médium, ze kterého by Respekt často čerpal informace, ale tahle zpráva nás rozesmutnila; Monty Pythony máme rádi. Smutno bylo i Parlamentním listům a citované ekonomce Markétě Šichtařové: z toho jako se svět změnil k horšímu.

V  úvodní větě však kromě pravopisných chyb zaráží i jedno slovíčko: nová komedie. Pokud je známo, poslední komedie, která nesla jméno Monty Pythonů, byla natočena v roce 1983, tedy před pětatřiceti lety. A kdo se podívá, na čem se zmiňovaná zpráva zakládá, zjistí nejen to, že Monty Python nechystají nový film. Ale také se zdá, že Británie ani BBC nejsou ve svém genderovém a multikulturním boji zdaleka tak extrémní, jak by si zřejmě Parlamentní listy přály.

Reklama
Reklama

Celá kauza – kterou server šikovně využil - začala, když šéf oddělení komedie BBC Shane Allen minulý týden představil nové seriály, které stanice chystá. Zdůraznil přitom, že typ komedie, která je dnes populární a na kterou se bude BBC v budoucnosti zaměřovat, se snaží dát především prostor novým a různorodějším tvářím. Zajímají je příběhy, které dosud nebyly vyprávěny, a hlasy, které prozatím nebyly slyšet. A při prezentaci pronesl i vskutku nešťastnou větu: „Pokud budete dnes sestavovat tým [pro televizní komedii], nebude to šest bílých chlápků z Oxbridge [slovní hříčka spojující prestižní univerzity v Oxfordu a Cambridge]. Bude to různorodá skupina lidí, která odráží současný svět.“

Parlamentní listy si výrok ještě přibarvily, ale nutno dodat, že nebyly samy, kdo se ho chytl. Na ostrovech vzbudil mnoho reakcí z řad kulturních kritiků, obhájců klasické komedie, ale také bulvárních deníků, řadových internetových uživatelů, dokonce na něj reagoval i John Cleese, jeden z nejznámějších členů skupiny Monty Python. Ti všichni si odvodili, že by dnes už BBC s Monty Pythony nechtěla natáčet.

 

 

Největší pobouření vzbudil následně u odpůrců krátký komentář Jamese Marriotta pro The Times. I ten se chytl na špatný výklad a „souhlasně“ s BCC napsal, že Monty Pythoni už pro dnešní publikum vůbec nejsou vtipní. Jeho názor ve svém článku šikovně používají i Parlamentní listy - je ovšem důležité dodat, že Marriott vyjadřuje svůj postoj, rozhodně nemluví za BBC, a navíc se snaží argumentovat, proč dnes podle něj vskutku nefunguje surreálný humor založený na překračování hranic.

Na opačný názorový pól se postavila například Rebecca Nicholson. V Guardianu trpělivě vysvětluje výrok BBC a vyvrací, že by televize plánovala vymazat Monty Pythony z historie. To potvrdil i sám Shane Allen v dodatečném vyjádření na blogu BBC: televize v žádném případě nezakazuje vysílání Monty Pythonů, nechce degradovat jejich hodnotu ani je jakkoli odsuzovat.

Ani prvotní tvrzení, že BBC by dnes nevybralo nástupce Monty Pythonů k natáčení, není podle Allena pravdivé: „Tohle v žádném případě není zákaz BBC na cokoliv produkovaného absolventy Oxbridge. Nebo bělochy. Nebo muži. Ostatně jsme ve stejný moment, kdy začala tato kontroverze, oznámili nový seriál od Liama Williamse, bílého muže a absolventa Oxbridge.“  Klasické komedie si BBC váží a rozhodně netvrdí, že je mrtvá nebo zastaralá - „takže pokud jste bílý vzdělaný muž, můžu vás uklidnit. Nedávno jsem se podíval do zrcadla a koukám, že jsem taky jeden z vás,“ dodává Allen.

Stojí také za připomínku, že Monty Pythoni vždy vzbuzovali kontroverzi spíše mezi konzervativními kruhy. Jedním příkladem za všechny může být slavný film Život Briana. Snímek byl tvrdě kritizován mnoha církvemi, v Irsku byl zakázán celých osm let, a v některých britských městech dokonce do nového tisíciletí. Například v městském obvodu Torbay v hrabství Devon bylo jeho veřejné promítání nelegální až do roku 2008.

V jednom však Parlamentní listy pravdu měly: BBC novou komedii od Monty Pythonů vysílat nebude. Alespoň do chvíle, kdy zbývající Pythoni nějakou natočí.

Reklama
Reklama