Donald Trump začal úřadování zákazem vstupu do země pro občany vyjmenovaných muslimských zemí (později doplněný o nemuslimskou Severní Koreu a Venezuelu). Prezidentský dekret se setkal s odporem, byl periodicky napadán u soudů a Trump ho musel pod tlakem žalob dvakrát změnit. V úterý však americký nejvyšší soud nadělil Donaldu Trumpovi dárek: definitivně rozhodl v jeho prospěch, když prohlásil, že je zcela v rámci prezidentských pravomocí takový zákaz vznést.
Zákaz vstupu tedy platí - a to ve chvíli, kdy se přistěhovalectví stává opět hlavním tématem amerických voleb - tentokrát podzimních voleb do Kongresu, které rozhodnou o tom, zda si Trump udrží v zákonodárném sboru dostatečnou podporu, jež zabrání pokusům o jeho odvolání. Dodejme, že soud rozhodl těsnou většinou - a že konzervativní převahu v něm soudci drží díky tomu, že republikáni rok blokovali obsazení uprázdněného křesla liberálnějším kandidátem navrhovaným Barackem Obamou.
Liberální média také nenesou rozhodnutí lehce. Spor je v podstatě o to, zda soud potvrdil zjevný rasistický a předsudečný obsah prezidentských dekretů, nebo pouze přitakal jejich správnému formálnímu provedení, a zachoval tak základní pravomoci amerických prezidentů.
The New York Times upozorňuje, že soud rozhodl “navzdory tomu, že Trump dělal, co bylo v jeho silách, aby zemi přesvědčil, že jeho skutečným záměrem je diskriminovat na základě náboženské víry”. Ještě jako kandidát v roce 2015 ostatně volal po totálním a kompletním zákazu vstupu muslimů do země. V červnu 2017 označil vlastní druhou verzi prezidentského výnosu za “naředěnou, politicky korektní verzi” a později ještě dodal, že zákaz “by měl být rozsáhlejší, tvrdší a specifičtěji zaměřený - to by ale ze stupidních důvodů nebylo politicky korektní”.
Trump chtěl v původní verzi dávat přednost křesťanským občanům vyjmenovaných zemí před muslimy. Deník se zároveň pozastavuje nad argumentací, že prezident má právo činit národně bezpečnostní rozhodnutí v migračních otázkách - je to prý sice pravda, není ale jasné, v čem Trumpovy výnosy zajišťují bezpečnost více než již platné zákony. A znovu upozorňuje na často opakovaný argument, že v posledních dvou desetiletích se ani jeden občan ze zemí, kterých se zákaz vstupu týká, nezapletl do žádného významného teroristického činu na území USA.
Editorial končí konstatováním, že opatření odráží Trumpovu osobnost, a vyjmenovává doložené případy jeho rasistických předsudků: od odmítání pronajímat byty černochům přes kampaň tvrdící, že první černošský prezident není Američan, po falešná tvrzení vznášená během kampaně o tom, že jistý americký generál popravoval na Filipínách muslimy kulkami namočenými v prasečí krvi. “Rasové obavy bělochů byly vždy v jádru Trumpova pohledu na svět. Na úterním rozhodnutí Nejvyššího soudu je nebezpečné to, že nyní implicitně posvětil využití této strategie jako politického nástroje a vládnoucí filozofie.“
The Washington Post se pak obává, že soudci, z nichž ani jeden nikdy nezastával volený úřad, podcenili míru, s níž jejich rozhodnutí pokřiví politický systém země. Text se vysmívá argumentaci soudu, podle níž prezidentské výnosy nejsou diskriminační, protože neobsahují slovo muslim, a nařízení jsou tak “vnějškově vůči náboženství neutrální”. Časté Trumpovy výroky proti muslimům označil soud za “nepodstatné výroky”. Komentátor The Washington Post k tomu píše, že v této logice by „antisemitský prezident mohl zakázat vstup všech Izraelců do země, kdyby přitom nepoužil slovo Žid”.
Server Bloomberg v textu s příznačným titulkem Rozhodnutí, jež bude žít v hanbě, tvrdí, že se jedná o nejhorší rozhodnutí nejvyššího soudu od dob “hanebného případu Korematsu”, v němž v roce 1944 Nejvyšší soud potvrdil zadržování amerických i neamerických občanů japonského původu v internačních táborech během 2. světové války: “Podobně jako tehdy i tentokrát soud zdůrazňuje formální stránku věci, aby se vyhnul podstatě, které každý rozumí - konkrétně předsudečnému uvažování.“
Shrnuto a podtrženo, velká část amerických médií nadále považuje Trumpovo rozhodnutí za diskriminační a rozhodnutí soudu za formalistické cvičení politicky motivovaných soudců. Na opačné straně nicméně stojí The Wall Street Journal, podle nějž “pět soudců Nejvyššího soudu (kteří hlasovali pro zachování dekretů) prokázalo zemi službu tím, že se drželi Ústavy a zákona o výkonu exekutivní moci místo toho, aby podlehli pokušení pokárat pochybné politické rozhodnutí neoblíbeného prezidenta”.
Deník s prezidentskými výnosy nesouhlasí, zákaz vstupu podle něj není nezbytný, ale to prý Nejvyšší soud neposuzoval. Rozhodoval pouze o tom, zda takové rozhodnutí spadá do prezidentských pravomocí. “Jedná se méně o vítězství pro Donalda Trumpa a více pro schopnost prezidentů bránit zemi,” píše The Wall Street Journal a rekapituluje celý průběh: od původně zcela zmatečného výnosu podepsaného těsně po nástupu do úřadu, který neměl před zrakem zákona šanci uspět, k formálně vycizelovanému textu, jenž pečlivě zkoumá procedurální otázky a bezpečnostní rizika a nařizuje každého půl roku rozhodnutí přezkoumat (Čad mezitím z vyjmenovaných zemí právě na základě přezkoumání vypadl). The Wall Street Journal neskrývá podezření, že soudy nižší instance (především ten Havajských ostrovech, rodišti Baracka Obamy), jež výnosy pravidelně napadaly, si ve skutečnosti vyřizovaly s prezidentem politické účty.
Na druhé straně, Donald Trump touží roli soudů z migrační problematiky co nejvíce vytěsnit. V posledních dnech se opakovaně vyjadřuje proti právu přistěhovalců na řádný proces. “Musíme najít systém, kdy nebudeme potřebovat tisíce soudců na hranicích. Jiné země se na nás dívají a myslí si, že jsme se zbláznili,” prohlásil hned po ohlášení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Již zmíněný The Washington Post dodává: “Ano, autokratické země mají tendenci si myslet, že spravedlivý zákonný proces je šílenství.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
