čtvrtek 9. 11. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Zvoní kritizovanému projektu Nord Stream 2 umíráček? Tak daleko nejsme a zřejmě ani nebudeme, protože do potrubí, které přivádí po dně baltského moře do Evropy ruský plyn, investovali politický kapitál mnozí západní představitelé a evropské energetické firmy typu ÖMV či Shell pak přes pět miliard eur finančního kapitálu. Nová německá vláda však nemusí na dokončení projektu – plánované na rok 2019 – spěchat.

Jak píší Financial Times, němečtí Zelení hodlají při současném koaličním vyjednávání požadovat, aby nová vláda od Nord Streamu 2 odstoupila. Deník cituje člena vyjednávací týmu za Zelené a jejich bývalého předsedu Reinharda Bütikofera, který říká, že Zelení budou „bojovat za odmítnutí“ projektu při koaličním vyjednávání s křesťanskými demokraty a stranou Svobodných „tak jako jsme to činili dosud.“

Reklama
Reklama

„Naše pozice je jasná: odmítáme tento plynovod z mnoha důvodů – kvůli ekologickým dopadům, kvůli solidaritě s našimi evropskými sousedy, kvůli ekonomickým a bezpečnostním důvodům,“ dodal Bütikofer.

Pokud Nord Stream 2, jehož akcionářem je Gazprom, spatří světlo světa, zvýší kapacitu přívodu ruského plynu do Evropy, a tím i závislost kontinentálních států na něm. Také proto, že plynovod vynechává obvyklé tranzitní země – zejména Ukrajinu – a klíč k této surovině předává do rukou jen dvěma hráčům, Kremlu a německé vládě. Nord Stream 2 je tak v rozporu se zájem řady evropských zemí rozšířit portfolio dodavatelů a tím závislost na Rusku naopak snížit.

Už od prvních náčrtů se proto projekt stal terčem ostré kritiky zejména východoevropských států. Bývalý polský ministr zahraničí Radosław Sikorski ho označil za „nový pakt Molotov-Ribbentrop“ a tehdejší premiér České republiky Mirek Topolánek v roce 2009 na adresu německé kancléřky Angely Merkel prohlásil, že jí podporu Nord Streamu „nikdy nezapomene“.

Projekt na německé půdě poháněli tamní sociální demokraté v čele s exkancléřem Gerhardem Schröderem a následná konzervativní vláda v čele se zmíněnou Angelou Merkel v podpoře pokračovala. Nyní by kvůli tlaku Zelených mohlo dojít ke změně; ti jsou však nejmenší částí pravděpodobného koaličního trojlístku. Záležet bude hlavně na postoji druhých nejsilnějších, liberálů z FDP. Ti se na adresu Nord Streamu 2 – stejně jako na téma protiruských sankcí – vyjádřili v minulosti různorodě. Sama Angela Merkel je zejména po anexi Krymu opatrnější k rusko-německým plánům, ale domácí byznys ji tlačí do opačné pozice.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Šest set uprchlíků, kteří obývají uprchlický tábor na ostrově Manus v Papui-Nové Guineji, se zabarikádovalo uvnitř drátěných plotů. Tábor, který díky smlouvě s místní vládou na tichomořském ostrově provozuje Austrálie, byl na konci října oficiálně zrušen a papuánské úřady jsou připravené ho srovnat se zemí. Jenže obyvatelé tábora, kterými jsou muži z Afghánistánu, Íránu, Sýrie, Srí Lanky nebo Pákistánu, odmítají odejít. Bojí se totiž, že pokud prostor tábora jednou opustí, jejich šance na lepší život v Austrálii či Spojených státech se dramaticky sníží. Místní úřady jim ale daly ultimátum: pokud neodejdou do dvou dnů, použije proti nim sílu.

Uprchlíci, kterými jsou výhradně muži, jsou zabarikádovaní už devět dní. V táboře není elektřina ani tekoucí voda, jeho obyvatelům došly potraviny a pijí dešťovou vodu, řada z nich je nemocných, informuje agentura Reuters. Místní úřady se snaží uprchlíky přesvědčit, aby se přestěhovali do jiných detenčních zařízení, kde budou čekat na rozhodnutí o dalším osudu. Uprchlíci to ale odmítají – mají strach z místních obyvatel a v ochranu policie nevěří. Mnoho zažilo útoky nožem nebo tyčí ze strany místních, zatímco policie dělala, že nic nevidí.

Reklama
Reklama

Austrálie používala tábor na ostrově Manus a dalším nedalekém ostrově Nauru jako místo, kde dočasně shromažďuje uprchlíky směřující na lodích k australským břehům. Drží je tu až do chvíle, než rozhodne o jejich

Asylum seekers protest on Manus Island
Protestující imigranti na ostrově Manus • Autor: REUTERS
nároku na případný azyl. Australská vláda umístila uprchlické centrum mimo své území, aby odradila asijské pašeráky lidí od vysílání plavidel do Austrálie.

Tábor takto fungoval od roku 2001, kdy ho otevřel australský premiér John Howard v rámci tzv. Tichomořského řešení, jak připomíná v článku na svém webu týdeník Economist. Papua-Nová Guinea souhlasila s jeho otevřením výměnou za ekonomickou pomoc. Levicová vláda pak tábor dočasně zavřela, ale v roce 2012 byl znovu otevřen. Od té doby vyšla jeho existence australské daňové poplatníky na 3,8 miliardy dolarů, píše Economist.

Ačkoli většina uprchlíků pochází z válečných zón, Austrálie jim trvale odmítá udělit azyl. Mnoho mužů už tedy na ostrově žije celé roky. Australský přístup má sloužit jako lekce, která má za cíl odradit další uprchlíky od cesty na lodích do Austrálie. Řada evropských politiků (většinou nacionalistických) tento přístup vyzdvihuje jako příklad dobré praxe, OSN naopak tábory jako Manus odmítá a označuje jejich provoz za porušování mezinárodních úmluv o lidských právech.

V podobném duchu loni rozhodl také papuánský soud. Verdikt zněl: tábor bude 31. října 2017 uzavřen. V ten den ho opustila australská bezpečnostní služba, která uprchlíky chránila. Uprchlíci mají nyní na výběr: mohou se přestěhovat do dalších třech jiných táborů, které jsou ale méně bezpečné, protože Austrálie už v nich už nebude ručit za bezpečí. V nich pak můžou čekat na možnost, že jim bude udělen azyl ve Spojených státech.

USA totiž loni uzavřely smlouvu s Austrálií, podle které si z center na obou ostrovech vezme až 1250 lidí. Plán ale narazil na nově zvoleného prezidenta Donalda Trumpa, který mu - jemně řečeno -  nefandí. Z tábora v Manusu tak za celý rok odjelo do USA jen 24 mužů. Další možnost, kterou uprchlíci mají, je pokusit se žít na Papui-Nové Guineji. Nyní uprchlíkům nicméně svitla ještě další naděje – nová novozélandská premiérka oznámila, že její země je připravena přijmout 150 obyvatel Manusu.