úterý 29. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Kožené bundy, kabely i slušivé sukýnky budou zřejmě eticky přijatelné i pro nejzapřisáhlejší vegany a ochránce zvířat. Týdeník The Economist ve svém nejnovějším čísle upozorňuje, že newyorská firma se svůdným názvem Modern Meadow (Moderní louka) dokázala vyvinout genetický proces, s jehož pomocí je možno kůži uměle pěstovat bez toho, že by někdy spatřila hřbet jakéhokoliv zvířete. Nejde přitom o vize vzdálené budoucnosti: firma představí první výrobky již 1. října na módní přehlídce v Muzeu moderního umění v New Yorku.

Především se tedy nejedná o “umělou kůži” ve smyslu výrobků ze syntetických polymerů, se kterými pracuje průmysl už dávno. Tentokrát jde skutečně o živý proces, který napodobuje v řízených podmínkách růst autentické kůže. Pokud autorovi menu něco ve škole nešlo, pak to byla chemie, přesto se pokusí aspoň o základní popis: na počátku výrobního procesu jsou kvasnice, jež jsou geneticky zmanipulovány tak, aby produkovaly hovězí kolagen.

Reklama
Reklama

Tento protein tvoří dlouhé řetězce aminokyselin spletené do trojitých spirál a ty se zase splétají do elastických a pevných vláken. Za spletení do vláken tvořících kůži jsou za normálních, přirozených okolností odpovědné buňky vazivové tkáně zvané firoblasty, ale šikovným vědcům ve službách Modern Meadow se podařilo nějak přemluvit své aminokyseliny, aby se do vláken budoucí kůže splétaly i bez nich. V tom je podle všeho skryto výrobní tajemství a The Economist poznamenává, že lidé z firmy toho v tomto bodě prostě mnoho nenamluví.

Středověké zpracování kůže
Středověké zpracování kůže • Autor: Archiv

Jakmile je prý jednou vlákno na světě, není už těžké vytvořit z něj vrstvy a celá plátna geneticky vypěstované kůže či “kůže”. Z hlediska průmyslu jsou výhody jasné. Nejenže nepotřebujete zabíjet zvířata, ještě místo nepravidelných tvarů, vad, proměnlivé kvality a dalších “nedostatků” přirozeného světa dostanete pěkné, stejnoměrné role kýženého materiálu. Firma si je ovšem vědoma, že bude právě z tohoto důvodu čelit módním snobům, v tomto případě zapřisáhlým stoupencům výrobků z tradiční kůže, jež budou rozlišitelné právě pro zmíněné nedostatky a originalitu.

Na řadu tedy přichází zkušeností poučený marketing, který tentokrát neudělá tu chybu, aby se snažil nový výrobek prodávat jako “kůži” -  naopak ho představí jako zcela nový produkt lidského snažení, který je svébytný, samostatný, má svou vlastní estetiku a nehodí se jej s kůží zvířat vůbec srovnávat. Žádná “umělá kůže” nebo “koženka”, tenhle vynález dostane úplně nové značkové jméno (firma ho zatím tají).

Vlastnosti by nicméně v každém případě měly odpovídat kůži. The Economist, který celý článek začal popisem morbidního procesu tradičního zpracování kůže (v 18. století se v Londýně kůže máčely v moči a ošetřovaly psími výkaly, což mělo za následek takový puch, že byl celý průmysl vykázán za hranice města), se raduje, že kožedělný průmysl po tisících let tradičních postupů konečně opouští jatka.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Evropští populisté, kteří před časem vsadili na raketový vzestup Donalda Trumpa a pokoušeli se hřát v odlesku jeho paprsků, teď podle deníku The Wall Street Journal zhusta pláčou nad výdělkem. Vzpomínáte na Marine Le Pen, která se alespoň nechala vyfotografovat v restauraci v mistrově newyorské Trump Tower, když už si neprobojovala vstup do výtahu do nejvyšších pater?  Moc to nepomohlo a stejně dopadly pokusy napodobovat britský Brexit. “Udělat z opuštění eura základní bod naší platformy byla úplná absurdita,” kritizoval svou šéfku třeba Hervé de Lépinau, jinak neúspěšný parlamentní kandidát francouzské Národní fronty.

Není sám, kdo si na evropské populistické frontě myslí, že pokusy napodobit anglosaskou smršť Trump/Brexit jinde v západní Evropě nefungují. Voliči si při pohledu do USA a Británie obě události zjevně vykládají jako destabilizační momenty a nijak zvlášť netouží zažívat podobný zmatek doma. Právě na těchto obavách z chaosu pak stojí úspěch Emmanuela Macrona a teď (v průzkumech) Angely Merkel.

Reklama
Reklama

Deník upozorňuje, že populistická pravice má stále v Evropě historicky nebývalou podporu, zároveň že se ale zdá, že nejlepší okamžiky má již za sebou. V roce 2016 stoupla podpora pro evropské nesystémové strany až na 30 procent, teď se podle průzkumu banky Nomura Holdings sesunula na 23%. Stále je to samozřejmě dost, ale trend je už sestupný a zdá se, že skutečně souvisí se strachem, který vyvolalo zvolení Trumpa a britské problémy nějak zorganizovat Brexit (o lžích, které po referendu vyšly najevo, nemluvě).

V Německu se tak důvěra ve Spojené státy sesunula z 59% v listopadu 2016 na 21% letos v únoru. Zároveň napříč Evropou roste důvěra EU - podle Eurobarometru činila 32% v roce 2015, 36% o rok později a 42% letos v srpnu. Naopak podpora populistů jako Marine Le Pen nebo Geert Wilders od zimy rovněž stále klesá.

Americký deník také cituje ekonomické oživení, které se během letoška rozšířilo po celém kontinentu s výjimkou Řecka. Dokonce i lidé, se kterými novináři před časem hovořili a kteří chtěli “dát za vyučenou” tradičním stranám, teď s ročním odstupem při opakovaných rozhovorech mění postoj. A šéfové populistických stran tak otáčejí: Alexander Gauland, jeden z lídrů Alternativy pro Německo, zdůrazňuje, že lidé ztratili zájem ve chvíli, kdy třeba Trumpovy plány na výstavbu zdi narazily na realitu, a že věci neprospěly ani jeho nejasné postoje k tradičním americkým závazkům v otázkách bezpečnosti. Ve Francii se stále aktivněji projevuje neteř Mariny Le Pen, Marion Meréchal-Le Pen, která hodlá stočit pozornost strany od evropských otázek inspirovaných Brexitem zpátky k migraci a muslimům.

Celkově se zdá, že Evropané sice nadále zůstávají k EU celkem kritičtí, ale rozhodně to neznamená, že chtějí napodobit Brexit. A že Trump zůstává exotickým úletem, jenž v Evropě spíš než obdiv nahání strach a jistý posměch.

Reklama
Reklama