0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Denní menu9. 5. 20165 minut

Muslimský starosta Londýna vstoupil do úřadu pietou za oběti holocaustu

V Bolívii zakázali pachatelům násilí na ženách kandidovat do veřejných funkcí • Děti ruských špionů chycených v USA promluvily

Londýnský starosta Sadiq Khan; ilustrační foto • Autor: Profimedia, Zuma Press - News

Zatímco z reakcí českých islamobijců by se mohlo zdát, že v Londýně začnou v dohledné době kamenovat ženy a řezat hlavy, realita je tomuto pohledu - jako obvykle nakonec - na hony vzdálená. Že v osobě Sadiqa Khana obyvatelé britské metropole nezvolili na radnici zakukleného agenta ISIS, bylo jasné každému, kdo si přečetl nějaké seriózní zahraniční noviny. Nicméně Khan své předvolební sliby i povolební projev, v němž prohlásil, že bude „starostou všech“, symbolicky potvrdil prvním veřejným vystoupením.

V neděli si na severolondýnském rugbyovém stadionu bok po boku s vrchním londýnským rabínem či izraelským velvyslancem připomněl během pietního aktu Jom ha-šoa oběti holocaustu a britské vojáky, kteří položili životy během druhé světové války. Khan prohlásil, že je mu ctí, že jeho první krok ve funkci vede právě za lidmi, kteří přežili „nepředstavitelné hrůzy holocaustu“ a jejich potomky.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Izraelský deník Haaretz se ještě ohlíží za volbou a dodává do celé debaty zajímavý úhel pohledu, když analyzuje, s jakými pocity a proč Khana podpořili židovští obyvatelé Londýna. Píše totiž, že řada z nich pro něj hlasovala “s těžkým srdcem”, ale ne kvůli víře tohoto potomka pákistánského řidiče autobusu, jako spíše proto, že tradiční volba liberálních židovských voličů – labouristi – se pro ně stala v poslední době značně problematickou.

A to nejen kvůli kontroverzním poznámkám jednoho z Khanových předchůdců na londýnské radnici Kena Livingstona o “Hitlerově sionismu”, které mimochodem nový starosta ostře odsoudil.

Novinářům britského deníku The Guardian se podařilo získat zcela unikátní výpověď. Zjistit, že vám vlastní rodiče léta lhali o podstatných skutečnostech ze svých životů, o vlastní národnosti, původu, povolání či politické orientaci, musí být traumatické - a není divu, že se potomci špionů do novin zrovna nehrnou. Třeba dcera Andrease a Heidrun Anschlagových, o nichž jsme se před čtyřmi lety dozvěděli, že už od dob studené války pracovali nejprve pro sovětské a následně pro ruské zpravodajské služby, doslova zmizela z povrchu zemského.

Dvacetiletý Tim Foley a jeho o čtyři roky mladší bratr Alex žili v roce 2010 běžné životy mladých mužů z vyšší střední vrstvy. Narodili se v Kanadě, vyrůstali ve Spojených státech, s otcem-absolventem Harvardu a členem vedení bostonské konzultantské firmy a matkou realitní agentkou. Jejich životy se ovšem dramaticky proměnily v létě toho roku, když jejich rodiče zatkla FBI a obvinila je ze špionáže ve prospěch cizí vlády.

Bratři se během následujících hodin a dní po zatčení dověděli šokující pravdu – jejich rodiče, Rusové narození v Sovětském svazu, byli vycvičeni KGB, v Kanadě si přivlastnili identitu dvou tamních občanů, kteří zemřeli jako děti. Andreje Bezrukova a Elenu Vavilovou pak společně s dalšími osmi špiony, mezi nimi byla i slavná Anna Chapman, zradil ruský agent, který přeběhl na americkou stranou.

Bezmála šest let po zásahu FBI a následné výměně ruské “desítky” za čtyři Rusy ve službách Západu se Guardian setkává s Alexem v Moskvě a díky jeho mimořádné otevřenosti vypráví fascinující příběh o hledání identity a odpuštění i střetu malých a velkých dějin. Bratři totiž zůstali s rodiči v kontaktu, naučili se rusky, a dokonce přijali i jejich jména – z Alexe Foleyho se stal Alexander Vavilov.

Zajímavá zpráva přišla z Bolívie. Žádná jiná latinskoamerická země se nepotýká s vyšší mírou domácího a sexuálního násilí směrovaného k ženám. Podle statistik tamního ministerstva spravedlnosti zemře každý měsíc rukou manžela či přítele deset žen. Kromě zpřísnění trestů za takový zločin vláda zkouší ještě jedno nezvyklé opatření - každý uchazeč o veřejnou funkci se musí prokázat, že nebyl odsouzen za násilné chování nejen vůči manželce či partnerce, ale také jiným členům rodiny. Jak zatím opatření funguje a kolika případných veřejných činitelů se dotklo, text latinskoamerického kanálu TeleSUR nezmiňuje.

Autor: Globe Media /  Reuters
Autor: Globe Media / Reuters

V Bolívii, stejně jako v jiných zemích latinské Ameriky, hrály ženy významnou roli v politických i sociálních hnutích, přesto dlouho nepožívaly stejných práv jako muži – až do roku 1952 nemohly volit a neměly plnoprávné občanství. Situace se významně změnila po zvolení prezidenta Eva Moralese, který do kabinetu povolat tolik političek, až stvořil vládu s největším zastoupením žen v regionu.

A ještě jednou Guardian. Deník upozorňuje na značně kontroverzní přístup policie v jednom případu tzv. revenge porn, tedy situaci, kdy osoba – v drtivé většině případů jde o muže - na internetu zveřejnění a šíří intimní fotografie nebo videa své bývalé partnerky, případně zcela cizích žen, které získal z jejich počítače či telefonu.

V tomto konkrétním případě jde o šestatřicetiletého muže z jihoanglického města Eastbourne, který na pornografické stránky bez jejich vědomí a souhlasu umístil fotografie celkem pěti žen včetně patnáctileté dívky. Té navíc opakovaně telefonoval a vyhrožoval jí znásilněním.

A teď k příčině rozhořčení obětí i jejich příbuzných – přestože policie muže identifikovala, zatkla a on se k činům přiznal, nakonec celou věc vyřídila varováním. Guardian navíc připomíná, že takto britská policie postupuje ve většině podobných případů. Stanice BBC v dubnu zjistila analýzou policejních statistik, že se revenge porn (česky se zatím vcelku neobratně a ne zcela přesně překládá jako „porno z pomsty“) už rok v Anglii a Walesu počítá mezi trestné činy, ale většina jeho „autorů“ odchází pouze s varováním.

Video: Prevence sebevražd simulací smrti.

Kulturní tip: Francouzská spojka. Prima Cool 9. 5. 2016 22:55


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].