0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Denní menu28. 5. 20165 minut

Mezinárodní měnový fond: Neoliberalismus selhal

Rock za 300 let • Kdo zabil Černou Dahlii • Muži, kteří žijí jako psi

Burza (ilustrační foto) • Autor: Flick/bfishadow (CC BY-2.0)

Představuji si plnou univerzitní posluchárnu někdy za 300 let, trendový vyučující tu má přednášku. Jeho studenti mají o rockové hudbě zhruba stejné ponětí jako o hudbě z Mezopotámie. Je to styl, který sotva rozpoznají a nikdo ve třídě kromě profesora nedokáže jmenovat více než dvě rockové písně. Vysvětluje jim strukturu rocku, jeho původ, jeho roli v kulturní směně a také, že to byl styl, který se těšil globální síle po tři generace. A nakonec ukáže třídě fotku – nebo spíš hologram – umělce, který celou tuto éru zosobňuje. A kdo na tom obrázku bude?

V eseji Which Rock Star Will Historians of the Future Remember? pro The New York Times si s touhle vizí pohrává renomovaný kulturní komentátor Chuck Klosterman. Automatická odpověď samozřejmě zní: kdo jiný než The Beatles? Žádná jiná kapela neměla takový vliv na podobu populární hudby. Klostereman však ale toto tvrzení problematizuje způsobem, jakým vznikají dějiny. „V západní kultuře je prakticky všechno chápáno skrze proces vyprávění, často na úkor reality. Když líčíme historii, máme sklony využít k tomu životní zkušenosti jednotlivce – je to „cesta“ konkrétního „hrdiny“ - to prizma, které používáme k porozumění,“ spekuluje autor a dodává, že tento náhled sice velmi snadno vyřazuje ze hry kolektiv The Beatles, ale přeje individualitám, jako jsou Elvis Presley nebo Bob Dylan.

Reklama

Pokud by převážil vliv Elvise, bude rocková hudba nahlížena čistě jako šoubyznys, což je nepřesné. Stejně tak nepřesné by ale bylo vzít jako figuru Dylana, v jeho podání by totiž rock byl intelektuální disciplínou čerpající z folkové tradice a byl by vnímán daleko více politicky, než ve skutečnosti byl. Přežijí spíše Sex Pistols nebo hudba k filmu Horečka sobotní noci? To jsou jen některé Klostermanovy postřehy podnětné i pro soudobé vnímání rocku.

Vím, kdo zabil Černou Dahlii: můj vlastní otec.

To je titulek

, který zachycuje pátraní bývalého losangeleského detektiva Steva Hodela. Přezdívku Černá Dahlie získala mladičká ambiciozní herečka Elisabeth Short až po své strašlivé smrti.

Černá Dahlie
Černá Dahlie

Její zmrzačená a rozpůlená mrtvola pohozená v groteskní pozici byla nalezena 15. ledna 1947 v proluce mezi domy v Los Angeles. Po řádění masového vraha Zodiaca se jedná o zřejmě druhý nejznámější nevyřešený případ v americké historii. V den, kdy list Los Angeles Examiner přinesl informaci o její vraždě, měl historicky nejvyšší prodeje – s výjimkou oznámení konce druhé světové války. Režisér Brian de Palma se jejím případem inspiroval pro film Černá Dahlia se Scarlett Johansson v hlavní roli.

Když se Steve Hodel probíral pozůstalostí po svém otci, lékaři Georgi Hodelovi, který rodinu opustil, když bylo Stevovi devět let, zaskočil ho nález malého ve dřevě vázaného fotoalba. Našel v něm pár očekávaných rodinných snímků, ale pak také fotografie mladé ženy s pohledem upřeným k zemi a kudrnatými havraními vlasy. „Panebože, to je Černá Dahlie,“ došlo Hodelovi a začal pátrat postupně pátrat po tom, jakou spojitost by mohla mít tato herečka s jeho otcem. Brzy se dobral k tomu, že možná tu nejfatálnější.

Neoliberalismus selhal a je přeceňovaný. To je tvrzení, které nyní vedle levicových kritiků připouští už i Mezinárodní měnový fond ve svém čtvrtletníku Finance & Development. Místo toho, aby zajistily růst, některé neoliberální politiky jen prohloubily nerovnost a naopak zcela ohrozily trvalý rozvoj. To mimo jiné ve stati dostupné online konstatují Jonathan D. Ostry, Prakash Loungani a Davide Furceri z Výzkumného oddělení MMF.

O mužích, kteří žijí jako psi, píše server The Guardian. Lidská štěňata ráda žijí ve smečkách, hrají si s pískajícími hračkami a jedí z misky. Řeč je o komunitě, která vzešla z BDSM scény a v posledních 15 letech zažila díky internetu velký rozmach. V souvislosti s novým dokumentem Secret Life of Human Pets se na popsání a pochopení jejich životního stylu zaměřila i Nell Frizell.

„Je snadné posmívat se dospělému muži v gumovém psím oblečku, jak žvýká pískací hračku. Možná příliš snadné,“ otevírá text Frizzell, aby brzy zjistila, že tu nejde jen o gumové obleky a hru na dominanci, ale vše má mnohem hlubší kořeny. Člověk s tímto převlekem získává právo vystoupit z racionality a zažít si jisté prapůvodní pocity.

Pro spisovatele Davida, který se pohybuje v akademickém prostředí, to představuje únik z analytického světa: „Je to zcela nonverbální,“ popisuje. „Je to pre-racionální a pre-vědomé. Člověk vchází do instinktivního emocionálního prostoru. Ale je to samozřejmě jen určitá část mé identity. Jinak jsem také vegetarián, hraji na piano, mám papouška a ráno jsem sázel rajčata.“

Video: Už druhý klip z chystané konceptuální desky The Bride představuje Bat For Lashes. Skladba Sunday Love je další kapitolou v příběhu nevěsty, jejíž ženich zahyne cestou k oltáři při automobilové nehodě.

Kulturní tip: Téměř přesně po roce se do Česka vrací rapper Antwon, který vzešel z undergroundové, potažmo hardcoreové scény, ale dnes jeho hudba vstřebává mnoho nejen hip-hopových vlivů, jako jsou post-punk i pop. Vystoupí v neděli v pražském klubu 007.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].