pátek 25. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Koupit si boty, které se za dva roky rozpadnou? To je noční můra všech zákazníků. Téma městských legend o spiknutí firem, které schválně nechávají své výrobky rozbít tři dny po záruce. Anebo je to taky lákadlo firmy Adidas, které má přesvědčit ke koupi páru opravdu velmi drahých kecek.

Za jejich rozložitelnými botami není touha kupující ošidit, alespoň oficiálně, ale touha dosáhnout “změny paradigmatu” ohledně našeho přístupu k věcem (marketingový slovník není nikdy dost bohatý). Luxusem nemá být bytelné, trvanlivé, pečlivě vyrobené zboží. Luxusem má být bytelné, pečlivě vyrobené zboží, které se rychle rozpadne, když budete chtít. A to doslova.

Reklama
Reklama

Předmětná kecka je z materiálu Biosteel, což je uměle vyrobené pavoučí vlákno. Pevné, ale s výrazně menší ekologickou výrobní stopou oproti běžně používaným umělým vláknům. Je plně a bezezbytku rozložitelné - a navíc je ještě o něco lehčí než běžná umělá bota. Prostě ideální do kompostu. Předchozí uvědomělá série měla svršek boty vyrobený z recyklovaných plastů vylovených z oceánu. A nepochybujme, že obchodníci firmy si dokážou spočítat i další zisky za k ekologickou budoucnost.

Vytvořit svět, ve kterém dnešní chlouba “Tyhle boty mám už devět let, pořád jako nové, prostě adidasky” bude příznakem zpátečnictví a neúcty k planetě, to se musí líbit každému prodejci. A prohlášení “Tyhle boty mám už popáté. Vždycky je nechám rozpadnout přesně po dvou letech. Takže těmhle zbývá tak rok. Prostě adidasky” už musí znít všem akcionářům přímo jako rajská hudba.

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

V úterý se citelně otřásla země na obou koncích Tichého oceánu - silná zemětřesení postihla Nový Zéland na jedné a sever Japonska na druhé straně. Přišla zničehonic, nezpůsobila žádné větší škody, přesto bylo znepokojivé, jak nepřipravené zastihla obyvatele obou ostrovních národů . V mnoha z nich jistě vzbudila otázku: to vážně neumíme něco tak velkého jako zemětřesení předpovědět s větší jistotou a delším předstihem?

My Středoeovropané si můžeme myslet, že stačí založit ruce za hlavu a dívat se. Byť ze seismického klidu nás mohla vyvést nedávná zemětřesení ve střední Itálii, což už je blízko. To by se musel svět opravdu obrátit vzhůru nohama, aby se citelně rozechvěla země pod Chrudimí, Mikulovem či Vimperkem, říkáme si přesto. Ale to je samozřejmě mýlka. Zemětřesení a následná jaderná katastrofa v japonské Fukušimě - kde se tedy odehrálo i zatím to poslední, mírnější zemětřesení - byly posledními kapkami německé nedůvěry v nukleární energii. Což změnilo a změní energetiku na celém evropském kontinentu.

Reklama
Reklama

A odpověď na prve položenou otázku: Ne, pořád neumíme. Ani Japonci. A to jsou systémy, které se snaží předpovědět alespoň to málo, co je dnes technicky možné, vskutku imponující. Podél japonského pobřeží leží tisíc senzorů, které registrují prvotní jemná geologická vlnění - předehru ničivých otřesů z druhé vlny, která přijde záhy. K dispozici mají geologové i zkušenosti z minulosti a matematické pravděpodobností modely, jak se rozházené geologické desky budou v následujících letech rovnat, což také přináší značný zemětřesný neklid. To všechno mají, přesto dokáží obyvatelům dát minutu času na to, aby si našli trochu bezpečné místo.

Víme prostě pořád hrozně málo, říkají geologové. Vědí, že pnutí mezi deskami roste, ale nemají šanci odhalit místo, kde a jak přesně povolí. Varovné systémy jsou propracované, ale mají řadu chyb. A vysílají spoustu falešných poplachů. Ani zmíněné modely nejsou zdaleka vyčerpávající: seismologové si v podstatě nejsou ani jisti, kdy jde u mírného chvění o předehru velkého otřesu, nebo naopak dohru nějakého z minulosti.

A tak máme zatím k dispozici jen pravědpodobnostní odhady. Například “26procentní šance, že v průběhu příštích 30 let proběhne tam a tam zemětřesení o síle 6,5 Richterovy škály nebo vyšší”. Což je sice lepší než nic, ale život se podle toho plánovat nedá.

Reklama
Reklama