Kolik přežije z předvolebních slibů Syrizy?

V Berlíně ve čtvrtek začne přímé vyjednávání mezi Řeckem a Německem o budoucnosti eurozóny: poprvé po výhře radikální Syrizy se její nový ministr financí Janis Varufakis osobně setká s německým protějškem Wolfgangem Schäublem, hlavním architektem dosavadního způsobu záchrany eura.

Propastný rozdíl mezi jejich politickými charaktery ilustrují i jejich komunikační zvyklosti. Po rozhovoru se Schäublem tiskové oddělení přepisuje věty a pečlivě, ba přímo hnidopišsky, upravuje formulace, než dá svolení k autorizaci textu. Varufakis je přesným opakem: po nástupu do funkce mu bylo doporučeno, aby přestal psát svůj populární blog. Nepřestal a blogguje dál. 

Řecko už během tohoto týdne nabídlo první ústupky - netrvá na odepsání velké části dluhu. Naopak Německo je neústupné. Agentura Reuters zveřejnila interní materiál připravený před berlínským setkáním, který popisuje německou pozici: požaduje pokračování dosavadních reforem, odmítá jakékoli rušení škrtů či reforem a nabízí prakticky jen jiný název pro nenáviděnou „trojku“, která v Athénách dohlížela na plnění požadavků věřitelů.

„Těžko si teď představit, že z vyjednávání vzejde něco pozitivního. Očekáváme dohodu, která bude plná odkladů a předstírání změn a bude mít navenek mírně socialistický nádech. Ale velmi málo z volebních slibů Syrizy přežije,“ předpovídají obvykle skvěle informovaní analytici serveru Eurointelligence.

Ve čtvrtečním menu vždy najdete výběr z aktuálního vydání nejlepšího německého týdeníku Die Zeit. Často bohužel bez odkazu, protože většina článků není na webu dostupná. Výjimkou jsou dva texty z aktuálního čísla: prvním je rozhovor se zmíněným řeckým ministrem Varufakisem, který je na webu k volnému přečtení výjimečně i v angličtině.

"Myslím, že je to normální (že jsme během minulého týdne naštvali půlku Evropy). Je třeba čas, než všude pochopí, že v EU došlo k zásadní proměně. Evropa na krizi v Řecku nebyla připravená a udělala rozhodnutí, která situaci v zemi ještě zhoršila. Teď se Evropa podobá gamblerovi, který do automatu vhazuje další mince. Nejsme schopní se zastavit, říct „Stop!“ a zeptat se: Neudělali jsme něco špatně? Neporozuměli jsme špatně příčinám této krize?“ říká tu Varufakis a dál například vysvětluje, proč jeho vláda hodlá opět přijmout propuštěné státní zaměstnance. 

Volně přístupný je také komentář jednoho z vydavatelů týdeníku, veterána mezi německými zahraničně-politickými komentátory Josefa Joffeho, který v minulých pěti letech patřil k hlavním apologetům politiky Angely Merkelové a Wolfganga Schäubleho. Jeho pravidelný sloupek „Zeitgeist“ má tentokrát titulek „Vyděrač“ a začíná těmito slovy: „Řecko se podobá sebevrahovi, který uprostřed davu vyhrožuje tím, že vytáhne pojistku granátu, když nedostane, co požaduje. S policejním psychologem sice občas mluví vcelku rozumně, ale v jádru zůstává u vydírání. A bude v tom úspěšné.“

Joffe předpokládá, že Angela Merkelová nakonec ustoupí – protože Evropa si může dovolit živit malé Řecko. Bude to ale ke škodě reforem v mnohem důležitější Itálii a Francii a také k dlouhodobé škodě Řecka samotného. „Strategie bude úspěšná, také proto, že je všude na Západě doprovázena stále hlasitějším mediálním chórem, jenž zpívá soucitnou píseň o chudobě a tísni v Řecku. Od Athén po Washington si ukazují na hlavního viníka: Merkelovou a její politiku škrtů.“

Úplně jiný pohled na věc má dlouholetý přední kritik Merkelové, bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer. Podle něj je nejvyšší čas na to, aby si kancléřka uvědomila selhání své strategie úspor, která „leží v troskách“. Škrtat, splácet dluhy a současně dělat strukturální reformy podle Fischera žádná demokraticky zvolená vláda nemůže vydržet. Její voliči příliš trpí a po čase se přikloní k odpůrcům reforem, píše v deníku The Guardian.

„Je zřejmé, že bez ekonomického růstu nemůžou být úspěšně prosazené ani potřebné reformy. To je řecká lekce Evropě. Otázkou není, zda německá vláda tento fakt přijme – ale kdy ho přijme. Bude muset zažít podobný debakl španělských konzervativců v nadcházejících volbách, aby si Merkelová uvědomila realitu? Budoucnost eura zajistí jedině hospodářský růst.“ 

Jak se žije v hlavním městě Islámského státu? Dosud nejlepší popis přináší v aktuálním vydání čtrnáctideník The New York Review of Books. „Před válkou jsem žila v Damašku a Rakku jsem několikrát navštívila. Bylo to hrozně obyčejné, normální, nudné město,“ popisuje autorka Sarah Birke a připomíná, že obyvatelé Rakky byli v Sýrii proslulí také tím, že se málo svědomitě modlí. V počátcích syrského povstání zůstali zdejší lidé vcelku klidní a loajální diktatuře Bašára Asada. „Mladí lidé si ale užívali větší svobodu poté, co režim ztratil pevnou vládu nad městem. Všude byly vidět graffiti a nové umělecké projekty,“ píše reportérka o své poslední návštěvě Rakky koncem jara roku 2013.

Jen o tři měsíce později město dobyl ISIS. Blízkost k Iráku, velká vzdálenost od hlavních frontových linií syrské občanské války a malá důležitost pro vládu v Damašku, která tak město příliš nebránila – to vše způsobilo, že Rakka se stala ideální základnou extremistů, kteří si vzali za cíl vybudování nového silného státu. Jeden citát, který vás snad naláká k dalšímu čtení: „Abu Hamza, zběh z bezpečnostních složek Islámského státu, mi řekl, že ve skupině působí islamista z Islandu. Je zodpovědný za natáčení profesionálních videí, které mají vystrašit západní diváky a přivést nové rekruty.“

Časté jsou nářky nad tím, kolik do Afriky neustále teče rozvojové pomoci z bohatých zemí. Jenže jsou tu ještě jiné finanční toky, o kterých se tolik bohužel nemluví. Ještě více peněz, než přijde ve formě pomoci, totiž z Afriky každým rokem odteče nelegálními úniky. Hlavními pachateli jsou nadnárodní společnosti s jejich sofistikovanými finančními systémy, které slabé a málo sofistikované úřady afrických států neodhalí.

A pak samozřejmě elity afrických států, které zpronevěřené peníze vyvádějí na svá konta v daňových rájích. Ročně tímto způsobem Afrika přichází skoro o šedesát miliard dolarů. Odborný panel vedený bývalým jihoafrickým prezidentem Thabo Mbekim přinesl dosud nejpodrobnější studii na toto nudné, těžko uchopitelné, a přesto pro rozvoj nejchudšího kontinentu tak zásadní téma. Více v článku z deníku Guardian a v debatním pořadu Inside Story Story v anglickém vysílání Al Džazíry.

Vládnou na Ukrajině fašisté? Toto obvinění se od počátku demonstrací na Mejdanu neustále vrací, zvláště pak do debat na sociálních sítích. Zde je přehledné vysvětlení tohoto mýtu od politologa Alexandera Motyla. „Na některé věci je možné se dívat ze dvou různých úhlů, ale v tomto případě to neplatí. Obvinění je prostě falešné,“ píše na serveru Huffington Post. „Putin proměnil Rusko ve fašistický stát, ale Ukrajinci svrhli Viktora Janukovyče a zabránili tím zřízení autoritářského režimu ve své zemi.“ 

Video: Ve čtvrtečním menu byste také vždy měli najít odkaz na veřejnou přednášku z London School of Economics. Často by to měly být zajímavé přednášky z archivu LSE, dnes je to nicméně jedno aktuální vystoupení z konce ledna nazvané Organizovaná mysl: jak si udržet jasné myšlení v časech informační záplavy. Pokud někdo pochybuje, že žijeme v časech informační záplavy, snad ho přesvědčí jeden údaj: podle studií informačních vědců dnes průměrný Američan denně vstřebá pětkrát více informací než v polovině 80. let. 

Kulturní tip: Jupiter vychází. Andy Wachowski, Lana Wachowski. V kinech od 5. února 2015. Sci-fi od tvůrců Matrixu oslňuje, ale zápletku má jako z dívčí novely, píší v recenzi tohoto filmu Hospodářské noviny.

Rádi bychom vám také představili znělku k cyklu debat nazvaného Respektování, které časopis nově pořádá. Záznam první diskuse ještě tento týden zveřejníme na webu.