Jsem devítileté děvče. Ale jsem především reportérka

Ve středu nizozemští voliči odmítli asociační dohodu s Ukrajinou, dokument, který stvrzuje evropskou a západní ukrajinskou cestu po revoluci před dvěma lety. Tedy spíše devatenáct procent nizozemských voličů. Ovšem zákon je zákon, volit přišlo o trochu více než třicet procent lidí, referendum je tedy platné; a ač nezávazné, má svou váhu. Že při tehdejší revoluci umírali lidé? Že se někteří Holanďané nechali ochotně klamat Ruskem sponzorovanými dezinformačními weby a věřili zjevným nesmyslům? Že se rozhodli poměrně komplikovanou otázku rozseknout na základě nejasného pocitu, že jim Výchoďáci tak trochu smrdí?  Respektive, že se za abstraktními argumenty skrývá strach o pracovní místa a celou zemičku?

Kan ons niet schelen, zaznělo od nizozemských volebních uren. Nám je to fuk. No a teď co s tím? Nizozemský premiér Mark Rutte má dvě možnosti a obě jsou - ne úplně dobré. Zaprvé může referendum ignorovat. Pak se v Nizozemí zvedne vlna demokratického odporu, která bude žádat všechnu moc do rukou libovolně velké nadpoloviční části alespoň třiceti procent nizozemské populace. Věcně to problém není, psychologicky podle komentátorů ano. A také by to nahrálo do karet britským zastáncům Brexitu.

Anebo může referendum respektovat a asociační dohodu odmítnout. Pak se v Evropě zvedne vlna demokratického odporu, která bude říkat, že všechna moc rozhodně nepatří do rukou libovolně velké nadpoloviční části alespoň třiceti procent nizozemské populace. Věcně to problém není, psychologicky podle komentátorů ano.

Výsledek nizozemského referenda má samozřejmě také dopad na ukrajinskou politiku, která momentálně žije tím, že prezident Porošenko kromě péče o vlast také zakládal off-shorové společnosti přes kancelář Mossack Fonseca. Jak to bývá, už tak nepřehlednou situaci to ještě víc komplikuje. Jaký přesně to bude mít vliv na současný rozhodující úkol kyjevské elity, tedy sestavit vládu, která by znovu získala důvěru občanů, ovšem není jasné.

Už jste také trochu unavení, jak výrobci 3D tiskáren neustále ohlašují, že se právě přiblížila doba, kdy budeme moci vytisknout cokoliv, a že nadchází naprostý průlom? Že teď už to opravdu půjde a každý si bude moci doma vytisknout ropnou plošinu, umělé srdce či automatickou pušku? Tak tady je to opět, znovu, ještě jednou. Autor menu tuhle jemně unavenou skepsi sdílí - ale nerad by propásl moment, kdy to bude pravda.

Diamanty jsou (nejspíše) nádherné, ale také s sebou nesou nezanedbatelnou etickou zátěž; většina z nich pochází z dolů v zemích, kde na životě dělníků nezáleží. Nyní je tu možnost osadit prsten diamantem vyrobeným v laboratoři a k nerozeznání od pravého. A tím je myšleno zcela k nerozeznání. Otevírá to zajímavou debatu. V čem přesně - jistě, v jejich vzácnosti, ale v čem ÚPLNĚ PŘESNĚ - spočívá pro lidi jejich hodnota? Požádali byste svou partnerku či partnera o ruku s laboratorním prstenem? A záleží na tom?

Zde je detailní popis toho, proč Google (téměř) nikdy “nespadne” a proč jsou jeho služby neustále dostupné. Pro zastánce člověčího elementu ve světě je to nepříjemná zpráva. Klíčem k úspěchu je nepustit k ničemu lidskou ruku.

Hilde Kate Lysiak, reportérka z pensylvánského města Selinsgrove a také vydavatelka listu Orange Street News, je výjimečná žena. Mimo jiné proto, že jí je devět. A odvádí skvělou práci. Třeba v momentě, kdy šla pátrat po detailech vraždy, která se v jejím okolí odehrála. Přinesla lepší informace než „dospělá média“ a přinesla je dřív. A přesto je dost lidí, které to znechucuje, protože by si měla hrát s panenkami, a ne na novinářku. Což zase znechucuje Hilde Lysiakovou.

“Dostala jsem tip od spolehlivého zdroje, který jsem si přinesla z pokrývání jiné, předešlé události. Když jsem ho ověřila na policejním oddělení, šla jsem přímo na místo činu, mluvila se sousedy a získala víc informací. Tvrdě jsem pracovala,” píše reportérka ve svém dopise blahosklonné veřejnosti. Pokud vás citovaná pasáž dojímá, nechte si tuhle emoci pro sebe, Hilde o ni nestojí. “Ano, jsem devítileté děvče. Ale jsem především reportérka. Přináším zprávy.”

Tady je Hildin zpravodajský web. Je to profesionální, vlastně neuvěřitelná práce. Pokud byste někdo se selinsgrovskou reportérkou mluvili, vzkažte jí, že v Respektu je pro ni k dispozici časově neomezená stáž. Nemusí ani čekat na desáté narozeniny.

Když výrobce zmrzliny zdraží svůj výrobek, na jednu stranu se klepe strachy, zda neklesnou prodeje, na druhou se těší, že bude větší zisk. V Japonsku se omluvně ukloní národu. A pak se asi klepou a těší úplně stejně jako všude jinde.

Nový model automobilky Tesla nazvaný Model 3 je prý určený pro masy. Přece jen ale pořád stojí milion korun, a to není zrovna něco, co si koupíte z pondělního rozmaru. Nadšenci proto obratem vyvinuli Model 3, který je k mání za cenu velké krabice skládačky Lego. Jediný zádrhel je, že auto je také z Lega.

Fotbalové okénko je tentokrát z Německa. Borussia Dortmund je šťastný klub. Sedm let jej vedl Jürgen Klopp, současný trenér Liverpoolu. Klopp je jednoduše cool (odkaz stojí za rozkliknutí, a navíc brilantní profesionál. Nyní jej vede Thomas Tuchel, který je také cool, byť trochu jinak, a možná ještě brilantnější profesionál. To se teprve ukáže.

Tady je jeho kariérní příběh, příběh nadějného obránce, který si v rozhodujícím momentu kariéry nevratně poškodil koleno. Pak se trápil - a pak se stal trenérem. Jeho cesta k výjimečnosti vedla přes meditativní horolezecký výstup, studium matematiky a statistiky (ve vztahu ke kopané) a spoustu přemýšlení. Je to sice přemýšlení o fotbale, ale aplikovatelné obecně.

Jistě že nebudete nikdy nejlepší. Vždycky je tu někdo lepší, a je jich dost. Takže nikdy nepřestaňte překvapovat a tvořivě trápit sami sebe. Pak překvapíte a ztrápíte i ty lepší. A porazíte je. Ale zase to nepřehánějme. Jedním z klíčových principů Tuchelova trénování je zásada “těžko na cvičišti, lehko na bojišti”.

Video: Nemocnice pro mořské želvy.

Kulturní tip: Spotlight. Oscarový vítěz od čtvrtka v kinech. Erik Tabery: „I kdyby se Spotlight nestal nejlepším titulem roku, byl by to nejlepší, či přesněji nejrealističtější film o novinařině, jaký byl kdy natočen.“

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery