středa 14. 2. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Co se stane s angličtinou po brexitu? Tuhle otázku si klade komentátor britských Financial Times Michael Skapinker, když se ve svém nejnovějším sloupku zamýšlí nad tím, jaký dopad bude mít odchod Velké Británie z EU na čistotu jeho mateřštiny. Jak známo, přes usilovnou snahu Francie to změnit je právě angličtina je nejčastějším prostředkem komunikace mezi obyvateli osmadvaceti států Evropské unie. Její každý uživatel do ní přitom přirozeně vnáší část ze svého mateřského jazyka a angličtina se tak mění. A Skapinker a jím citovaní britští jazykovědci se ptají, jakým směrem se vydá poté, až její rodilí mluvčí z EU odejdou.

Jejich společný závěr říká, že se v angličtině zřejmě „zabetonují“ už dnes používané obraty a slova, která Brit pochopí, ale sám od sebe by je nepoužil, nebo která jsou gramaticky špatně. Příkladem uvedeným v textu je slovo informace v plurálu. Angličtina jej nezná, používá se jen „information“ v jednotném čísle. V drtivé většině ostatních evropských jazyků včetně češtiny se ale vyskytují obě podoby, tedy jedna informace i více informací:  Evropané to často (a chybně) při komunikaci v angličtině používají k rozlišení významu sdělení.

Reklama
Reklama
Reklama

Dalším příkladem je práce s neurčitým „there si/there are/there was“ při popisu nějakého místa nebo události. Zatímco Angličan použije obrat „there were XY people at the party“ ke sdělení, že „na večírku bylo XY lidí,“ ostatním evropským jazykům je podle britského listu bližší formulace „we were XY people at the party,“ tedy „bylo na XY lidí na večírku“. A podobně chybnými, ale srozumitelnými výrazy a obraty bude angličtina podle autorů stále více „zanášena“.

Shoda mezi nimi nicméně nepanuje v tom, zda se ze všech těch angličtin, které budou Evropané používat k dorozumění mezi sebou i po odchodu Britů z Unie, zrodí nějaká nová. Jazykovědkyně Jennifer Jenkins si myslí, že je to nepravděpodobné, kvůli existenci dvaceti čtyř odlišných národních jazyků je na evropském kontinentě zkrátka příliš variant angličtin na to, aby vznikla jedna převažující, evropská.

Sloupkař Skapinker je opačného názoru: jak se budou Evropané stále více míchat, více cestovat a chodit do smíšených škol s výukou angličtiny už od raného věku, něco jako „Eurish“, evropština, vznikne. Změna by v každém případě neměla trvat dlouho, údajně stačí jedna generace. Střední a mladší ročníky tak ještě čeká dobrodružství.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Ve věku 83 let zemřel v královském sídle Fredensborgu dánský princ Henrik – manžel královny Margrethe II.  Pro Dány byl „tím exotickým členem rodiny“ a nikdy nevěděli, co od něj čekat. Když prvně přiletěl do Dánska za rodinou své snoubenky, v projevu slíbil, že se chce stát Dánem nejen občanstvím, ale i duší a kulturou - a že se chce zbytek svého života oddat práci pro tuto zemi. A podle toho, jak se mu v tom vedlo a jak ho hodnotila tamní média, jeho popularita stoupala - nebo klesala. „On sám se ale nikdy nezměnil. V posledních letech si ho oblíbili především mladí lidé – nejspíš pro odvahu být sám sebou, a pro to, jak uměl vždycky překvapit a otevřeně říct svůj názor nehledě na status člena královské rodiny,“ napsala k tomu v nekrologu TV2.

Francouz, který se přiženil do královské rodiny, měl vždycky problém s dánskou výslovností, která je pro cizince vskutku těžká. Ačkoliv se jazyku naučil, kvůli tvrdému francouzskému přízvuku se mu Dánové vysmívali, včetně médií. Dodnes ostatně používají větu „Mluvíš jako princ Henrik“ – a to ve chvílích, kdy se cizinec snaží mluvit dánsky a moc mu to nejde. Autorka tohoto textu si to zažila několikrát, a než se dozvěděla, že nejde o poklonu, měla z toho poměrně dlouhou dobu radost.

Reklama
Reklama
Reklama

Henrik pocházel z Francie, vyrůstal ve Vietnamu. Plynule ovládal angličtinu, francouzštinu, vietnamštinu a mandarínštinu.  To, že se úroveň jeho dánštiny stala terčem kritiky, je vůči zesnulému monarchovi trochu nefér. Navíc když vezmeme v potaz, že manželka korunního prince Mary pochází z Austrálie - její přízvuk tahá Seveřany za uši úplně stejně, ale nikdo ji za to veřejně nekritizuje.

Na druhé straně je pravda, že Dánové mu po několika letech začali přece jen rozumět lépe i v přeneseném významu. Radovali se především z toho, že jejich království učinil otevřenější vůči dalším národnostem, a že znamenal pro zemi kulturní přínos: „Měl talent a zájem o hudbu, byl skvělým pianistou a nějakou dobu přemýšlel, že by se muzikou živil. Tuto touhu nakonec vystřídalo studium literatury, práva a orientálních jazyků, kterému se oddal na Sorbonně,“ píše dánský denník Jylland Posten.

Byl to právě Henrik, který organizoval setkání s diplomaty, umělci a dalšími významnými osobnostmi kultury. Královna mu za to neustále vyjadřovala vděk a princ opakovaně ukazoval, že se nebojí ani nečekaných spojení. Ještě před třemi lety se vydal do Kristiánie. Části Kodaně, která je proslulá dealerstvím lehkých drog, ale také mnoha koncerty. „Všichni o tomto sousedství mluvili, já se tam nikdy nepodíval, tak jsem se chtěl rozhlédnout,“ tvrdil tehdy médiím princ, který utekl ochrance.  Královská rodina záležitost nekomentovala. A podobně se postavila k tomu, když se převlékl na galavečeři pro WWF – Světový fond pro ochranu přírody - do kostýmu pandy.

https://www.youtube.com/watch?v=QZCs60Q-dfM

Tak se možná někdy i cítil. Jak list Jylland Post v nekrologu píše, otec ho několikrát varoval, aby si promyslel, do jaké pozice se přižení. Henrik přesto přijal titul prince, ale mnohokrát toho pak poté veřejně litoval - především měl pocit, že si nejsou s královnou rovni.  I tento jeho názor byl terčem kritiky: princ, který neustále komolí jazyk, a ještě by chtěl být králem. Ale pravda je minimálně to, že již zmíněná Mary, manželka korunního prince Frederika, bude jednou královnou, nikoliv princeznou.

Henrikova nespokojenost nakonec vyústila až ve zřeknutí se titulů a úlohy prince, což jeho popularitě mezi Dány opět nijak nepomohlo. Jeho posledním kouskem bylo, když médiím řekl, že se nechce nechat pohřbít vedle královny, protože nemá ten správný titul. Což například CNN loni v srpnu komentovala: „Není tajemstvím, že princ není spokojený se svým titulem. A být pohřbený na jiném místě je pro něj zřejmě vyjádřením toho, že si po celý svůj život vskutku nebyli s královnou rovni.“

Měsíc poté přišlo prohlášení královské rodiny, ve kterém stálo, že monarcha trpí demencí a že se rodina omlouvá. Média zkoumala, jestli je princ skutečně nemocný, nebo jej spíš chce královská rodina uklidit do ústraní. Každopádně Henrikův pohřeb bude podle původních plánů v katedrále v Roskilde, kam se ukládají členové královské rodiny. Margrethe II. se k smrti manžela vyjádřila jen krátce: „Je to jako kdyby půlka ze mne zemřela s ním,“ řekla pro dánskou TV2, jež dodává, že dánský národ svého prince nikdy zcela nepochopil, ale královna ho přesto měla za největšího muže svého života.

Obtížný vztah Mezi Henrikem a Dány pak shrnula ministryně kultury, která se z vlády komentovala jeho smrt jako první: „Média, která prince dřív ostře kritizovala, dnes budou zaplavena tím, jak odešel úžasný a milý člověk, který byl zároveň jiný. Pokrytectví tím však nekončí. Jsme dobří ve vyprávění pohádek, ať skončí jakkoliv, ale v pochopení jiné kultury, jako byla ta prince Henrika, musíme být lepší,“ konstatovala Mette Bock.

Reklama
Reklama