Je fascinující, kolik neznámých příběhů stále skrývá i poměrně nedávná historie. Další takovou nesmírně zajímavou story z hlubin zapomnění nyní vylovil server Buzzfeed (díky právě publikované knize). Jde o historii mladých žen, často ještě náctiletých dívek, které před sto lety v továrně ve městě Orange v americkém New Jersey dostaly až trojnásobně oproti průměru placenou „práci snů - a až později se ukázalo, že se tím odsoudily k závažným zdravotním problémům a několik z nich i k smrti.
Dívky v továrně natíraly zeleným barvivem s obsahem rádia ciferníky hodin a hodinek využívaných k různému účelu v armádě. Rádium necelých dvacet let před tím objevila Marie Curie. A přestože během bádání pocítila negativní dopady rádia (opakovaně se popálila) a byly známé i případy smrtelných otrav, v době, o níž je řeč, bylo malé množství rádia považováno dokonce za zdraví prospěšné. Na trhu byla k dostání voda s rádiem či zubní pasta. A pro tyto dívky, pro něž se brzy vžil termín „radium girls“, bylo i zdrojem zábavy – na večerních zábavách díky svému zaměstnání doslova zářily. Zářily buď jejich šaty - nebo právě zuby, které si rádiem natíraly.
Protože byly některé ciferníky velmi malé (jen necelé čtyři centimetry), dělnice často „zaostřovaly“ používané štětce tak, že je jejich konce stiskly mezi rty. Před riziky rádia je ovšem nikdo nevaroval. V roce 1922 onemocněla první z mladých žen – nejprve jí vypadaly zuby, ústa se jí zanítila boláky, které se pak rozšířily na další části hlavy, začaly se jí lámat kosti. „Mollie se doslova rozpadala,“ píše Buzzfeed. Za pár měsíců zemřela v pouhých čtyřiadvaceti. A další dívky následovaly.
Majitel továrny – United States Radium Corporation (USRC) - odmítal přijmout jakkoukoliv odpovědnost, až po dvou letech povolil nezávislou studii. Když ale dospěla k závěru, který šéf společnosti nechtěl slyšet (tedy prokázala souvislost mezi rádiem a úmrtími), zaplatil si další studie, tentokrát s objednaným opačným výsledkem. Teprve když začali umírat mužští zaměstnanci firmy, začala jak firma, tak experti, kteří vztah mezi nemocí a rádiem zkoumali, brát věc vážně. Skutečnou změnu docílily až samy zaměstnankyně továrny, byť to neměly snadné: těžce hledaly právníka, který by je reprezentoval a byl by ochoten jít do sporu s mocnou korporací.
Až v roce 1927 se do boje pustil mladý právník a spor se stal mezinárodně sledovanou událostí – také proto, že v podobných továrnách ve Spojených státech i dalších zemích pracovaly tisíce dalších lidí. Tento případ se nakonec stal prvním, v němž zaměstnavatel nesl odpovědnost za zdraví zaměstnanců; na jeho základě byly stanoveny regulace bezpečnosti práce a vznikl také státní úřad, který na pravidla práce dohlíží.
Příběhy žen, které bojovaly za tuto změnu, na základě dobových pramenů (jejich deníků, korespondence či soudních záznamů) připomíná zmíněná kniha britské autorky Kate Moore The Radium Girls.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
