pátek 28. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Následující příběh by mohl být film, ale není, je to Brazílie. Britský deník The Guardian přináší dnes již pozapomenutý příběh Carlose Kaisera, samozvaného krále Ria neboli “nejlepšího fotbalisty, který nikdy fotbal nehrál”.

Těžko říct, kdo vlastně Kaiser je - neboť tento král v Riu stále kraluje, resp. dokralovává. Hlavním obdobím jeho vlády byla osmdesátá a devadesátá léta. Je podvodník, je bavič, je celebrita, je maskot. A koneckonců, je skutečně fotbalista. Kaiser prošel několika slavnými fotbalovými kluby v tom smyslu, že měl s nimi smlouvu a byl členem mančaftu; jen mu zkrátka dlouho procházelo, že si nikdy ani nekopl do míče.

Reklama
Reklama

Nejprve vždy obloudil majitele a trenéry vymyšlenými historkami o své zářné kariéře – což bylo i v době bez internetových vyhledávačů obdivuhodné. Následně pak při nástupu na první trénink buď utrpěl svalové zranění, nebo mu umřela babička, nebo podplatil některého mladšího hráče, aby mu při rozehrávce před zápasem uštědřil kosu, která ho vyřadí ze hry - nebo provedl některý z milionu dalších improvizovaných úskoků, kterými se vyhýbal zápasům.

Při čemž šlo občas i o život. Jednou se nechal najmout malým týmem Bangu vlastněným Castorem de Andradem, mafiánem, sázkovým magnátem a ve své době nejnebezpečnějším mužem Brazílie; jednou se mu třeba natolik nelíbilo rozhodnutí rozhodčího, že jej ozbrojený honil po hřišti. No a tenhle de Andrade se jednou rozhodl, že svou hvězdu Kaisera, který se zrovna léčil ze svalového zranění, nasadí do důležitého zápasu stůj co stůj.

Carlos Kaiser

Kaiser měl jistě na výběr. Mezi nástupem do zápasu, kde by se ukázala skutečná míra jeho talentu, takže po jeho skončení by byl nejspíš mrtvý. Anebo prostě už před zápasem zmizet a vůbec se neukázat, jenže zmizet se dá jen na omezenou dobu, a pak by byl také nejspíš mrtvý. Takže nastoupil, ale přišla božská inspirace: ještě než mohla hra začít, údajně zaslechl fanoušky protivníka, jak hrubě urážejí jeho otce, šel si to s nimi vyříkat, popral se a byl vyloučen. Byla tu samozřejmě varianta, že i tak skončí mrtvý, ovšem de Andrade jeho důvod k rozmíšce uznal - a prodloužil mu smlouvu.

Tohle všechno Kaiser dělal, protože měl rád fotbal, fotbalisty a celý blyštivý svět večírků v Riu. A dlužno dodat, že všichni zase milovali Kaisera. Trávil čas s největšími hvězdami brazilského fotbalu, večírkoval s nimi, bavil je a ne snad, že by se jen hřál v jejich záři: zářil spolu s nimi, v jistém smyslu jim byl rovnocenným partnerem.

Kaiser byl okouzlující podvodník. A na čem se všichni shodují, nebyl v žádném případě vypočítavý. Jeho život sestával z tisíců malých improvizovaných podvodů (“zapomněl jsem si kreditku, zaplatíš to?”) a z nich mu díky štěstěně vyšel jeden velký geniální podvod.  Sportovní kariéru už ovšem uzavřel a dnes se živí jako trenér v dámském fitness clubu.

https://www.youtube.com/watch?v=_-xVbTYk5s4

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

“Spoustu lidí svědí dlaně. I mírumilovné a bohabojné lidi svědí dlaně,” nechal se nedávno slyšet maďarský premiér Viktor Orbán. Měl tím na mysli, že řada mírumilovných a bohabojných lidí by nejraději nafackovala těm desetitisícům lidí, kteří v současnosti v Budapešti protestují proti vládě Orbánovy strany Fidesz.

A když si takhle vůdci států zahrávají s temnými hrozbami, najde se zpravidla někdo, kdo je ochotně vyplní. Což se stalo minulou sobotu, kdy v jednom budapešťském baru (oblíbený Rácskert, což je místo, kde se člověk zpravidla cítí bezpečně) dostali tři mladí muži naloženo kvůli placce “Stojím při CEU” - což je odkaz na plán Viktora Orbána vystrnadit ze země účelovým zákonem Středoevropskou univerzitu. U toho byli dvěma údajně hromotluckými útočníky častováni výrazy jako “provokatéři”, “nepřátelé” a “liberálové”. Týden před tím byl napaden jiný muž nejspíš kvůli tomu, že nesl protivládní protestní ceduli domů z demonstrace.

A v ten samý týden se stala snad úplně nejpodivnější věc z podivných maďarských věcí posledních dní. V rámci protestu proti údajnému ruskému vlivu v Maďarsku skupina aktivistů natřela (vodou smývatelnými barvami) památník sovětským osvoboditelům na budapešťském Náměstí svobody. Což je vandalismus, za který dostali aktivisté právem (nijak drtivou) pokutu. Ale to nebyl jediný trest.

Za G Rasem, který byl hlavou obarvovací akce, dorazil do Budapešti muž a natočil s ním video. Představuje se na něm jako Mohamed, je z Čečenska a nikdo by se s ním už na první pohled nechtěl prát. Vysvětluje divákům, že všechny obyvatele Ruska tahle obarvovací šaráda hrubě urazila a nechce prý nijak tlačit, ale G Ras kdyby se mohl omluvit. Což také G Ras udělá. Video je ke zhlédnutí zde: a je to usměvavá, ale zároveň dost strašidelná podívaná.

https://www.youtube.com/watch?v=XWethPm7Kiw

Reklama
Reklama