pátek 20. 1. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Zpívat, nebo nezpívat na Trumpově inauguraci? Tuhle otázku si v uplynulých týdnech položila řada hvězd americké pop-music, na rozdíl od Hamleta ale s jejím zodpovězením zjevně neměly takovou potíž. Seznam umělců, kteří vystoupí na dnešní ceremonii – začíná po 17.00 středoevropského času – neobsahuje ani jednu celebritu světového formátu, ale lokální, na poslední chvíli oprášená jména.

Zatímco k Baracku Obamovi se tlačily hvězdy jako Beyoncé nebo Justin Timberlake, které zaplňují stadiony doma i za oceánem, vystoupení na Trumpově slavnostním uvedení do úřadu odmítly. Jak samy uvedly, účast na ceremonii se v případě nastupujícího prezidenta stala demonstrací politické podpory Donaldu Trumpovi a většina zástupců amerického show businessu s tím, nebo přímo s Donaldem Trumpem, měla problém.

Reklama
Reklama

Za všechny to shrnula hvězda Broadway Jennifer Holliday, která zpívala už na inauguraci Ronalda Reagana, Billa Clintona a obou Bushů a původně chtěla pokračovat ve své tradici „nadstranické pěvkyně.“ „Pak jsem si ale uvědomila, že účast na inauguračním koncertě Donalda Trumpa by se považovala za politický akt, který by byl v rozporu s mým přesvědčením a chybně by se vykládal jako moje podpora Donaldu Trumpovi a Miku Pencovi,“ řekla pro Vice Jennifer Holliday.

Kromě Jennifer Holliday odmítli nejen zmínění Justin Timberlake a Beyoncé, ale také revival band Bruce Springsteena. Fanoušci Donalda Trumpa tuhle kapelu, a samozřejmě samotného Springsteena, milují, ale protože také Springsteen patří k Trumpovým kritikům, jeho revivalová kapela řekla ne. Seznam umělců, kteří dnes vystoupí pod Kapitolem po prezidentově slibu a na následném koncertě, tak obsahuje směs polozapomenutých jmen jako zpěváka country Tobyho Keithe, účastníků populárních show jako Jackie Evancho z America´s Got Talent, která oslnila část televizního publika v Americe jako jedenáctiletá zpěvačka árií, nebo post-grungeovou skupinu 3Doors Down.

Seznam ale obsahuje i bizarní postavy ze světa youtube a počítačových her, jako třeba hráče na virtuální bicí od Nintenda, který si říká DJ Ravidrums, nebo hráče na méně virtuální klavír Piano Guys. Zřejmě nejrespektovanějším jménem na Trumpově oslavě bude Sam Moore, soulový zpěvák slavný zejména v 70. letech, kdy měl soulové duo Sam and Dave.

Celý seznam je pro zájemce zde.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Manažerky a vůbec ženy na řídících pozicích zažívají zlaté časy – zejména v technologických firmách. Moderní společnosti a ty, kterým záleží na dobré pověsti ve veřejnosti, začínají do vrcholných orgánů hojně obsazovat ženy. List The New York Times píše, že v Mekkce progresivního byznysu, Silicon Valley, je po ženách takový hlad, že zkušenější manažerka může letos očekávat dvacet nabídek na místo ve vedení nějakého podniku.

Tak že by se to konečně podařilo? Kvóty – nebo jen jejich hrozba – začaly fungovat? Ne tak docela. Přesněji – objevil se nový problém. Namísto „skleněného stropu“, který doposud bránil ambiciózním ženám dostat se až na úplný vrchol vedle hrstky stejně ambiciózních mužských kolegů, tu máme „past zlatých sukní.“

Reklama
Reklama

Britský deník The Guardian zmiňuje zkušenost Norska, které zavedlo kvóty na zastoupení žen ve firmách jako jedna z prvních zemí na světě v roce 2006. Řada kritiků kvót si tehdy myslela, že povedou ke snížení úrovně představenstev firem, protože nebude dostatečný počet žen s potřebnou kvalifikací na zaplnění 40 % kvóty.

Jak se ukázalo, s tímhle problém nebyl. Došlo však k tomu, že si daná místa rozebrala úzká skupinka několika známých vysoce postavených žen - a ty se na jednotlivých pozicích střídaly. Zatímco tak technicky Norsko dosáhlo čtyřicetiprocentního zastoupení žen, byly to ty stále stejné ženy. Rovnosti a větší pestrosti v zastoupení z hlediska pohlaví dosaženo bylo, různorodost pohledů a zkušeností vzrostla jenom trochu. Dané ženy, kterým se kvůli jejich exkluzivním platům ve srovnání s jejich kolegyněmi začalo říkat „zlaté sukně“, vnášely do firem pořád stejné (svoje)  zkušenosti.

Silicon Valley teď podle Guardianu hrozí totéž. Mužští šéfové firem nebo jimi zaúkolovaní hledači talentů sahají po stále stejném typu žen a kýžená rozmanitost a nová krev se nekoná. Jedním z řešení je nasazovat ženy z jiného spektra života do nižších pozic, nechat je ve firmě vyrůst a poté je umístit do vedení. Jenže to chce čas. Mezitím budou telefony na stole manažerek v Silicon Valley nabízející práci zvonit a zvonit. „A já vám radím, dámy, zvedněte je a řekněte si o dvojnásobek toho, co vám bude nabízeno,“ uzavírá Harriet Minter v Guardianu.

Reklama
Reklama