středa 4. 10. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Zakladatel časopisu Playboy Hugh Hefner zemřel minulou středu a v sobotu byl pohřben, nicméně americká média pořád plní debaty o Hefnerově odkazu. Je to totiž značně rozporuplný. Na jedné straně platí, že bývalý novinář v časopise založeném na počátku padesátých let už v době, kdy to nebylo příliš cool, propagoval liberální hodnoty: podporoval práva gayů a leseb, symbolicky i prakticky protestoval proti rasové segregaci, podporoval právo žen na antikoncepci či interrupci. V magazínu dával prostor respektovaným i nadějným spisovatelům i spisovatelkám - a panuje všeobecná shoda, že kromě nahých žen čtenáři dostali skutečně kvalitní literaturu či eseje na klíčová společenská a politická témata.

Sám sebe zároveň označoval za posla sexuální revoluce a advokáta „osvobození ženy“, zejména právě v sexu. A tady se dostáváme k problematičtější části odkazu. Jeho časopis Playboy hrál roli v uvolnění konvencí ve značně prudérní Americe a na oslavě nahého ženského těla ani sexuality samozřejmě není nic špatného. Což je třeba zdůraznit zejména proto, že kritici Playboye bývají označováni za úzkoprsé puritány.

Reklama
Reklama

Zásady osvobození žen ani sexuální revoluci ovšem Hefner ve vlastním životě příliš nepraktikoval. Svobodná vůle žen, s nimiž přišel do styku, a to jak pracovně, tak soukromě, jej příliš nezajímala. Je výmluvné, že ohromnou pozornost k prvnímu číslu Playboye přitáhl nahými fotkami Marilyn Monroe (a „zdobila“ titulní stranu, jak napsal třeba Blesk). Jenže málokdo už ví, že nesouhlasila Monroe s tím, aby něco „zdobila“, ani za to nedostala zaplaceno. „Ti, kteří na nahé Marilyn vydělali miliony, mi nikdy ani nepoděkovali,“ řekla později - byť přiznala, že Playboy jí pomohl v kariéře.

Jako moderní nezávislé ženy nežily ani Hefnerovy výrazně mladší přítelkyně, s nimiž sdílel svoji „Playboy Mansion“ – rozsáhlé sídlo v Los Angeles, kde pořádal proslulé večírky. Nesměly mít vlastní auto, protože by jim dalo příliš nezávislosti, a pokud už šly samy ven, musely se vrátit do deváté večerní. Nesměly pracovat. V určené dny měly povinnost provozovat s Hefnerem sex, který popisovaly jako jím dirigovanou činnost, jež možná přinášela potěšení jemu, ale jim nikoliv. Možná proto několik z nich popsalo, že jim před sexem dával léky na „uvolnění“, o nichž říkal, že ženám „otevírají stehna“.

V soukromém životě a zprostředkovaně i v časopise tak Hefner praktikoval spíš sexuální revoluci, v níž je od konvencí osvobozen pouze muž. Žena je dál konvencemi svázána: v přísných požadavcích na to, jak má vypadat, i v tom, jak se má chovat.  „Nezměnil pohled na sex jako na něco, co ženy poskytují mužům a jehož středem je mužská slast,“ píše v komentáři americký týdeník Time.

V tomto scénáři není moc prostoru pro ženské fantazie, touhy a možnost skutečně svobodně projevit svoji sexualitu. Magazín Atlantic v této souvislosti cituje slova bývalé Hefnerovy sekretářky Shelly Schlicker: „Hefner vydělal miliony tím, že prodával vyretušované obrázky žen nejistým mužům, kteří jsou vychováváni v tom, že mají chtít hravé zvířátko, a ne člověka.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

O tom, že mají pravidelně chodit na preventivní prohlídky prsou, slyší ženy ze všech stran. Statistiky ze Spojených států, na které upozorňuje americký týdeník Time, ovšem přinášejí novou porci argumentů. Podle tamní zdravotnické organizace věnující primárně rakovině (American Cancer Society – ACS) se mezi lety 1989 a 2015 se o čtyřicet procent snížil počet žen, které zemřely na rakovinu prsu. Vyjádřeno absolutními čísly jde o 322 tisíc žen. Ve Spojených státech nicméně dále zůstává onemocnění rakovina prsu nejčastějším typem rakoviny, jež ženy postihuje.

ACS pokles dává do souvislosti s tím, jak rostou počty žen, které mají přístup a chodí na preventivní prohlídky, a jak se zlepšuje léčba. Na dalších statistikách se navíc ukazuje, jak zásadní roli hraje přístup ke zdravotní péči a výchova k prevenci. Černošky (ale také příslušnice jiných etnik) totiž na rakovinu prsu umírají více než bělošky.

Reklama
Reklama

Mimo jiné také proto, že jim bývá nemoc diagnostikována později. Ačkoliv geny a biologické odlišnosti mezi rasami hrají jistou roli, klíčovější jsou podle magazínu socio-ekonomické faktory. Podobný problém řeší i jiné země: v Austrálii kupříkladu zjistili, že aboriginské ženy mají menší šanci přežít rakovinu prsu než bílé Australanky.

Reklama
Reklama