čtvrtek 6. 10. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Scény rvoucích se poslanců jsme zvyklí vídat spíše v parlamentech zemí, které považujeme za méně civilizované, třeba v ukrajinském sněmu. Tentokrát ovšem přišla zpráva o rvačce z Evropského parlamentu a odehrála se v klubu Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP).

Zatím neznámý europoslanec UKIPu na zasedání klubu fyzicky napadl svého kolegu a jednoho z kandidátů na uvolněné místo v čele partaje Stevena Woolfa. O incidentu by zřejmě jak jeho aktéři, tak přihlížející decentně pomlčeli, kdyby ovšem zhruba hodinu po něm Woolfe nezkolaboval na chodbě štrasburského sídla parlamentu. Záchranka devětačtyřicetiletého politika převezla do nemocnice a lékaři jej následně podrobili sérii testů. Jak tweetoval z nemocnice sám Woolfe, žádný z testů zatím neodhalil vážnější problémy. Jediné potíže, který v ten moment podle svých slov pociťoval, byla bolest v levé tváři (z čehož lze usuzovat, že od kolegy dostal facku).

Reklama
Reklama

Přesné okolnosti potyčky zatím neznáme, nicméně bývalý šéf UKIPu Nigel Farage naznačil, že spor nebyl osobní, ale šlo o stranickou politiku. Server Politico EU pak připomíná, že ačkoliv se Woolfe nyní uchází o předsednické křeslo, v uplynulých týdnech otevřeně zvažoval přestup ke konzervativcům a je možné, že mu tuto „zradu“ někdo vyčetl.

Politico jak v jiném obsáhlém textu, který shodou okolností zveřejnil dnes ráno, píše, že se UKIP nachází v krizovém okamžiku svojí existence, „a nikoho to nepřekvapuje“. Nástupkyně dosavadního lídra Farage Diane James (osmá osoba v čele strany existující dvacet let) vydržela na předsednickém křesle pouhých osmnáct dní, než toto úterý rezignovala. Strana se potýká s nedostatkem financí (donoři přecházejí ke konzervativcům) a klesajícím počtem členů.

UKIP má za sebou bouřlivé léto, během něhož se o nástupnictví po Faragovi, který oznámil záměr odejít do politického důchodu krátce po vyhlášení výsledků referenda, v němž Britové odhlasovali odchod země z EU, střetly dva stranické proudy. Střet to nebyl pěkný, jak píše Politico, a létala v něm obvinění z manipulace či ze snahy partaj v zájmu konkurenčních konzervativců poškodit. Zmiňovaného Stevena Woolfa sice jako svého nástupce preferoval Farage, jenže europoslanec nesplnil formální podmínky pro nominaci, a tak v čele strany stanula Diane James. Další kolo hledání nového lídra – a zřejmě také vyšetřování potyčky – klid do třetí největší britské strany ovšem hned tak nepřinese.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Terorista v mozku mého manžela. Tak zní titul osobního vyznání, které pro vědecký časopis Neurology napsala Susan Schneider Williams, vdova po herci Robinu Williamsovi, který spáchal sebevraždu před dvěma lety.

„Tohle je můj osobní příběh. Smutný tragický příběh o zlomeném srdci, ale vím, že když se o něj podělím, pomůže to mnoha jiným,“ začíná Susan Williams s líčením útrap, kterými její manžel procházel poslední rok život, který prožil s nediagnostikovanou demencí s Lewyho tělísky. To vyšlo najevo, až z pitevní zprávy po jeho smrti. Williams trpěl 40procentní ztrátou dopaminu a Lewyho tělíska zasáhly takřka všechny neurony v jeho mozku. Přitom jde o nemoc, kterou dnes ve Spojených státech trpí odhadem 1,5 milionu lidí.

Reklama
Reklama

Schneider Williams vzpomíná na paniku, který její manžel cítil, když si při natáčení třetího pokračování komedie Noc v muzeu nebyl schopen zapamatovat jednoduché repliky. Přitom ještě tři roky před tím zářil v představení Bengal Tiger at the Baghdad Zoo uváděné na Broadwayi, kde bez jediné chybičky pronášel text čítající stovky řádek. Nemoc se stávala čím dál nepředvídanější a provázely ji výpadky pamětí, záchvaty úzkosti a také nespavost. Něco připisoval na vrub depresím, z třasu v levé ruce vinil Parkinsovu chorobu.

„Chtěl bych restartovat svůj mozek,“ opakoval tehdy často. „Robin přicházel o rozum a uvědomoval si to,“ líčí Schneider Williams. „Dovedete si představit tu bolest, kterou cítil, když zažíval, jak se rozpadá na kousky? A mohlo za to něco, pro co nikdy neměl jméno a nedokázal tomu porozumět. Přitom ani on, ani nikdo jiný – a žádné množství inteligence či lásky - tomu nemohli zabránit.“

Čtěte také: Robin Williams toho stíhal až moc

Reklama
Reklama