Pokud by někdo chtěl vybrat jednu nahrávku, kterou započala osmdesátá léta, byla by to jednoznačně I Feel Love od Donny Summer. Autor a legendární producent Giorgio Moroder ji v době vzniku zamýšlel jako zachycení zvuku budoucnosti - což se mu podařilo dokonale. Na začátku července uběhlo přesně 40 let od vydání tohoto zásadního disco singlu a kritici i ta největší jména současné elektronické scény se shodují, že právě jeho forma vytyčila cestu k tanečním žánrům jako house, techno nebo trance. Dopadům písně i jejím dvěma aktérům se věnuje na webu Pitchfork Simon Reynolds.
Spojení Moroderova experimentování a emocionálního, ale zároveň odtažitého zpěvu Donny Summer se hned během prvního měsíce po vydání dostalo na první místa hitparád a ovlivnilo i umělce, kteří s taneční hudbou neměli nic společného. Brian Eno právě s touto nahrávkou přiběhnul při nahrávání desky Heroes do berlínského studia za Davidem Bowiem se slovy „Tenhle singl změní klubovou scénu na dalších patnáct let“, kapela Human League se údajně po jejím poslechu rozhodla zcela změnit styl a Blondie se díky ní stali jednou z prvních punkově smýšlejících skupin, které se obrátily k pop music.
I Feel Love zbořila zažité postupy v popu a odvrhla poznávací znamení disco hudby sedmdesátých let. Syrovým použitím elektronických syntetizátorů, mechanickým opakováním beatu a přímočarým textem přinesla do mainstreamu doposud nevídaný minimalismus. Reynolds úspěch revolučně znějící písně přičítá onomu propojení emocionálního, přitom až uměle znějícího hlasu Donny Summer a Moroderovým neotřelým pokusům se syntetizátory. Sami autoři zásadní přínos přičítají použití prvku, jejž pojmenovali Click.
Skladatelé Pete Belotte a Giorgio Moroder zamýšleli desku zpěvačky Donny Summer s názvem I Remember Yesterday coby náhled do hudby jednotlivých dekád dvacátého století, přičemž poslední, osmou píseň skládali jako zmíněný pohled do budoucnosti. Moroder všechny části skladby nahrával zvlášť a zvukař Bob Noog pro synchronizaci všech vrstev nahrávky ve stejném tempu propojil skladbu zvukem, jejž nazval „referenčním tepem“. Tak vznikl futuristický a dodnes inovativně znějící Click.
Moroder se díky spolupráci s Donnou Summer dostal do povědomí coby strůjce továrny na popové hity, která se nebojí experimentovat. Zpěvačku Donnu Summer po rychlém úspěchu hudební magazíny nazývaly sex symbolem a černou panterkou - a zásluhou dalších nahrávek, ve kterých magazín Time napočítal dvaadvacet předstíraných orgasmických zvuků, i královnou sex rocku.
Giorgio Moroder coby legenda hudby sedmdesátých a osmdesátých let prožil comeback v roce 2013. Kapela Daft Punk na albu Random Acces Memories tehdy v tracku Giorgio zremixovala jeho rozhovor o tom, jak vytvořil onen elektronický zvuk zmíněné přelomové písně. Sedmasedmdesátiletý Ital s typickým knírem tak dnes se svým setem vyprodává kluby a vystupuje před publikem ještě víc než v dobách největší slávy.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
